Náreky

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Nár 3, 1-66

1 Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti. 2 Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla. 3 Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne. 4 Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti. 5 Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami. 6 Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé. 7 Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem. 8 Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu. 9 Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil. 10 Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších. 11 Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu. 12 Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů. 13 Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce. 14 Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně. 15 Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem. 16 Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela. 17 Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré. 18 Proto jsem řekl: "Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina." 19 Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed. 20 Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně. 21 Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám 22 Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. 23 Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. 24 "Můj podíl je Hospodin," praví má duše, proto na něj čekám. 25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. 26 Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. 27 Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí. 28 Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil. 29 Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá. 30 Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí. 31 Neboť Panovník navěky nezavrhne. 32 Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství. 33 Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí. 34 Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi, 35 když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího, 36 když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí? 37 Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal? 38 Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré? 39 Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy. 40 Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu. 41 Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích. 42 My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil. 43 Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu. 44 Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla. 45 Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů. 46 Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé. 47 Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána. 48 Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu. 49 Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí, 50 dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe. 51 Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města. 52 Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé. 53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením. 54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: "Jsem ztracen." 55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy. 56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám. 57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: "Neboj se!" 58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život. 59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu. 60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně. 61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně, 62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne. 63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují. 64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou. 65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně. 66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.

Verš 37

Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal?

Ž 33:9 - Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.

Verš 38

Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?

Iz 45:7 - Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci."

Am 3:6 - Když se v městě troubí na polnici, zda se lid netřese? Stane-li se v městě něco zlého, zda nejedná Hospodin?

Verš 22

Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.

Iz 1:9 - A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli.

Hab 3:13 - Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu.

Verš 23

Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.

Ž 30:5 - Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost,

Verš 24

"Můj podíl je Hospodin," praví má duše, proto na něj čekám.

Hab 2:3 - Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá."

Verš 29

Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá.

Sk 8:22 - Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel.

Nar 3,1 - Muž, ktorý sa tu žaluje, je prorok Jeremiáš. Žaluje sa i za seba, lebo prút hnevu Pánovho naozaj zaľahol naň a mnoho musel pretrpieť v nevďačnom Jeruzaleme. Ale súčasne zastupuje aj svoj národ, je symbolom jeho a žaluje sa aj v jeho mene.

Nar 3,13 - Miesto "šípy zo svojho tulca" je doslovne: "synov (Vulg dcéry) svojho tulca".

Nar 3,16 - "Nachoval ma" prekladáme podľa LXX a Vulg. Hebrejská osnova je neistá.

Nar 3,18 - Už sa dostal na okraj zúfalstva, ale práve vtedy sa vie pozdvihnúť k Pánovi. Nasledujúce verše sú už plné nádeje.

Nar 3,24 - Jeremiáš bol kňazom; kňazi a leviti nedostali však v zasľúbenej zemi majetkový údel ako ostatní Izraeliti, ich údelom bol Pán, jemu slúžili a živili sa tiež z chrámovej služby. Ale aj údelom celého Izraela je Pán, a nie pozemské majetky, preto teraz, keď vo vojne prišiel o ne, ba stratil aj zasľúbenú zem, nemá čo zúfať, lebo Pán, opravdivý jeho údel, mu zostal.

Nar 3,31 - Na konci verša dozaista niečo vypadlo, lebo verš je prikrátky.

Nar 3,47 - Porov. Jer 48,43; Iz 24,17.

Nar 3,53 - Pozri Jer 38,1-13.

Nar 3,54 - "Vody mi zakrývali hlavu" je len zvýraznenie toho, že bol hlboko ponorený do utrpenia a že bol blízko smrti.

Nar 3,63 - Treba rozumieť "posmešnou pesničkou".