Náreky

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Nár 2, 1-22

1 Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své. 2 Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její. 3 Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající, pálí do cela vůkol. 4 Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou. 5 Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost. 6 Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze. 7 Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti. 8 Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šňůru, a neodvrátil ruky své od zhouby; pročež val i zed kvílí, a spolu mdlejí. 9 Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají vidění od Hospodina. 10 Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlčí, posýpají prachem hlavy své, a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské, svěšují k zemi hlavy své. 11 Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají. 12 A říkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zraněný svírají po ulicích města, a vypouštějí duše své na klíně matek svých. 13 Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti mohl? 14 Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale předpovídali tobě těžkosti, oklamání a vyhnání. 15 Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší země? 16 Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škřipí zuby, říkajíce: Sehlťme ji. Totoť jest jistě ten den, jehož jsme očekávali; jižtě nastal, vidíme. 17 Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepřítele, povýšil rohu protivníků tvých. 18 Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého. 19 Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci: 20 Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok? 21 Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od meče, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti. 22 Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozůstal. Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala, ty nepřítel můj do konce zhubil.

Verš 18

Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého.

Jer 14:17 - Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou.

Nár 1:16 - Pro tyť věci já pláči, z očí mých, z očí mých tekou vody, a že jest vzdálen ode mne potěšitel, kterýž by očerstvil duši mou; synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se nepřítel.

Verš 20

Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok?

Nár 4:10 - Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého.

Nar 2,1 - Jeruzalem bol ozdobou Izraela, pretože tam bol chrám Pánov a v ňom archa zmluvy, ktorá bola podnožím Pánovým. Porov. pozn. k Iz 66,1.

Nar 2,2 - O zneuctení kráľa a kniežat pozri Jer 52,8-11.

Nar 2,3 - "Všetku moc", doslovne: "Celý roh".

Nar 2,4 - Na naťahovanie kuše bolo treba sily, preto to robili nohou, šliapali. - "Vzmužil sa", doslovne: "upevnil si pravicu". - Na konci verša chýba jeden člen.

Nar 2,5 - Miesto "zahubil" a "zničil" má pôvodina doslovne: "pohltil".

Nar 2,6 - Zborom sa rozumie zhromaždenie ľudu k bohoslužbám.

Nar 2,8 - Staviteľ meria, keď sa chystá stavať; Pán však meral povrázkom hradby Jeruzalema, lebo sa ich chystal zrúcať; porov. Iz 34,11; 2 Kr 21,13.

Nar 2,11 - O vnútri pozri 1,20. - Pečeň pokladali Izraeliti za sídlo životnej sily.

Nar 2,12 - "Obilie a víno" je toľko ako "pokrm a nápoj".

Nar 2,17 - O rohu pozri pozn. k veršu 3.

Nar 2,18 - Začiatok verša je porušený, opravili sme ho, ako je najpravdepodobnejšie. Už Vulg, aby dostala aký-taký zmysel, dopĺňa hebr. osnovu a prekladá: "Ich srdce volalo k Pánovi na múroch dcéry Siona".

Nar 2,19 - Hebreji delili noc na tri stráže alebo bdenia. Prvá sa v Biblii nikdy nemenuje; druhú volali strednou (Sdc 7,19) a tretiu rannou strážou (Ex 14,24; 1 Sam 11,11).

Nar 2,20 - Porov. 4,10 a pozn. k Jer 19,9.

Nar 2,22 - Hrôzy vojny: meč, hlad a mor zišli sa okolo Jeruzalema tak, ako sa ľudia schádzajú na sviatky k bohoslužbám.