Kniha proroka Ezechiela

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Ez 24, 1-27

1 Desátého dne desátého měsíce devátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: 2 "Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes král babylonský oblehl Jeruzalém. 3 Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim - Tak praví Panovník Hospodin! Postav hrnec na oheň, postav ho i s vodou v něm. 4 Nalož do něj kusy masa, pěkné kýty, krásná plecka. Naplň ho nejlepšími porcemi, 5 ber nejvybranější jehněčí. Naskládej pod něj polena a pak to prudce vař, ať to i s kostmi klokotá! 6 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane. 7 To město je naskrz krvavé! Nechávalo krev na holé skále, neprolévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach. 8 Aby se vzedmul hněv, aby vzplála pomsta, nechám tu krev na holé skále, aby nebyla přikryta! 9 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici. 10 Více dříví, rozdmýchat plameny! Ať se to maso rozvaří na kaši a kosti ať se připálí! 11 Prázdný hrnec ať se postaví na žhavé uhlí, ať se rozpálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečistota v něm roztaví a ta připálenina zmizí. 12 Marné snažení. Hrnec je plný spáleniny, která nepouští. Do ohně s tím! 13 Tvá nečistota je ve zvrhlosti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě. 14 To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin." 15 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 16 "Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza. 17 Jen tiché sténání - nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez." 18 Ráno jsem o tom říkal lidem - a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno. 19 Lidé mi říkali: "Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?" 20 Odpověděl jsem jim: "Dostal jsem slovo Hospodinovo: 21 Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin - Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči, 22 budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb, 23 hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat. 24 Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. 25 Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery. 26 V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil. 27 V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý. Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin."

Verš 3

Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim - Tak praví Panovník Hospodin! Postav hrnec na oheň, postav ho i s vodou v něm.

Jer 1:13 - Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: "Co vidíš?" "Vidím vroucí kotel," odpověděl jsem, "jak se naklání od severu."

Verš 6

Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane.

Ez 22:2 - "Obviň, synu člověčí, obviň to město vraždění! Ukaž mu všechny jeho ohavnosti

Verš 9

Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici.

Nah 3:1 - Běda tomu městu vraždění! Je plné lží a loupeží a nepřestává plenit.

Hab 2:12 - Běda tomu, kdo staví město na krvi, kdo zakládá obec příkořím!

Verš 14

To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin."

Ez 5:11 - Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, protože jsi poskvrnil mou svatyni všelijakými svými nechutnostmi a ohavnostmi, já sám tě jako břitvou oholím. Neslituji se, neušetřím tě!

Ez 23:24 - Přitáhnou na tebe v plné zbroji, s jízdou a vozy a s vojsky spojenců. Až tě obklíčí svými pavézami, štíty a přilbami, svěřím jim rozsudek, aby tě ztrestali podle svých zvyklostí.

Verš 23

hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat.

Ez 4:17 - protože bude takový nedostatek chleba a vody. Jeden jako druhý budou zděšeni a budou skomírat svými vinami."

Verš 24

Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.

Ez 12:6 - Vezmi si je na záda a před jejich očima je po setmění odnes pryč. Měj zahalenou tvář, abys neviděl svou zem. Dal jsem tě totiž domu Izraele jako znamení."

Ez 24,1 - Porov. 2 Kr 25,1; Jer 39,1; 52,4. – V 9. roku zajatia.

Ez 24,2 - Prorok si mal poznačiť tento deň, aby neskoršie, keď sa zajatci z iných prameňov dozvedia, kedy sa začalo obliehanie Jeruzalema, videli, že Ezechielovi sám Boh oznámil deň obliehania.

Ez 24,5 - "Hŕbu dreva" preložili sme po malej oprave, ktorá sa dnes všeobecne pripúšťa. Osnova i staré preklady čítajú: "hŕba kostí".

Ez 24,6 - Hrniec je Jeruzalem, kúsky mäsa v ňom sú jeho obyvatelia. Títo zahynú všetci bez výberu, nebudú sa teda žrebom vyberať tí, ktorých nepriateľ chce zabiť.

Ez 24,7 - Krv, ktorú vylieval Jeruzalem, je vždy pred očami Pána a volá o pomstu. Obyvatelia mesta ani len nechceli zakrývať svoje zločiny, páchali ich verejne.

Ez 24,10 - Oheň bude taký prudký, že spáli aj kosti. V takom ohni sa obyvatelia Jeruzalema nezachránia.

Ez 24,11 - Po vyprázdnení aj mesto vypália, tak zahynie hrdza, hriech, ktorý sa doteraz napriek všetkým námahám nepodarilo z mesta odstrániť.

Ez 24,17 - O nariekačoch pozri pozn. k Jer 9,16 n. O niektorých prejavoch smútku pozri pozn. k Jer 16,5–7. Kto mal smútok, chodil okrem toho bosý a s holou hlavou, zahaľoval si tvár alebo aspoň bradu a ústa, postil sa. Ezechiel, až bude mať smútok, nesmie ho navonok prejavovať.

Ez 24,22 - Zajatci stratia pri obliehaní Jeruzalema synov a dcéry, ktorí ostali vo vlasti, ale nebudú sa opovažovať verejne za nimi smútiť, aby nerozhnevali Babyloncov.