Kniha proroka Jeremiáša

1 (BKR) Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mně se navrať. Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati,
1 (ROH) Ak sa navrátiš, Izraelu, hovorí Hospodin, navráť sa ku mne! A jestli odstrániš svoje hnusoby zpred mojej tvári a nebudeš sa túlať sem a ta,

2 (BKR) A budeš-li přisahati právě, náležitě a spravedlivě, říkaje: Živť jest Hospodin,tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové, a v něm se chlubiti.
2 (ROH) ale budeš prisahať: Ako že žije Hospodin, v pravde, v súde a v spravedlivosti, vtedy sa ním budú žehnať národy a budú sa ním chváliť.

3 (BKR) Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní.
3 (ROH) Lebo takto hovorí Hospodin mužom Júdovým a Jeruzalemu: Zorte si úhor a nesejte do tŕnia!

4 (BKR) Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich.
4 (ROH) Obrežte sa Hospodinovi a odstráňte všelijakú neobrezanosť svojho srdca, mužovia Júdovi a obyvatelia Jeruzalema, aby nevyšla moja prchlivosť ako oheň a nehorela, takže by nebolo toho, kto by uhasil, pre zlosť vašich skutkov.

5 (BKR) Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémě ohlaste, a rcete: Trubte trubou v zemi, svolejte a sbeřte lid, a rcete: Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených.
5 (ROH) Oznámte v Judsku a vyhláste v Jeruzaleme a recte: Trúbte na trúbu v zemi! Volajte plným hrdlom a povedzte: Shromaždite sa, a vojdime do ohradených miest!

6 (BKR) Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké.
6 (ROH) Vyzdvihnite prápor oproti Sionu! Ratujte, nestojte, lebo ja uvediem zlé veci od severa a veľké skrúšenie.

7 (BKR) Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele.
7 (ROH) Lev vychádza hore zo svojej húšťavy, a zhubca národov, pohol sa, vyšiel zo svojho miesta, aby obrátil tvoju zem v pustinu, a tvoje mestá aby boly rozborené tak, čo nebude obyvateľa.

8 (BKR) Protož přepašte se žíněmi, kvělte a naříkejte; nebo není odvrácen hněv prchlivosti Hospodinovy od nás.
8 (ROH) Preto si prepášte smútočné vrece, smúťte a nariekajte, lebo sa neodvrátila páľa hnevu Hospodinovho od nás.

9 (BKR) Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a srdce knížat, užasnou se i kněží, a proroci diviti se budou.
9 (ROH) A stane sa toho dňa, hovorí Hospodin, že zahynie srdce kráľovo i srdce kniežat, a zdúpnejú kňazi, a proroci budú bezradní od zdesenia.

10 (BKR) I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, jistě že jsi velice podvedl lid tento, i Jeruzalém, říkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meč až k duši.
10 (ROH) A povedal som: Ach, Pane, Hospodine, ozaj si zaviedol tento ľud i Jeruzalem povediac: Budete mať pokoj. A meč sa dotkol až duše! -

11 (BKR) V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upřímo na lid můj, ne aby převíval, ani přečišťoval.
11 (ROH) V tom čase bude rečené tomuto ľudu i Jeruzalemu: Horúci vietor tuhý veje od holých výšin na púšti priamou cestou na dcéru môjho ľudu, nie aby previeval ani aby čistil.

12 (BKR) Vítr silnější než oni přijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky.
12 (ROH) Plnší vietor mocnejší mi prijde ako to. Teraz budem už i ja hovoriť súdy nad nimi.

13 (BKR) Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší jsou nežli orlice koni jeho. Běda nám, nebo popléněni jsme.
13 (ROH) Hľa, prijde hore jako husté oblaky, a jeho vozy jako víchrica, jeho kone budú rýchlejšie ako orli. - Beda nám, lebo budeme spustošení!

14 (BKR) Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen byl. Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé?
14 (ROH) Umy, Jeruzaleme, svoje srdce od nešľachetnosti, aby si bol zachránený. Až dokedy budú prebývať v tvojom vnútri myšlienky neprávosti?

15 (BKR) Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje nepravost, s hory Efraim.
15 (ROH) Lebo hlas oznamujúceho počuť od Dána a toho, ktorý ohlasuje neprávosť, od vrchu Efraimovho.

16 (BKR) Připomínejte těmto národům, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že strážní táhnou z země daleké, a vydávají proti městům Judským hlas svůj.
16 (ROH) Pripomínajte to národom, hľa, ohlasujte proti Jeruzalemu: Obliehači idú z ďalekej zeme a vydajú svoj hlas proti mestám Júdovým.

17 (BKR) Jako ti, kteříž hlídají polí, položí se proti němu vůkol; nebo jest mi odporný, dí Hospodin.
17 (ROH) Jako hájnici, ktorí strážia pole, budú proti nemu, proti Jeruzalemu, dookola, pretože sa mne sprotivil, hovorí Hospodin.

18 (BKR) Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě; toť nešlechetnost tvá, žeť to hořké jest, a že dosahá až do srdce tvého.
18 (ROH) Tvoja cesta a tvoje skutky ti to vykonaly; to je tvoja nešľachetnosť, že je to horké, že sa to dotýka až tvojho srdca.

19 (BKR) Ó, střeva má, střeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokřikování vojenské.
19 (ROH) Ó, moje útroby, moje útroby! Svíjam sa bolesťou. Ó, steny môjho srdca! Moje srdce mi je hlboko znepokojené! Nemôžem mlčať, lebo čuješ zvuk trúby, moja dušo, krik boja.

20 (BKR) Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé.
20 (ROH) Skrúšenie sa stretá so skrúšením, pretože spustošená bude celá zem, náhle budú spustošené moje stány, v okamihu moje čalúny!

21 (BKR) Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby?
21 (ROH) Až dokedy budem vídať prápor, budem slýchať zvuk trúby?

22 (BKR) Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou. Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí.
22 (ROH) Lebo môj ľud je bláznivý; mňa neznajú; sú hlúpymi synmi a nie sú rozumní. Múdri sú robiť zlé a robiť dobré nevedia.

23 (BKR) Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla.
23 (ROH) Vidím zem, a hľa, tohu va bohu, púšť a zmätok, a hľadím na nebesia, a niet ich svetla.

24 (BKR) Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují se.
24 (ROH) Pozerám na vrchy, a hľa, trasú sa, a všetky brehy sa pohybujú, rozrušené.

25 (BKR) Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské zaletělo.
25 (ROH) Hľadím, a hľa, niet človeka, a všetci nebeskí vtáci odleteli.

26 (BKR) Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho.
26 (ROH) Hľadím, a hľa, úrodné pole je púšťou, a všetky jeho mestá sú poborené od tvári Hospodinovej, od pále jeho hnevu.

27 (BKR) Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země, a však konce ještě neučiním.
27 (ROH) Lebo takto hovorí Hospodin: Celá zem bude púšťou, ale konca neučiním.

28 (BKR) Kvíliti bude nad tím země, a zasmuší se na hoře nebe, proto že jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho.
28 (ROH) Nad tým bude smútiť zem, a v čierno smútku sa oblečú nebesia hore, pretože budem hovoriť to, čo som myslel, a nebudem ľutovať ani sa neodvrátim od toho.

29 (BKR) Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich.
29 (ROH) Pred hlasom jazdca a strelca z luku bude utekať celé mesto. Vojdú do húšťav a vyjdú na skaly. Každé mesto bude opustené, a nebude nikoho, kto by býval v nich.

30 (BKR) Ty pak pohubena jsuc, což činiti budeš? Ačkoli obláčíš se v šarlat, ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, ačkoli líčíš tvář svou líčidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíři, bezživotí tvého hledají.
30 (ROH) A ty, dcéro Jeruzalema, spustošená, čo urobíš? Keď sa oblečieš v červec, dvakrát farbený, keď sa ozdobíš zlatou ozdobou, keď nafarbíš svoje oči líčidlom: nadarmo sa okrášliš, pohŕdnu tebou tvoji milenci, budú hľadať tvoju dušu.

31 (BKR) Nebo slyším hlas jako rodičky, svírání jako té, kteráž po nejprvé ku porodu pracuje, hlas dcery Sionské, ustavičně vzdychající, a lomící rukama svýma, říkající: Běda mně nyní, nebo ustala duše má pro vrahy.
31 (ROH) Lebo čujem hlas ako hlas ženy, ktorá sa svíja v pôrodných bolestiach, úzkosť ako úzkosť prvôstky, hlas dcéry Siona; vzdychá, rozprestiera svoje ruky a hovorí: Oj, beda mne, lebo moja duša ustala pre vrahov.