Verš 1
Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
Jn 12:38 - a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: 'Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?'
Rim 10:16 - Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: 'Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?'
Verš 3
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
Ž 22:6 - Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
Iz 49:7 - Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu, který je v opovržení, jehož má kdejaký pronárod v ohavnosti, služebníku vládců: "Spatří tě králové a povstanou, a velmožové se skloní, kvůli Hospodinu, který je věrný, kvůli Svatému Izraele, který tě vyvolil."
Iz 52:14 - Jak mnozí ztrnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.
Mk 9:12 - Řekl jim: "Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?
Verš 4
Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
Mt 8:17 - aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: 'On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.'
Verš 5
Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
Rim 4:25 - jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
1Kor 15:3 - Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
1Pt 2:24 - On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.
Verš 7
Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.
Mt 26:63 - Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: "Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!"
Mt 27:12 - Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.
Mt 27:14 - On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.
Mk 14:61 - On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"
Mk 15:5 - Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
Sk 8:32 - To místo Písma, které četl, znělo: 'Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.
Verš 9
Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
1Pt 2:22 - On 'hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest'.
1Jn 3:5 - A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není.
Verš 12
Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.
Mk 15:28 - ---
Lk 22:37 - Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: 'Byl započten mezi zločince.' Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle."
Lk 23:34 - Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem.
Iz 53,1 - V nasledujúcich veršoch hovorí o Pánovom služobníkovi prorok, a to v mene celého národa, preto hovorí v množnom počte. Od verša 7 hovorí zase Boh. Verš 1 rozumej: Prorok bude hovoriť neuveriteľnú vec, ale kto by pochopil, čo Božia moc ("Pánovo rameno") koná?
Iz 53,2 - Ľudia by si mysleli, že Pánov služobník bude aj svojím pôvodom veľký. No vyrástol pred Bohom ako nezbadaná ratoliestka, ako zaznávaný koreň, ktorý okrem toho vyrástol zo zeme suchej, nie je teda veľmi mocný. Takto označuje prorok chudobný pôvod Mesiášov, ktorého už 11,1.10 volá "ratolesť", "výhonok", "koreň", a aj tam pripomína jeho pôvod z bezvýznamnej rodiny Jesseho.
Iz 53,4-6 - Tieto verše hovoria o zástupnom utrpení Mesiáša. Bol nevinný, trpel za nás.
Iz 53,7 - Slová Vulgáty "obetovaný bol" ani prekladateľ, sv. Hieronym, nerozumel o obete na kríži, o tej je reč až vo verši 10. Vyslovuje sa tu len ochota Pánovho služobníka, ako prijíma utrpenie a nesie ho ako tichý baránok.
Iz 53,8 - Z úzkosti, ktorú pretrpel už pred odsúdením, a zo súdneho pokračovania vliekli ho na smrť, ktorú podstúpil pre hriechy svojho ľudu. Počínanie mučiteľov naplňuje proroka úžasom, že volá: "Kto pomyslí na jeho pokolenie?", na pokolenie, ktoré ho vydalo na smrť. Kto by toto pokolenie pochopil a dostatočne odsúdil?
Iz 53,9 - Toto sa doslovne splnilo pri smrti Kristovej. Spasiteľ zomrel medzi zločincami, bolo by sa zdalo ako zrejmé, že aj pohreb bude mať nečestný, medzi zločincami. Predsa, čo nik nečakal, boháč Jozef z Arimatey prepustil mu vlastný hrob (Mt 27,57).
Iz 53,10 - Spasiteľ bude mať potomstvo, veriacich, až do skončenia sveta, ba i vo večnosti budú mu ľudia vďační za dielo vykúpenia.
Iz 53,11 - Tento ťažký verš treba rozumieť tak, že Pánov služobník bude hľadieť na veľké výsledky svojho utrpenia.
Iz 53,12 - Boh mu dal moc nad hriešnikmi, ktorých vykúpil, keď sa dal pripočítať medzi hriešnikov, hoci sám bol nevinný a trpel len za viny iných. Hriešnikmi boli tí, čo ho umučili, on sa však za nich modlil. Aj mimovoľne sa nám tu zjaví pred duševným zrakom Kalvária, kde medzi lotrami krváca Kristus a modlí sa: "Otče, odpusť im…" Kto číta evanjelium a iné novozákonné spisy, tomu netreba dokazovať, ako sa predpovede tejto Izaiášovej piesne splnili na Ježišovi Nazaretskom. Umučenie Ježišovo, zakrvavenú jeho postavu, jeho tichosť by ani očitý svedok nebol opísal živšie.
