Kniha proroka Izaiáša

1 (ROH) Oj, aby si roztrhol nebesia a sostúpil, aby sa pred tvojou tvárou rozplynuly vrchy!
1 (B21) Jako když oheň zapálí roští a vodu v hrnci uvaří, tak ať tví nepřátelé tvé jméno poznají, ať se před tebou třesou národy!

2 (ROH) Jako čo oheň zapaľuje raždie, jako vrie voda od ohňa, aby si tak dal poznať svojim protivníkom svoje meno, aby sa národy triasly pred tvojou tvárou,
2 (B21) Jako když jsi konal své nečekané divy - sestoupils a před tebou se hory roztřásly!

3 (ROH) jako keď si činil strašné veci, jakých sme nečakali! Sostúpil si; pred tvojou tvárou rozplynuly sa vrchy.
3 (B21) Od věků nikdy nikdo neslyšel, nikdo svým okem neviděl, že by nějaký Bůh kromě tebe tak jednal s těmi, kdo čekají na něj.

4 (ROH) A od veku nikto neslýchal, nikto nepočul, oko nevidelo Boha krome teba, ktorý by tak bol činil tomu, kto očakával na neho.
4 (B21) Zastáváš se těch, kdo rádi žijí správně, kdo na tvých cestách myslí na tebe. Hle, rozlítil ses, že jsme stále hřešili. Můžeme snad být spaseni?

5 (ROH) Prišiel si vústrety tomu, kto je veselý a činí to, čo je spravedlivé, tým, ktorí pamätali na teba na tvojich cestách. Hľa, ty si sa rozhneval, a preto sme hrešili; sme v tom od veku, a či tedy ešte i tak budeme zachránení?
5 (B21) Všichni jsme jako někdo nečistý, všechna naše spravedlnost jak hadry té, jež krvácí. Všichni vadneme jako list, jako vichrem unášeni svými vinami.

6 (ROH) Lebo sme všetci jako nečistý, a všetky naše spravedlivosti sú jako ohyzdné rúcho; vädneme všetci jako lístie a padáme, a naše neprávosti nás preč odnášajú ako vietor.
6 (B21) Nikdo tvé jméno nevzývá, nikdo se neprobouzí, po tobě nesahá, když jsi před námi skryl svou tvář a našim vinám nás vydal napospas.

7 (ROH) A nieto nikoho, kto by vzýval tvoje meno a prebudil sa aby sa chopil teba, lebo si ukryl svoju tvár pred nami a dopustil si to, aby sme sa rozplynuli pre svoje neprávosti.
7 (B21) Ty jsi však, Hospodine, Otec náš, my hlína jsme a ty Tvůrce náš, tvá ruka nás všechny uhnětla.

8 (ROH) Ale teraz, ó, Hospodine, ty si náš Otec; my sme hlinou, a ty si naším tvorcom, a dielom tvojej ruky sme my všetci.
8 (B21) Nehněvej se, Hospodine, přespříliš, nevzpomínej navěky na náš hřích. Prosíme tě, už na nás pohlédni - my všichni jsme tvůj lid!

9 (ROH) Nehnevaj sa, Hospodine, až príliš ani nepamätaj navždy na neprávosť! Hľa, pohliadni, prosíme, všetci sme tvojím ľudom.
9 (B21) Tvá svatá města jsou zpustošena, ze Sionu je pustina, Jeruzalém leží v sutinách.

10 (ROH) Mestá tvojej svätosti sú obrátené na púšť, Sion je púšťou, a Jeruzalem pustinou;
10 (B21) V tom našem svatém a slavném chrámě kdysi chválili tě naši otcové - teď je z něj ale jen spáleniště, vše, co nám bylo drahé, je zničené!

11 (ROH) dom našej svätosti a našej okrasy, v ktorom ťa chválievali naši otcovia, je pohoreniskom, a všetko, čo nám bolo vzácnym, je obrátené v rumy.
11 (B21) Budeš se přes to vše, Hospodine, držet zpět? Budeš mlčet a pokořovat nás bez konce?

12 (ROH) Či pre to pre všetko sa budeš silou zdŕžať ó, Hospodine? Či budeš mlčať a nás trápiť až príliš?
12 ----