Kniha proroka Jeremiáša

1 (BKR) Zběhejte ulice Jeruzalémské, pohleďte nyní, a zvězte, a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by činil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu.
1 (B21) "Projděte jeruzalémské ulice, dívejte se a pátrejte, prohledejte jeho tržiště. Najdete-li někoho, kdo dbá na právo a usiluje o věrnost, pak Jeruzalému prominu.

2 (BKR) Ale i když říkají: Živť jest Hospodin, takovým způsobem křivě přisahají.
2 (B21) I když říkají: ‚Jakože Hospodin žije,' stejně přísahají křivě!"

3 (BKR) Ó Hospodine, zdaliž oči tvé nepatří na pravdu? Biješ je, ale necítí bolesti; hubíš je, ale nechtí přijímati kázně. Tvrdší jsou tváře jejich než skála, nechtí se navrátiti.
3 (B21) Ty ale, Hospodine, přece jistě očima pátráš po věrnosti. Bil jsi je, ale necítili bolest, hubils je, ale nedali se poučit. Tváře zatvrdili víc než kámen, vrátit se odmítli.

4 (BKR) I řekl jsem já: Snad tito prostí jsou, nerozumně sobě počínají; nebo nejsou povědomi cesty Hospodinovy, soudu Boha svého.
4 (B21) Řekl jsem si: Jsou to jen chudáci; chovají se jako blázni, protože Hospodinovu cestu neznají, nevědí, co jejich Bůh nařídil.

5 (BKR) Půjdu aspoň k přednějším, a mluviti budu k nim; nebo oni povědomi jsou cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. Ale i ti spolu polámali jho, roztrhali svazky.
5 (B21) Půjdu raději za mocnými a s nimi promluvím; ti přece Hospodinovu cestu znají, ti vědí, co jejich Bůh nařídil. Jenže ti také jeden jako druhý své jho rozlámali, postroje ze sebe strhali.

6 (BKR) Protož je podáví lev z lesa, vlk večerní pohubí je, pardus číhati bude u měst jejich. Kdožkoli vyjde z nich, roztrhán bude; nebo mnohá jsou přestoupení jejich, rozmohly se převrácenosti jejich.
6 (B21) Proto se na ně z lesa vrhne lev, vlk z pustiny je rozsápe, leopard bude číhat u jejich měst a roztrhá každého, kdo vyjde ven. Už bylo příliš jejich vzpour, jejich nevěry už bylo dost!

7 (BKR) Kdež jest to, pročež bych měl odpustiti tobě? Synové tvoji opouštějí mne, a přisahají skrze ty, kteříž nejsou bohové. Jakž jsem jen nasytil je, hned cizoloží, a do domu nevěstky houfem se valí.
7 (B21) "Jak ti to mohu odpustit? Tví synové mě opustili a přísahají skrze nebohy. Jen co jsem je nasytil, odešli cizoložit, houfem se valí do domu nevěstky.

8 (BKR) Ráno vstávajíce, jsou jako koni vytylí; každý k ženě bližního svého řehce.
8 (B21) Hřebci jedni vykrmení a vilní, po manželce bližního všichni řehtají.

9 (BKR) Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti? dí Hospodin. A zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?
9 (B21) Copak je mohu nechat bez trestu? praví Hospodin. Copak je nemám stihnout pomstou, když je ten národ takový?

10 (BKR) Vstupte na zdi jeho, a zkazte je, a nepřestávejte; svrzte štítky zdí jeho, nebo nejsou Hospodinovy.
10 (B21) Projděte jejich vinice a pustošte, ale nezničte je úplně. Odstraňte jejich výhonky, protože nejsou Hospodinovy.

11 (BKR) Velice zajisté zpronevěřili se mi dům Izraelský a dům Judský, dí Hospodin.
11 (B21) Proradně mě totiž zradili - jak dům Izraele, tak dům Judy, praví Hospodin."

12 (BKR) Sčítali klam na Hospodina, a říkali: Není tak, nikoli nepřijde na nás zlé, a meče ani hladu nepocítíme.
12 (B21) Popírali Hospodina se slovy: "To není on! Na nás nepřijde žádná bída, nepocítíme meč ani hladomor.

13 (BKR) Ti pak proroci pominou s větrem, a žádného slova není v nich. Takť se stane jim.
13 (B21) Proroci jen tak do větru žvaní, nemají žádné poselství - ať se to stane jim samotným!"

14 (BKR) Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů: Proto že tak mluvíte, aj, já způsobím, aby slova tvá v ústech tvých byla jako oheň, a lid tento dřívím, kteréž on zžíře.
14 (B21) Nuže, tak praví Hospodin, Bůh zástupů: "Protože říkají takové věci, hle, já ti dám do úst slova jako oheň, jenž spálí jako dříví tento lid.

15 (BKR) Aj, já přivedu na vás národ zdaleka, ó dome Izraelský, dí Hospodin, národ silný, národ starodávní, národ, jehož jazyka nebudeš uměti, ani rozuměti, co mluví.
15 (B21) Hle, dome Izraele, přivedu na vás národ zdaleka, praví Hospodin. Národ prastarý je to, národ odvěký, národ, jehož jazyk neznáš, a nerozumíš, co říkají.

16 (BKR) Jehož toul jako hrob otevřený, všickni jsou silní.
16 (B21) Samí udatní hrdinové, jejich toulec zeje jako hrob.

17 (BKR) A vytráví obilé tvé a chléb tvůj, požerou syny tvé a dcery tvé, pojí bravy tvé i skot tvůj, pojí vinné kmeny tvé i fíkoví tvé, města tvá hrazená, v nichž ty doufáš, znuzí mečem.
17 (B21) Pohltí tvou úrodu i tvůj chléb, pohltí tvé syny i tvé dcery, pohltí tvé ovce i tvůj dobytek, pohltí tvou révu i tvé fíkoví. Mečem dobude tvá opevněná města, na která ses tak spoléhal.

18 (BKR) A však ani těch časů, dí Hospodin, neučiním s vámi konce.
18 (B21) Ale ani v těch dnech, praví Hospodin, s vámi neskoncuji.

19 (BKR) Nebo stane se, když řeknete: Proč nám činí Hospodin Bůh náš všecko toto? že řekneš jim: Jakož jste opustili mne, a sloužili bohům cizozemců v zemi své, tak sloužiti budete cizozemcům v zemi ne své.
19 (B21) Až se budou ptát: ‚Proč nám to všechno Hospodin, náš Bůh, udělal?' odpovíš jim: ‚Protože jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizím bohům, proto budete v jiné zemi sloužit cizákům.'

20 (BKR) Oznamtež to v domě Jákobově, a rozhlaste v Judstvu, řkouce:
20 (B21) Oznamte to v domě Jákobově, v Judsku to rozhlaste:

21 (BKR) Slyštež nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteříž oči mají a nevidí, kteříž uši mají a neslyší:
21 (B21) Poslouchejte, vy nechápaví hlupáci, kteří mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší!

22 (BKR) Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.
22 (B21) Neměli byste mě mít v úctě? praví Hospodin. Neměli byste se přede mnou chvět? Moři jsem pískem vytyčil hranice nepřekročitelným, věčným zákonem. Bouří se moře, ale nic nezmůže, vlny burácejí, ale nevylijí se.

23 (BKR) Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli.
23 (B21) Tento lid má však srdce odbojné a zpupné; odvrátili se a odešli.

24 (BKR) Ani neřekli v srdci svém: Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšť jarní i podzimní časem svým, téhodnů nařízených ke žni ostříhá nám.
24 (B21) Ani je nenapadlo říci: ‚Mějme Hospodina, svého Boha, v úctě! On dává podzimní i jarní deště v pravý čas, zachovává nám týdny určené pro sklizeň.'

25 (BKR) Nepravostiť vaše překážku činí těm věcem, a hříchové vaši připravují vás o to dobré.
25 (B21) Vaše viny to ale pokazily, vaše hříchy vás těch darů zbavily!

26 (BKR) Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; střeže jako čižebníci, kteříž lécejí, stavějí osídla, lidi lapají.
26 (B21) V mém lidu se najdou zločinci, číhají schovaní jako ptáčníci, nastražili past, aby lidi lovili.

27 (BKR) Jako klece plná ptáků, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli,
27 (B21) Jako je plno ptáků v kleci, tak jsou jejich domy plné lsti. Takhle dosáhli moci a bohatství,

28 (BKR) Vytylí jsou, lsknou se, nadto umějí se vyhýbati bídám. Pře nesoudí, ani pře sirotka, a však šťastně se jim vede, ačkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají.
28 (B21) vypasení jsou a otylí. Předhánějí se svými zločiny, o spravedlnost nestojí, práva sirotků neprosazují, nehájí chudé v jejich při.

29 (BKR) Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?
29 (B21) Copak je mohu nechat bez trestu? praví Hospodin. Copak je nemám stihnout pomstou, když je ten národ takový?

30 (BKR) Věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této.
30 (B21) Co se to v téhle zemi děje? Hrůza! Děs!

31 (BKR) Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to. Čeho byste pak neučinili naposledy?
31 (B21) Proroci prorokují lživě, kněží vládnou na vlastní pěst a můj lid to takhle miluje! Co si však počnete nakonec?"