Kniha proroka Jeremiáša

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Jer 6, 1-30

1 "Synové Benjamínovi, prchněte, z Jeruzaléma utečte! V Tekoji na roh zatrubte, dejte znamení nad Bet-keremem: Od severu se blíží neštěstí, strašné ničení! 2 Ta přelíbezná pastvina, Dcera sionská, bude zničena. 3 Přitáhnou k ní pastýři se svými stády, postaví své stany kolem ní a každý spase, na co natrefí. 4 ‚Připravte se k boji proti ní! Zaútočíme o poledni!' ‚Běda, den už se nachýlil, večer už vrhá dlouhý stín.' 5 ‚Zaútočíme tedy v noci! Zboříme jejich pevnosti!'" 6 Tak praví Hospodin zástupů: "Kácejte les, proti Jeruzalému násep navršte! To je to město, které čeká trest - je naplněné útlakem! 7 Jako ze studny tryská voda, tak z toho města tryská zloba. Útlak a zhouba se v něm rozléhá, jeho bolesti a rány mám stále před očima. 8 Jeruzaléme, nech se napravit, jinak se od tebe odvrátím; jinak tě obrátím v sutiny, v zemi, jež není k bydlení." 9 Tak praví Hospodin zástupů: "Proberte pozůstatek Izraele, jako když se paběrkuje vinice. Znovu prohrábni její ratolesti, jako když vinař sbírá hrozny." 10 S kým ale mohu mluvit, koho varovat, aby slyšeli? Hle, mají neobřezané uši, vůbec neposlouchají! Hle, Hospodinovo slovo je uráží, nelíbí se jim! 11 Jsem plný Hospodinova hněvu, zadržovat už ho nemohu. "Vylij ho tedy na děti v ulicích i tam, kde se baví mládenci. Vždyť budou zachváceni muži i s ženami, ba i starci, kteří dožili své dny. 12 Jejich domy pak připadnou jiným spolu s poli a ženami, až vztáhnu ruku na všechny, kdo žijí v této zemi, praví Hospodin. 13 Vždyť od nejmenších až po největší každý jen hledá mrzký zisk; od proroků až po kněží každý jen podvádí. 14 Můj těžce poraněný lid léčí ledabylými slovy: ‚Klid, jen klid' - jenže klid není! 15 Copak se za své ohavnosti nestydí? Ne, oni stud vůbec neznají, ani se nezačervenají. Proto padnou mezi padlými, zhroutí se v čas zúčtování, praví Hospodin." 16 Tak praví Hospodin: "Zastavte se na cestách, rozhlédněte se, ptejte se po stezkách pradávných: Kde je ta dobrá cesta? Po ní jděte a vaše duše najdou odpočinutí. Vy jste však řekli: ‚Nepůjdem!' 17 Ustanovil jsem nad vámi strážné: Dávejte pozor na zvuk polnice. Vy jste však řekli: ‚Nechceme!' 18 Proto, národy, slyšte a buďte svědkové toho, co se jim stane. 19 Slyš, země: Hle, přivádím na tento lid neštěstí, ovoce toho, jak smýšleli, neboť má slova neposlouchali a můj Zákon zavrhli. 20 K čemu je mi to kadidlo ze Sáby, k čemu vonný puškvorec z dálné ciziny? Nemohu přijmout vaše zápaly, vaše oběti se mi nelíbí!" 21 Nuže, tak praví Hospodin: "Hle, kladu tomuto lidu překážky, o které klopýtnou rodiče i děti, zahynou přátelé i sousedi." 22 Tak praví Hospodin: "Hle, ze země na severu vojsko přichází, od konců světa zvedá se národ mohutný! 23 Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi, jsou krutí a soucit neznají, burácejí jak mořské vlny, ženou se na koních. Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje, Dcero sionská, proti tobě!" 24 Jakmile jsme o nich slyšeli, ruce nám ochably. Jsme přemoženi úzkostí, jako když na rodičku přijdou bolesti. 25 Nevycházejte na pole! Na cestu nevyrážejte! Nepřítel třímá meč! Hrůza všude kolem! 26 Můj lide, obleč se pytlem, svíjej se v popelu, naříkej jako nad jedináčkem v nejtrpčím smutku - vždyť na nás táhne zhoubce a v okamžiku bude tu! 27 "Učinil jsem tě ve svém lidu prubířem, abys ho zkoumal a vyzkoušel, abys prověřil ryzost jejich cest. 28 Všichni jsou to zatvrzelí buřiči, jako by byli z bronzu nebo železa; pomlouvají, kudy chodí, všichni jsou zvrhlost sama. 29 Měchy dmýchají naplno, oheň už pohltil všechno olovo, to přetavování však bylo nadarmo; zlo se nevyčistilo. 30 Odpad po stříbru - tak se jmenují, protože Hospodin je odhodil."

Verš 1

"Synové Benjamínovi, prchněte, z Jeruzaléma utečte! V Tekoji na roh zatrubte, dejte znamení nad Bet-keremem: Od severu se blíží neštěstí, strašné ničení!

Jer 1:13 - Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: "Co vidíš?" "Vidím vroucí kotel," odpověděl jsem, "jak se naklání od severu."

Verš 9

Tak praví Hospodin zástupů: "Proberte pozůstatek Izraele, jako když se paběrkuje vinice. Znovu prohrábni její ratolesti, jako když vinař sbírá hrozny."

Iz 24:13 - Toto se stane na zemi mezi národy - jako když se češou olivy, jako když po vinobraní zbudou paběrky.

Verš 10

S kým ale mohu mluvit, koho varovat, aby slyšeli? Hle, mají neobřezané uši, vůbec neposlouchají! Hle, Hospodinovo slovo je uráží, nelíbí se jim!

Jer 7:26 - Oni mě ale neposlouchali, vůbec nevnímali. Zatvrdili své šíje a zkazili se hůř než jejich otcové.

Verš 12

Jejich domy pak připadnou jiným spolu s poli a ženami, až vztáhnu ruku na všechny, kdo žijí v této zemi, praví Hospodin.

Dt 28:30 - Zasnoubíš se s ženou a jiný muž ji zneuctí; postavíš si dům, a nebudeš v něm bydlet; vysázíš vinici, a neokusíš její ovoce.

Verš 13

Vždyť od nejmenších až po největší každý jen hledá mrzký zisk; od proroků až po kněží každý jen podvádí.

Iz 56:11 - Jsou to tak nenažraní psi, že se neumějí nikdy nasytit. A to jsou pastýři! Nemají porozumění, každý se na svou cestu obrátil, všichni se zajímají jen o svůj zisk.

Jer 8:10 - Proto dám jejich ženy jiným a jejich pole uchvatitelům. Vždyť od nejmenších až po největší každý jen hledá mrzký zisk, od proroků až po kněží každý jen podvádí.

Verš 14

Můj těžce poraněný lid léčí ledabylými slovy: ‚Klid, jen klid' - jenže klid není!

Jer 8:11 - Můj těžce poraněný lid léčí ledabylými slovy: ‚Klid, jen klid' - jenže klid není!

Ez 13:10 - To všechno proto, že sváděli můj lid, když říkali: ‚Jen klid' - jenže klid nebyl! Když lidé postaví chatrnou zídku, tihle ji nahazují omítkou.

Verš 16

Tak praví Hospodin: "Zastavte se na cestách, rozhlédněte se, ptejte se po stezkách pradávných: Kde je ta dobrá cesta? Po ní jděte a vaše duše najdou odpočinutí. Vy jste však řekli: ‚Nepůjdem!'

Mt 11:29 - Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí.

Verš 20

K čemu je mi to kadidlo ze Sáby, k čemu vonný puškvorec z dálné ciziny? Nemohu přijmout vaše zápaly, vaše oběti se mi nelíbí!"

Iz 1:11 - K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti? praví Hospodin. Mám už dost beraních zápalů i sádla tučných dobytčat. Krev býků, kozlů a beránků mi není příjemná.

Iz 66:3 - Kdo poráží býka, zabíjí člověka, kdo obětuje beránka, rdousí psa, kdo nese obětní dar, přináší krev prasat, kdo pálí kadidlo, modlu uctívá! Oni si sami zvolili své cesty, ve svých ohavnostech si z duše libují,

Am 5:21 - Nenávidím vaše svátky, jsou mi odporné, vaše shromáždění nemohu vydržet!

Mi 6:6 - Jak mám před Hospodina předstoupit, jak se poklonit před Bohem nejvyšším? Mám před něj přijít se zápaly, s jednoletými telaty?

Verš 22

Tak praví Hospodin: "Hle, ze země na severu vojsko přichází, od konců světa zvedá se národ mohutný!

Jer 50:41 - Hle, od severu vojsko přichází, mohutný národ s králi mnohými - od konců světa už se zvedají!

Verš 24

Jakmile jsme o nich slyšeli, ruce nám ochably. Jsme přemoženi úzkostí, jako když na rodičku přijdou bolesti.

Jer 4:31 - Slyším křik jakoby ženy v bolestech, jako když matka rodí poprvé - křik sténající Dcery sionské, jež vzpíná ruce: "Běda mi! Život mě opouští před vrahy!"

Jer 49:24 - Damašek slábne, zachvácen děsem se dává na útěk, jak rodička je sevřen v bolestech.

Jer 50:43 - Až o nich babylonský král uslyší, jeho ruce síla opustí. Přemožen bude úzkostí, jako když na rodičku přijdou bolesti.

Verš 26

Můj lide, obleč se pytlem, svíjej se v popelu, naříkej jako nad jedináčkem v nejtrpčím smutku - vždyť na nás táhne zhoubce a v okamžiku bude tu!

Jer 4:8 - Proto se oblečte pytlem, naříkejte a truchlete: ‚Hospodinův planoucí hněv nás nemine!'

Verš 28

Všichni jsou to zatvrzelí buřiči, jako by byli z bronzu nebo železa; pomlouvají, kudy chodí, všichni jsou zvrhlost sama.

Ez 22:18 - "Synu člověčí, z domu Izraele se mi stala struska. Všichni jsou odpad mědi, cínu, železa a olova - struska oddělená v peci od stříbra.

Verš 30

Odpad po stříbru - tak se jmenují, protože Hospodin je odhodil."

Iz 1:22 - Tvé stříbro se proměnilo v strusku, tvé víno se vodou zředilo.

Jer 6,1 - Opevnené hlavné mesto Jeruzalem prijalo v čase vojny aj ubehlíkov z iných miest; porov. 4,5 n. Prorok však predpovedá takú pohromu Jeruzalema, že aj vlastní obyvatelia mesta, príslušníci kmeňa Benjamínovho, budú musieť z neho ujsť. Jeruzalem patril čiastočne kmeňu Júda, čiastočne kmeňu Benjamín; hranica medzi územiami týchto dvoch kmeňov tiahla údolím Hinom (Hinnom), v južnej čiastke mesta. I túto južnú časť budú musieť vyprázdniť. Benjamínovci budú musieť utekať ďalej na juh, do Tekuy (asi 16 km južne od Jeruzalema) a Bet-Keremu, keďže nepriateľ prichádza od severu (porov. 1,13 n.; 4,6). Poloha Bet-Keremu nie je bližšie známa.

Jer 6,3 - Rozumej: Nepriateľskí vojvodcovia obkolesia mesto svojimi vojskami a znivočia ho.

Jer 6,9 - Rozumej: Nepriateľ odvedie do zajatia z Júdska aj zvyšky národa.

Jer 6,10 - Uši "neobrezané" sú tupé, rečiam Božím neprístupné.

Jer 6,11 - Prorok už bez ľútosti oznámi všetkým hrozby Pánove.

Jer 6,13 - Falošní proroci a kňazi sa starajú o blaho národa tak, že ho ubezpečujú, že sa výstrahy Jeremiášove nesplnia a že bude pokoj.

Jer 6,16 - Porov. Iz 58,1.

Jer 6,20 - Vonkajšia bohoslužba sa v chráme jeruzalemskom konala horlivo. Voňavá trsť, pozri pozn. k Iz 43,24. Lenže všetky tieto bohoslužby konali sa bez patričného ducha.

Jer 6,22-24 - Porov. s 50,41-43.

Jer 6,27-30 - Národ odporuje všetkým prorokovým námahám, nie je to šľachetný kov, len železo. Roztápač, prorok, pracuje s takou námahou, že sa od veľkého ohňa zapáli aj mech, ktorým sa oheň rozduchoval. Aby sa kov lepšie tavil, prikladali k nemu aj olovo. Toto sa v prudkom ohni nielenže roztopilo, ale sa stráca a trosku jednako nemožno vylúčiť. Ak tento ľud bol niekedy aj striebrom, je len striebrom odhodeným, pretože ho Boh zavrhol.