Kniha proroka Jeremiáša

1 (BKR) Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mně se navrať. Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati,
1 (B21) "Kéž by ses, Izraeli, vrátil, praví Hospodin, kéž by ses ke mně navrátil! Kéž bys mi své nechutnosti odklidil z očí a víc už nebloudil!

2 (BKR) A budeš-li přisahati právě, náležitě a spravedlivě, říkaje: Živť jest Hospodin,tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové, a v něm se chlubiti.
2 (B21) Kéž bys v pravdě, soudu a spravedlnosti přísahal: ‚Jakože žije Hospodin!' Pak by si jeho jménem žehnaly národy a jím se chlubily."

3 (BKR) Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní.
3 (B21) Toto praví Hospodin obyvatelům Judy a Jeruzaléma: "Zorejte zemi ležící ladem a nesejte už do trní.

4 (BKR) Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich.
4 (B21) Pro Hospodina se obřežte, obřežte svá srdce, lide judský a obyvatelé jeruzalémští, ať můj hněv nevyšlehne plamenem, ať se nerozpálí vašimi zločiny, takže by nešel uhasit."

5 (BKR) Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémě ohlaste, a rcete: Trubte trubou v zemi, svolejte a sbeřte lid, a rcete: Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených.
5 (B21) "Oznamte to v Judsku, rozhlaste v Jeruzalémě, po celé zemi ať troubí polnice, volejte ze všech sil a říkejte: ‚Shromážděte se! Prchněme do opevněných měst!'

6 (BKR) Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké.
6 (B21) Na Sion namiřte korouhev: Rychle do bezpečí! Nestůjte! Od severu totiž přivádím neštěstí, strašné ničení.

7 (BKR) Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele.
7 (B21) Lev vyskočil ze své houštiny, hubitel národů vyrazil. Vydal se ze své domoviny, aby tvou zemi zpustošil. Z tvých měst zbudou pouhé trosky, v nichž nikdo nebydlí.

8 (BKR) Protož přepašte se žíněmi, kvělte a naříkejte; nebo není odvrácen hněv prchlivosti Hospodinovy od nás.
8 (B21) Proto se oblečte pytlem, naříkejte a truchlete: ‚Hospodinův planoucí hněv nás nemine!'

9 (BKR) Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a srdce knížat, užasnou se i kněží, a proroci diviti se budou.
9 (B21) Toho dne, praví Hospodin, se zhroutí král i velmoži; kněží budou tehdy zděšeni a proroci hrůzou oněmí."

10 (BKR) I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, jistě že jsi velice podvedl lid tento, i Jeruzalém, říkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meč až k duši.
10 (B21) "Ach ne, Hospodine, Pane můj!" zvolal jsem. "Jak jsi mohl tento lid a Jeruzalém tak podvést? Prý: ‚Budete žít v pokoji,' a přitom nám na hrdlo sahá meč!"

11 (BKR) V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upřímo na lid můj, ne aby převíval, ani přečišťoval.
11 (B21) V ten čas bude tomuto lidu i Jeruzalému řečeno: "Od holých vrchů na poušti se žene žhavý vichr na můj lid. Ne aby převíval zrní a ne aby čistil -

12 (BKR) Vítr silnější než oni přijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky.
12 (B21) na to je příliš silný. Přichází ode mě. To já teď nad nimi vynesu rozsudek."

13 (BKR) Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší jsou nežli orlice koni jeho. Běda nám, nebo popléněni jsme.
13 (B21) Už se žene jako mraky, jeho vozy jako vichřice, koně rychlejší než orli - běda, je s námi konec!

14 (BKR) Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen byl. Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé?
14 (B21) "Omyj své srdce od zla, Jeruzaléme, a budeš zachráněn. Jak dlouho ještě budeš přemýšlet zvráceně?

15 (BKR) Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje nepravost, s hory Efraim.
15 (B21) Hlasatel z Danu už je slyšet, z pohoří Efraim jde zlá zvěst.

16 (BKR) Připomínejte těmto národům, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že strážní táhnou z země daleké, a vydávají proti městům Judským hlas svůj.
16 (B21) Oznamte národům: ‚Už jsou tu!' Ohlaste Jeruzalému: ‚Zdaleka tě přišli oblehnout, proti judským městům se rozkřiknou!'

17 (BKR) Jako ti, kteříž hlídají polí, položí se proti němu vůkol; nebo jest mi odporný, dí Hospodin.
17 (B21) Obklíčili Jeruzalém jako hlídači pole, neboť se vzbouřil proti mně, praví Hospodin.

18 (BKR) Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě; toť nešlechetnost tvá, žeť to hořké jest, a že dosahá až do srdce tvého.
18 (B21) To ty tvé způsoby a tvé skutky ti to zavinily. To je tvé neštěstí, ano tak trpké, zasáhne tě přímo do srdce!"

19 (BKR) Ó, střeva má, střeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokřikování vojenské.
19 (B21) Bolí, bolí mě to v břiše! Bolestí svíjím se! Srdce mám sevřené, mé srdce se chvěje - nemohu zůstat mlčet! Slyšíš, má duše, hlas polnice? Troubí na poplach, do boje!

20 (BKR) Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé.
20 (B21) Pohromu stíhá pohroma, celá země je zničena. Má vlast je náhle v sutinách, můj domov je ten tam.

21 (BKR) Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby?
21 (B21) Jak dlouho uvidím válečné prapory? Jak dlouho uslyším troubit polnici?

22 (BKR) Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou. Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí.
22 (B21) "Můj lid se musel zbláznit - už mě neznají. Jsou jako hloupé děti - rozum nemají. Ve zlu jsou velmi šikovní, konat dobro však neumí."

23 (BKR) Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla.
23 (B21) Viděl jsem zemi - hle, pustá a prázdná, vzhlédl jsem k nebi - bylo bez světla.

24 (BKR) Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují se.
24 (B21) Viděl jsem hory - celé se chvěly, otřásaly se všechny pahorky.

25 (BKR) Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské zaletělo.
25 (B21) Viděl jsem a hle - nikde ani člověk a všichni ptáci zmizeli.

26 (BKR) Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho.
26 (B21) Viděl jsem - a hle, sad se stal pouští, všechna města padla před Hospodinem, když vzplanul jeho hněv!

27 (BKR) Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země, a však konce ještě neučiním.
27 (B21) Tak praví Hospodin: "Z celé země zbudou sutiny, i když ji zcela nezničím.

28 (BKR) Kvíliti bude nad tím země, a zasmuší se na hoře nebe, proto že jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho.
28 (B21) A proto bude země truchlit i nebe nahoře se do tmy zahalí; co jsem řekl, totiž nevezmu zpátky, co jsem rozhodl, to nezměním."

29 (BKR) Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich.
29 (B21) Jakmile zaslechli jezdce a lukostřelce, každé město se dalo na útěk. Do houští lezli, na skály šplhali, každé město je opuštěné, nezůstal ani človíček.

30 (BKR) Ty pak pohubena jsuc, což činiti budeš? Ačkoli obláčíš se v šarlat, ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, ačkoli líčíš tvář svou líčidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíři, bezživotí tvého hledají.
30 (B21) Co si však, nebožačko, počneš ty? Vezmeš si šarlatové šaty? Zlatými šperky se ozdobíš? Budeš si řasenkou líčit oči? Zbytečné krášlení! Tví milenci tebou pohrdají, chystají se tě zavraždit!

31 (BKR) Nebo slyším hlas jako rodičky, svírání jako té, kteráž po nejprvé ku porodu pracuje, hlas dcery Sionské, ustavičně vzdychající, a lomící rukama svýma, říkající: Běda mně nyní, nebo ustala duše má pro vrahy.
31 (B21) Slyším křik jakoby ženy v bolestech, jako když matka rodí poprvé - křik sténající Dcery sionské, jež vzpíná ruce: "Běda mi! Život mě opouští před vrahy!"