Verš 32
Zapomene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě? Můj lid však na mě zapomněl - kolik už je to let?
Jer 3:21 - Na holých vrších je slyšet křik - synové Izraele s pláčem žadoní, protože svou cestu zkřivili a na Hospodina, svého Boha, nedbali.
Verš 36
Proč stále někam chodíš a stále měníš směr? Jako ses zklamala v Asýrii, zklameš se Egyptem.
Iz 31:1 - Běda těm, kdo hledají pomoc v Egyptě, spoléhají se na koně, doufají ve vozy, že jich tolik je, a jezdců že je bezpočet, k Svatému izraelskému ale nehledí, Hospodina hledat nechtějí.
Verš 5
Tak praví Hospodin: "Co na mně vaši otcové našli špatného, že ode mě odešli tak daleko? Marnost následovali a marností se stali.
Mi 6:3 - Lide můj, co jsem ti udělal? Čím jsem tě vyčerpal? Odpověz mi!
Verš 8
Ani kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?' Znalci Zákona mě neznali, pastýři lidu mě zradili, proroci prorokovali při Baalovi, následovali nesmysly.
Rim 2:20 - vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy.
Verš 11
Vyměnil nějaký národ své bohy, i když to žádní bozi nebyli? Můj lid ale svou Slávu vyměnil za nesmysly!
Ž 106:20 - Slávu svého Boha tenkrát vyměniliza sochu býka, co trávu jí!
Verš 12
Zděste se, nebesa, otřásejte se hrůzou nad tím, co se stalo, praví Hospodin.
Dt 32:1 - Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím, poslechni, země, výroky úst mých.
Iz 1:2 - Slyšte, nebesa, země, vyslechni, co praví Hospodin: Syny jsem hýčkal, vychoval, oni mě ale zradili.
Verš 13
Můj lid totiž spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živých vod, a vykopali si své rozpukané nádrže, ze kterých voda vyteče.
Pie 4:15 - Jsi pramen zahradní, studnice živých vod, bystřina proudící z libanonských hor!
Jer 17:13 - Naděje Izraele, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se od tebe odvracejí, budou zapsáni v prachu země, protože Hospodina opustili, ten pramen vody živé.
Verš 15
Vrčeli a řvali nad ním lvi; jeho zem zpustošili, města spálili, takže v nich nikdo nebydlí.
Iz 5:29 - Budou řvát jako lev, jako lvíčata spustí řev; zavrčí a chytí úlovek, odvlečou ho pryč a nikdo jim ho nevyrve.
Jer 4:7 - Lev vyskočil ze své houštiny, hubitel národů vyrazil. Vydal se ze své domoviny, aby tvou zemi zpustošil. Z tvých měst zbudou pouhé trosky, v nichž nikdo nebydlí.
Jer 4:7 - Lev vyskočil ze své houštiny, hubitel národů vyrazil. Vydal se ze své domoviny, aby tvou zemi zpustošil. Z tvých měst zbudou pouhé trosky, v nichž nikdo nebydlí.
Verš 18
Co z toho máš, chodit do Egypta - aby ses vody z Nilu napila? Co z toho máš, do Asýrie cestovat - aby ses napila z řeky Eufrat?
Iz 31:1 - Běda těm, kdo hledají pomoc v Egyptě, spoléhají se na koně, doufají ve vozy, že jich tolik je, a jezdců že je bezpočet, k Svatému izraelskému ale nehledí, Hospodina hledat nechtějí.
Verš 19
Za vyučenou ti dá špatnost tvá, tvé odvrácení tě vytrestá. Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná, žes opustila Hospodina, svého Boha, a bázeň přede mnou jsi ztratila, praví Hospodin, Pán zástupů.
Iz 3:9 - Výraz jejich tváře svědčí proti nim - svůj hřích jak Sodoma stavějí na odiv. Běda jim! Přivedli na sebe neštěstí.
Oz 5:5 - Pýcha Izraele svědčí proti nim; Izrael, Efraim, se v hříchu potácí a Juda se potácí spolu s ním.
Verš 21
Já jsem tě sázel jako výbornou révu z nejušlechtilejších sazenic. Jak ses mi mohla takhle zvrhnout v plané křoví, jež mi nepatří?
Ex 15:17 - Přivedeš je a zasadíš na hoře, jež je tvým dědictvím, na místě, jež svým sídlem, ó Hospodine, učiníš, ve svatyni, kterou tvé ruce, ó Pane, upevní!
Ž 44:2 - Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli, co nám vyprávěli naši otcové - o tom, cos konal v jejich dnech, v těch starodávných dnech.
Ž 80:8 - Bože zástupů, navrať nás, rozjasni nad námi svoji tvář, buď naše záchrana!
Verš 22
I kdyby ses mýdlem vydrhla a louhu přidala sebevíc, skvrna tvé viny přede mnou zůstává, praví Panovník Hospodin.
Jób 9:30 - I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval,
Verš 28
Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil? Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit! Máš přece tolik bohů, Judo - jednoho boha na každé město!
Iz 2:8 - Jejich země je plná model; vlastnímu dílu se klanějí, tomu, co sami vyrobí.
Jer 11:13 - Máš přece tolik bohů, Judo - jednoho boha na každé město! A kolik je ulic v Jeruzalémě, tolik oltářů jste postavili Hanbě, oltářů k pálení kadidla Baalovi.
Verš 30
Nadarmo jsem bil váš lid, nedal se poučit. Své proroky jste mečem hubili jako nenasytní lvi."
Iz 1:5 - Proč máte být biti ještě víc? Proč se musíte stále protivit? Hlava je celá pokrytá ranami a srdce puká bolestí.
Jer 5:3 - Ty ale, Hospodine, přece jistě očima pátráš po věrnosti. Bil jsi je, ale necítili bolest, hubils je, ale nedali se poučit. Tváře zatvrdili víc než kámen, vrátit se odmítli.
Jer 5:3 - Ty ale, Hospodine, přece jistě očima pátráš po věrnosti. Bil jsi je, ale necítili bolest, hubils je, ale nedali se poučit. Tváře zatvrdili víc než kámen, vrátit se odmítli.
Verš 31
Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin: "Jsem snad Izraeli pouští? Zemí temnoty? Proč můj lid říká: ‚Jsme volní! Chodit za tebou? Už nikdy!'
Mt 23:26 - Farizeji, ty slepče, nejdříve vyčisti kalich zevnitř, pak bude čistý i navenek!
Jer 2,1-6 - Obsahujú reči z prvých rokov čias kráľa Joziáša. Jeremiáš odvoláva sa v nich na dejiny národa, ktorého pomer k Bohu prirovnáva k manželstvu. Pozri pozn. k Iz 50,1 n.
Jer 2,2 - Počas putovania na púšti bol národ ešte vernou snúbenicou Pánovou.
Jer 2,3 - Prvotiny úrody boli zasvätené Pánovi, museli sa doniesť do svätyne (Ex 23,19) a nik nesmel beztrestne z nich jesť, ak na to nebol oprávnený (Lv 22,9 n.; porov. Lv 5,14).
Jer 2,5 - Márnosťou volá prorok modly.
Jer 2,7 - Vulg slovo Karmel, ktoré znamená všeobecne "záhradu, sad", pokladá za vlastné meno známeho pohoria. – Izraeliti poškvrnili zem Pánovu (Svätú zem) svojimi hriechmi, hlavne modloslužbou.
Jer 2,8 - Tí, čo chápu Zákon, sú zákonníci. Pastieri sú vodcovia ľudu.
Jer 2,10 - Kitejci boli obyvatelia fenickej kolónie Kition na ostrove Cyprus. Kedarania boli kočovníci na sýrsko-arabskej púšti.
Jer 2,13 - Živou vodou volali Izraeliti vodu z prameňa, ktorá bola v Palestíne veľmi vzácna. Neživou bola voda dažďová, ktorú zbierali do vykopaných jám, cisterien.
Jer 2,16 - Nof je Memfis, egyptský Men-no-fer, južne od dnešnej Káhiry. Tafnes, grécky Dafne, dnešné Tell Defenneh, bola kedysi dôležitá pevnosť neďaleko Pelusiumu.
Jer 2,18 - Modly, popraskané cisterny, národu nepomohli, preto hľadá "vodu", pomoc inde, a to raz v Egypte, inokedy v Asýrsku. Vulg prekladá mená riek; miesto Nílu má: "vodu mútnu" miesto Eufratu: "vodu rieky".
Jer 2,19 - Modloslužbou páchanou na výšinách a pod košatými stromami porušuje izraelský národ manželskú vernosť, ktorou je zaviazaný Pánovi (porov. Iz 50,1; Oz 4,12-14; Dt 12,2; 23,17-18; 2 Kr 23,4-8).
Jer 2,21 - Podobenstvo o vinici pozri Iz 5,1 n.
Jer 2,23 - Spomína sa tu údolie Ben-Hinom (Ben-Hinnom) pri Jeruzaleme. Tam bola povestná modlárska svätyňa Tofet, kde Izraeliti obetúvali Molochovi ešte aj svoje deti (porov. 7,31; 19,2-6; 32,35).
Jer 2,24 - Zvieratá sú zdivené, len keď príde ich mesiac, Izrael ustavične sa vláči a volá za modlami, div si nezoderie obuv a div mu nevyschne gágor.
Jer 2,34 - Kto zabil zlodeja, pristihnutého pri vlámaní, nebol podľa zákona vrah (Ex 22,2). Izrael však zabíja svoje obete pri terebintách (tak treba asi opraviť tento ťažký verš so LXX). Rozumie sa to o obetovaní detí, ktoré sa aj u Iz 57,5 spája s modloslužbou pri terebintách.
Jer 2,37 - Na znak žiaľu a zúfalstva dávali si ruky nad hlavu a zalamovali nimi.