Náreky

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Nár 4, 1-22

1 (BKR) Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích.
1 (KAT)AlefAko sa zatemnilo zlato, zmenil sa šľachtený kov! Sväté kamene ležia roztratené po rohoch všetkých ulíc.

2 (BKR) Synové Sionští nejdražší, kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší, jakť jsou počteni za nádoby hliněné, dílo rukou hrnčíře!
2 (KAT)BetSiona synov vzácnych, odvažovaných zlatom, pokladali za nádoby z hliny, dielo hrnčiarových rúk!

3 (BKR) An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti.
3 (KAT)GimelEšte aj šakal podá prsia, pridojí svoje štence: len dcéra môjho ľudu je ukrutná ako pštros v púšti.

4 (BKR) Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho; děti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim.
4 (KAT)DaletDojčaťu prischol jazyk k ďasnám od smädu; deti si prosili chlieb, a nebolo, kto by im ho lámal.

5 (BKR) Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji.
5 (KAT)HeČo rozkošnícky jedávali, klesali na uliciach. Tí, čo si hovievali na purpure, objímali hnoj.

6 (BKR) Větší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly při ní rány.
6 (KAT)VauVäčší bol zločin dcéry môjho ľudu než hriech Sodomy. Tá bola vyvrátená razom, ruky neustali v nej.

7 (BKR) Čistší byli Nazareové její než sníh, bělejší než mléko, rděla se těla jejich více než drahé kamení, jako by z zafiru vytesáni byli.
7 (KAT)ZainČistejší než sneh boli jeho nazirejci, beleli sa nad mlieko, ružovší boli nad koraly, postava ich sťa zafír.

8 (BKR) Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.
8 (KAT)ChetIch výzor stemnel nad čierňavu, po uliciach ich nerozoznať, na kostiach scvrkla sa im koža, bola ako drevo zoschnutá.

9 (BKR) Lépe se stalo těm, jenž zbiti jsou mečem, nežli kteříž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních.
9 (KAT)TetŠťastnejší boli tí, ktorých pozrážal meč, než tí, ktorých pozrážal hlad; veď títo schradli, zrazila ich neplodnosť poľa!

10 (BKR) Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého.
10 (KAT)JodRuky jemnocitných žien piekli si vlastné dietky, ich pokrmom sa stali, keď mrela dcéra môjho ľudu.

11 (BKR) Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou, vylévá zůřivost hněvu svého, a zapálil oheň na Sionu, kterýž sežral základy jeho.
11 (KAT)KafPán už dovŕšil svoju prchkosť, vylial svoj hnev žeravý, podpálil na Sione oheň, ktorý mu hltal základy.

12 (BKR) Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili, by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských,
12 (KAT)LamedKráli zeme neuverili, občania sveta tiež nie, že by odporca a nepriateľ vkročil do brán Jeruzalema.

13 (BKR) Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho, vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých.
13 (KAT)MemPre hriech jeho prorokov, pre viny jeho kňazov, čo uprostred neho vylievali krv spravodlivých,

14 (BKR) Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými.
14 (KAT)Nunblúdili slepo po uliciach, poškvrnili sa krvou, nebolo preto možno dotýkať sa ich rúcha.

15 (BKR) Volali na ně: Ustupujte nečistí, ustupujte, ustupujte, nedotýkejte se. Právěť jsou ustoupili, anobrž sem i tam se rozlezli, až mezi národy říkají: Nebudouť více míti vlastního bydlení.
15 (KAT)SamechVolajú na nich: „Preč! Nečistý! Netýkajte sa! Preč! Preč!“ Ak sa odtackajú, národy im vravia: „Viac ich už nehostíme!“

16 (BKR) Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ně více popatří; nepřátelé kněží nešanují, starcům milosti nečiní.
16 (KAT)PeTvár Pánova ich roztrúsila, nepozrie sa viac na nich, osoby kňazov si nevážia, pre starcov niet milosti.

17 (BKR) A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi.
17 (KAT)AjinOči nám stále túžia, márne hľadajú pomoc, na svojej postriežke sme striehli na národ, ktorý nezachráni.

18 (BKR) Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše.
18 (KAT)SadeNa naše kroky poľovali, bránili vkročiť na ulice. Prišiel náš koniec, došli nám dni, veru náš koniec prišiel.

19 (BKR) Rychlejší jsou ti, kteříž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdělali.
19 (KAT)KofĽahší sú naši stíhatelia než orly nebies, po vrchoch nás hnali, na púšti striehli na nás.

20 (BKR) Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy.
20 (KAT)RešDych našich nozdier, pomazaný Pánov, chytil sa do ich jám, o ktorom sme vraveli: „V jeho tôni budeme bývať medzi národmi.“

21 (BKR) Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takéť k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš se.
21 (KAT)ŠinDcéra edomská, plesaj, teš sa, občianka krajiny Us! I k tebe príde kalich, opiješ, obnažíš sa.

22 (BKR) Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázeň nepravosti tvé, nenechá tě déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hříchy tvé.
22 (KAT)TauDcéra sionská, dovŕšil sa tvoj hriech, už ťa viac nedá do zajatia. Stresce tvoju vinu, dcéra Edomu, tvoje hriechy odhalí.

Verš 17

A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi.

Ez 29:16 - I nebude více domu Izraelskému doufáním, kteréž by na pamět přivodilo nepravost, když by se obraceli za nimi; nebo zvědí, že já jsem Panovník Hospodin.

Nar 4,1 - Zlato a posvätné kamene sú obyvatelia Jeruzalema.

Nar 4,3 - Podľa názoru starých pštros znesie svoje vajcia do horúceho piesku púšte a viac sa o ne neobzrie; pozri Jób 39,13-16. - V meste panoval hlad, že matky nemali mlieka a nemohli prikojiť svoje deti.

Nar 4,7 - Nazirejci sa zaviazali sľubom Bohu, že za určitý čas alebo doživotne sa budú zdržiavať opojného nápoja a dotyku mŕtvoly. Vonkajším ich znakom bolo, že si za ten čas, kým ich sľub trval, nestrihali vlasy. - Verš je však veľmi neistý a mnohí ho rozličným spôsobom menia.

Nar 4,9 - O hlade v Jeruzaleme pozri 1,11.19; 2,12.20; 4,3-4; porov. pozn. k Jer 19,9; 38,9.

Nar 4,13-16 - Verše sú veľmi nejasné, preto je ich výklad neistý.

Nar 4,17 - Obliehaný Jeruzalem čakal pomoc od Egypťanov, ale tí ho sklamali; porov. úvod ku Knihe Jeremiášovej a Jer 37,5 n.

Nar 4,19 - Po páde mesta mnohí chceli ujsť do vrchov alebo na púšť; porov. Jer 39,4; 52,7 n.; 2 Kr 25,5 n.

Nar 4,20 - Verš hovorí o kráľovi Sedekiášovi preto, lebo bol "pomazaným Pánovým".

Nar 4,21 - Prorok posmešne vyzýva Edomčanov, aby sa radovali. Porov. Jer 49,7; o zemi Us (Hus) pozri pozn. k Jer 25,20, kde sa aj táto zem, aj Edom vypočítava medzi národmi, ktoré budú piť kalich hnevu Pánovho.