  | Kniha proroka EzechielaBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Ez 3, 1-27 |
1 (BKR) Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.
1 (ROH) A riekol mi: Synu človeka, to, čo najdeš, zjedz; zjedz tento svitok knihy a idi, hovor domu Izraelovmu.
2 (BKR) I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,
2 (ROH) A otvoril som svoje ústa, a dal mi zjesť svitok knihy.
3 (BKR) Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.
3 (ROH) A riekol mi: Synu človeka, nakŕm svoje brucho a naplň svoje vnútornosti týmto svitkom knihy, ktorý ti dávam. A zjedol som, a bol v mojich ústach čo do sladkosti jako med.
4 (BKR) Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.
4 (ROH) A riekol mi: Synu človeka, iď, vojdi k domu Izraelovmu a budeš im hovoriť mojimi slovami.
5 (BKR) Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému.
5 (ROH) Lebo nie si poslaný k ľudu hlbokých rtov a ťažkého jazyka, ale k domu Izraelovmu;
6 (BKR) Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe.
6 (ROH) nie ku mnohým národom hlbokých rtov a ťažkého jazyka, ktorých slovám by si nerozumel; lebo keby som ťa k tým poslal, tí by ťa istotne poslúchli.
7 (BKR) Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce.
7 (ROH) Ale dom Izraelov ťa nebudú chcieť poslúchať, pretože nechcú mňa poslúchať, lebo celý dom Izraelov, všetci sú tvrdého čela a zatvrdilého srdca.
8 (BKR) Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich.
8 (ROH) Hľa, učinil som tvoju tvár tvrdú a postavil som ju proti ich tvári a tvoje čelo tvrdé proti ich čelu.
9 (BKR) Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou.
9 (ROH) Jako diamant, tvrdší ako skala, som učinil tvoje čelo; neboj sa ich ani sa neľakaj ich tvári, lebo sú spurný dom.
10 (BKR) I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.
10 (ROH) A riekol mi: Synu človeka, všetky moje slová, ktoré ti budem hovoriť, vezmi do svojho srdca a počuj svojimi ušima.
11 (BKR) A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.
11 (ROH) A iď, vojdi k prestehovaným, k synom svojho ľudu, a budeš im hovoriť a povieš im: Takto hovorí Pán Hospodin. Už či počujú a či nechajú.
12 (BKR) Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.
12 (ROH) Vtedy ma zdvihol Duch, a počul som za sebou hlas veľkého hrmotu: Požehnaná sláva Hospodinova! s jej miesta,
13 (BKR) A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého.
13 (ROH) a šum krýdel živých bytostí, ktoré sa dotýkaly druh druha, a rachot kolies popri nich a zvuk veľkého hrmotu.
14 (BKR) Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.
14 (ROH) A Duch ma vyzdvihol a vzal ma, a išiel som rozhorčený v prudkom hneve svojho ducha, ale bola nado mnou mocná ruka Hospodinova.
15 (BKR) I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím.
15 (ROH) A tak som prišiel k prestehovaným do Tél-abíba, ktorí bývali pri rieke Chebáre, a ta, kde bývali, a sedel som tam sedem dní, zdesený, medzi nimi.
16 (BKR) I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
16 (ROH) A stalo sa po siedmich dňoch, že stalo sa slovo Hospodinovo ku mne povediac:
17 (BKR) Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.
17 (ROH) Synu človeka, dal som ťa za strážcu domu Izraelovmu, aby si počujúc slovo z mojich úst napomenul ich odo mňa.
18 (BKR) Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
18 (ROH) Keby som povedal bezbožnému: Istotne zomrieš! a nenapomenul by si ho ani by si nehovoril, aby si napomenul bezbožného a odvrátil ho od jeho bezbožnej cesty zachrániť jeho život, ten bezbožný zomrie pre svoju neprávosť, ale jeho krv budem vyhľadávať z tvojej ruky.
19 (BKR) Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
19 (ROH) Ale ty, keď napomenieš bezbožného, a neodvráti sa od svojej bezbožnosti a od svojej bezbožnej cesty, on zomrie pre svoju neprávosť, ale ty si vyslobodil svoju dušu.
20 (BKR) Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
20 (ROH) A keby sa odvrátil spravedlivý od svojej spravedlivosti a páchal by neprávosť, a ja by som položil pred neho úraz, aby sa potknul a klesol, on zomrie; pretože si ho nenapomenul, zomrie pre svoj hriech, a nebudú sa spomínať skutky jeho spravedlivosti, ktoré kedy učinil; ale jeho krv budem vyhľadávať z tvojej ruky.
21 (BKR) Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš.
21 (ROH) Ale ty, keď ho napomenieš, spravedlivého, tak aby nehrešil spravedlivý, a nehrešil by, istotne bude žiť, pretože sa dal napomenúť, a ty si vyslobodil svoju dušu.
22 (BKR) I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.
22 (ROH) A bola tam nado mnou ruka Hospodinova, a riekol mi: Vstaň, vyjdi do údolia, a tam budem hovoriť s tebou.
23 (BKR) A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou.
23 (ROH) A tak som vstal a vyšiel som do údolia, a hľa, stála tam sláva Hospodinova, jako sláva, ktorú som videl na rieke Chebáre. A padol som na svoju tvár.
24 (BKR) Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.
24 (ROH) Vtedy vošiel do mňa Duch a postavil ma na moje nohy a hovoril so mnou a riekol mi: Vojdi, zavri sa vo svojom dome.
25 (BKR) Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně.
25 (ROH) A ty, synu človeka, hľa, dajú na teba povrazy a poviažu ťa nimi, a nevyjdeš medzi nich.
26 (BKR) A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.
26 (ROH) A ja spôsobím to, aby sa tvoj jazyk prilepil na tvoje ďasno, a onemeješ a nebudeš im mužom, ktorý karhá, pretože sú spurný dom.
27 (BKR) Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.
27 (ROH) Ale keď budem hovoriť s tebou, otvorím tvoje ústa, a povieš im: Takto hovorí Pán Hospodin: Ten, kto chce počuť, nech počuje, a kto nechce, nech nechá, pretože sú spurný dom.
| | | Ez 3, 1-27 |
Verš 1
Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.
Jer 15:16 - Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.
Jer 2:8 - Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili.
Zjv 10:9 - I šel jsem k andělu, a řekl jsem jemu: Dej mi ty knížky. I řekl mi: Vezmi, a požři je, a učiníť hořkost v břiše tvém, ale v ústech tvých budouť sladké jako med.
Verš 3
Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.
Ž 19:10 - Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.
Ž 119:103 - Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Zjv 10:10 - I vzal jsem knížky z ruky anděla, a požřel jsem je. I byly v ústech mých sladké jako med, ale když jsem je požřel, hořko mi bylo v břiše mém.
Verš 4
Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.
Jer 1:17 - Protož ty přepaš bedra svá, a vstana, mluv k nim, cožkoli já přikazuji tobě. Nelekej se jich, abych tě nepotřel před oblíčejem jejich.
Verš 8
Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich.
Jer 1:18 - Nebo aj, já postavuji tě dnes jako město hrazené, a jako sloup železný, a jako zdi měděné proti vší této zemi, proti králům Judským, proti knížatům jejím, proti kněžím jejím, a lidu země této.
Mi 3:8 - Ale já naplněn jsem silou Ducha Hospodinova, a soudem i udatností, abych oznámil Jákobovi zpronevěření jeho, a Izraelovi hřích jeho.
Verš 9
Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou.
Jer 5:3 - Ó Hospodine, zdaliž oči tvé nepatří na pravdu? Biješ je, ale necítí bolesti; hubíš je, ale nechtí přijímati kázně. Tvrdší jsou tváře jejich než skála, nechtí se navrátiti.
Jer 1:8 - Neboj se jich, neboť jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, dí Hospodin.
Jer 1:17 - Protož ty přepaš bedra svá, a vstana, mluv k nim, cožkoli já přikazuji tobě. Nelekej se jich, abych tě nepotřel před oblíčejem jejich.
Ez 2:6 - Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.
1Pt 3:14 - Ale kdybyste pak i trpěli pro spravedlnost, blahoslavení jste. Strachu pak jejich nebojte se, ani se kormuťte,
Verš 11
A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.
Ez 2:5 - Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.
Ez 2:7 - Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.
Verš 12
Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.
Ez 8:3 - Tedy vztáh podobenství ruky, vzal mne za kštici hlavy mé, a vyzdvihl mne Duch mezi nebe a mezi zemi, a uvedl mne do Jeruzaléma u viděních Božích, k vratům brány vnitřní, kteráž patří na půlnoci, kdež byla stolice modly k horlivosti a k zůřivosti popouzející.
Verš 15
I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím.
Jób 2:13 - A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k němu nepromluvil slova; nebo viděli, že se velmi rozmohla bolest jeho.
Verš 17
Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.
Iz 62:6 - Na zdech tvých, Jeruzaléme, postavím strážné, kteříž přes celý den i přes celou noc nikdy nebudou mlčeti. Kteříž tedy připomínáte Hospodina, nemlčtež,
Ez 33:7 - Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.
1Tim 3:1 - Věrnáť jest tato řeč, žádá-li kdo biskupství žeť výborné práce žádá.
Verš 18
Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
Ez 33:8 - Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.
Verš 20
Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
Ez 18:24 - Pakli by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, čině podlé všech ohavností, kteréž činí bezbožný, takový-liž by živ byl? Na žádné spravedlnosti jeho, kteréž činil, nebude pamatováno. Pro přestoupení své, jehož se dopouštěl, a pro hřích svůj, kterýž páchal, pro tyť věci umře.
Ez 33:12 - Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil.
Verš 23
A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou.
Ez 1:3 - V pravdě stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knězi, synu Buzi, v zemi Kaldejské u řeky Chebar, a byla nad ním ruka Hospodinova.
Verš 24
Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.
Ez 2:2 - I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.
Verš 26
A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.
Ez 2:5 - Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.
Verš 27
Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.
Ez 2:5 - Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.
Ez 2:7 - Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.
Ez 3,1-3 - Prorok má zjesť zvitok; tak sa jeho duch náplní tým, čo zvitok obsahuje a čo Boh chce svojmu národu zvestovať. Súčasne však prorok prejaví aj ochotu urobiť všetko, čo Boh od neho žiada. Za svoju ochotu hneď dostane aj odmenu: hoci je zvitok plný nešťastia, ktoré má svojmu národu ohlasovať, prorok pociťuje v ústach sladkosť.
Ez 3,11 - Porov. 2,4.
Ez 3,15 - V Tel Abibe bola najdôležitejšia kolónia júdskych zajatcov, tam býval aj Ezechiel.
Ez 3,16-21 - Boh bude brať na zodpovednosť proroka za duše, ktoré mohol svojím napomínaním zachrániť.
Ez 3,22 - Meno Tel Abibu ukazuje, že mesto ležalo na kopci (Tel je kopec, výšina).
Ez 3,23 - Prorok mal to isté videnie, čo pri rieke Chobar (hl. 1).
Ez 3,25-27 - Verš znamená len to, čo náš výraz: "budeš mať zviazané ruky", čiže: nebudeš môcť hovoriť a konať. Zreteľne to vidieť z verša 26, kde Boh zakazuje prorokovi hovoriť. Mlčanie prorokovo isteže vzbudilo u ľudu veľkú pozornosť, možno i zdesenie, že Boh chystá proti nim trest. Ezechiel mal mlčať, aby ho zajatci tým pozornejšie počúvali, keď ho Boh zasa pošle medzi nich.
