Verš 3
Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka,
Iz 44:14 - Nasekaje sobě cedrů, vezme také cypřiš a dub aneb to, kteréž jest nejcelistvější mezi dřívím lesním; i javor štěpuje, a déšť jej k zrostu přivozuje.
Verš 4
Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.
Iz 41:7 - A tak posilňoval tesař zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí, říkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hřebíky, aby se nepohnulo.
Verš 5
Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou.
Ž 115:5 - Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.
Iz 46:1 - Klesl Bél, padl Nébo, modly jejich octnou se na hovadech a na dobytku. Tím zajisté, což vy nosíváte, budou náramně obtížena až do ustání.
Iz 46:7 - Nosí jej na rameni, pěstují se s ním, a stavějí ho na místě jeho, i stojí, z místa svého se nehýbaje. Volá-li kdo k němu, neozývá se, aniž jej z úzkosti jeho vysvobozuje.
Iz 41:23 - Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom to viděli spolu.
Verš 6
Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci.
Ž 86:8 - Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.
Ž 86:10 - Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.
Verš 7
Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě.
Zjv 15:4 - Kdož by se nebál tebe, Pane, a nezveleboval jména tvého? Nebo ty sám svatý jsi. Všickni zajisté národové přijdou a klaněti se budou před obličejem tvým; nebo soudové tvoji zjeveni jsou.
Verš 8
A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost.
Iz 41:29 - Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní věc jsou slitiny jejich.
Hab 2:18 - Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé?
Za 10:2 - Nebo obrazové mluví marnost, a věšťci prorokují faleš, a sny marné mluví, marností potěšují. Protož šli jako stádo, ztrestáni jsou, proto že žádného nebylo pastýře.
Verš 12
Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.
Gn 1:1 - Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Jer 51:15 - Ten, kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa,
Jób 9:8 - On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Ž 104:2 - Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Iz 40:22 - Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání,
Iz 44:24 - Takto praví Hospodin vykupitel tvůj, a ten, kterýž tě sformoval hned od života matky: Já Hospodin činím všecko, roztahuji nebesa sám, rozprostírám zemi mocí svou.
Iz 51:13 - Že se zapomínáš na Hospodina učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho,kterýž ssužuje?
Verš 13
Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
Ž 135:7 - Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
Verš 14
Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.
Jer 51:17 - Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník od rytiny; nebo faleš jest slitina jeho, a není ducha v nich.
Verš 16
Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů.
Jer 51:19 - Neníť jim podobný díl Jákobův; nebo on jest stvořitelem všeho, a částka dědictví jeho, Hospodin zástupů jest jméno jeho.
Ž 74:2 - Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Verš 18
Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto:
Jer 6:24 - Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodičku.
Verš 22
Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků.
Jer 1:14 - Tedy řekl mi Hospodin: Od půlnoci přivalí se to zlé na všecky obyvatele této země.
Jer 4:6 - Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké.
Jer 9:11 - A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.
Verš 23
Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.
Prís 16:1 - Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Prís 20:24 - Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
Verš 24
Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.
Ž 6:1 - Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.
Ž 38:1 - Žalm Davidův k připomínání.
Jer 30:11 - Neboť já s tebou jsem, dí Hospodin, abych tě vysvobodil, když učiním konec všechněm národům, mezi kteréž tě rozptýlím. Tobě však neučiním konce, ale budu tě trestati v soudu, ačkoli tě bez trestání naprosto nenechám.
Jer 46:28 - Ty, pravím, neboj se, služebníče můj Jákobe, dí Hospodin; neboť jsem s tebou. Učiním zajisté konec všechněm národům, mezi kteréž tě zaženu, tobě pak neučiním konce, ale budu tě trestati v soudu, ačkoli tě naprosto bez trestání nenechám.
Verš 25
Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.
Ž 79:6 - Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.
Jer 8:16 - Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm.
Jer 9:16 - Nebo rozptýlím je mezi národy,kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím.
Jer 10,1 - Babylonci pozorovali hviezdy a z rozličných nebeských znamení veštili; porov. Iz 47,13.
Jer 10,3 - "Zákony národov" sú modly. Pozri Iz 44,9-20; Bar 6; Múd 14 n.
Jer 10,9 - Taršiš pozri Iz 2,16. – Miesto neznámej krajiny Ofaz číta Targum a sýrsky preklad Ofír (pozri pozn. k Iz 13,12). – O purpure pozri pozn. Iz 1,18.
Jer 10,11 - Tento jediný verš z celej Knihy proroka Jeremiáša je písaný rečou aramejskou. Je to dozaista neskorší dodatok, lebo ruší aj súvislú reč o pravom Bohu.
Jer 10,12-16 - Pozri 51,15-19.
Jer 10,13 - Podľa semitského ľudového náhľadu Boh v nebeských skladištiach uschováva vietor, dážď, sneh atď.
Jer 10,17 - Rozumej: "Chystaj sa do zajatia!" Vulg prekladá začiatok verša: "Pozbieraj zo zeme svoju hanbu!"- Ináč krátke state do konca tejto hlavy medzi sebou nesúvisia a sú dosť porušené a neisté.
Jer 10,19 - Porazené mesto predstavuje sa ako chorý človek, ktorý stratil prístrešie.
Jer 10,21 - Pastieri sú vodcovia ľudu; porov. 3,15.
Jer 10,25 - Verš je tu asi nie na svojom mieste. Nachádza sa aj v Ž 79,6 n.
