Kniha proroka Izaiáša

1 (CEP) Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni.
1 (KAT) Počúvajte ma, čo sledujete pravdu a hľadáte Pána: Pozrite na skalu, z ktorej ste vytesaní, a na hĺbku studne, z ktorej ste vykopaní.

2 (CEP) Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho.
2 (KAT) Pozrite na Abraháma, svojho otca, a na Sáru, ktorá vás zrodila. Veď som ho osamelého povolal, požehnal som ho a zveľadil.

3 (CEP) Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování.
3 (KAT) Áno, Pán poľutuje Sion, poľutuje všetky jeho sutiny, jeho púšť urobí podobnou Edenu a jeho pustinu Pánovej záhrade, zavládne v ňom radosť a rozkoš, chválospev a hlas piesne.

4 (CEP) "Věnuj mi pozornost, můj lide, můj národe, naslouchej mi! Ode mne vyjde zákon a mé právo svitne všem lidem.
4 (KAT) Pozoruj ma, ľud môj, a počúvaj ma, národ môj, veď odo mňa vychádza náuka a svoje právo dám za svetlo národom.

5 (CEP) Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, všechny lidi bude soudit má paže. Ve mne skládají naději ostrovy, čekají na mou paži.
5 (KAT) Blízko je moje právo, vychádza moja spása a moje ramená budú súdiť národy. Na mňa budú čakať ostrovy a dúfať budú v moje rameno.

6 (CEP) Pozvedněte své oči k nebi, pohleďte dolů na zem! Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá."
6 (KAT) Zdvihnite oči k nebesiam a pozrite dolu na zem. Veď nebo sa ako dym rozplynie a zem sa sťa odev rozpadne. Jej obyvatelia pomrú podobne, moje spasenie však potrvá naveky a moja pravda nezanikne.

7 (CEP) "Slyšte mě, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon. Nebojte se lidských pomluv, neděste se jejich hanobení!
7 (KAT) Počúvajte ma, znalci práva, ľud, čo má v srdci môj zákon: Nebojte sa ľudskej potupy a nestrachujte sa ich pohany.

8 (CEP) Moli je sežerou jako roucho, larvy je sežerou jako vlnu, ale má spravedlnost bude tu věčně a moje spása po všechna pokolení."
8 (KAT) Lebo ich sťa rúcho moľ zožerie a ako vlnu ich strávi červ, ale moje právo potrvá naveky a moja spása z pokolenia na pokolenie.

9 (CEP) Probuď se, probuď, oděj se mocí, Hospodinova paže! Probuď se jako za dnů dávnověku, za dávných pokolení! Což právě ty jsi neskolila obludu, neproklála draka?
9 (KAT) Vzbuď sa, zobuď sa a obleč si moc, rameno Pánovo! Vzbuď sa ako v dňoch minulých, v časoch pradávnych. Či si to nie ty, čos’ rozťalo ozrutu a draka prebodlo?

10 (CEP) Což právě ty jsi nevysušila moře, vody obrovské propastné tůně, a nezřídila v mořských hlubinách cestu, aby vykoupení mohli přejít?
10 (KAT) Či si to nie ty, čos’ vysušilo more a vody veľkej priepasti? Čo si spravilo z morskej hlbiny cestu na priechod oslobodeným?

11 (CEP) Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí, přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavě. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.
11 (KAT) Pánovi vyslobodení sa vrátia, prídu s jasotom na Sion a na ich hlavách bude ustavičná radosť. Radosť a rozkoš dosiahnu, zmizne starosť a vzdychanie.

12 (CEP) "Já, já jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá, lidského syna, který je jak tráva?
12 (KAT) Ja, ja som to, čo vás poteším. Kto si, že sa bojíš človeka, čo zomrie, a syna ľudského, čo zhynie ako tráva?

13 (CEP) Zapomínáš na Hospodina, který tě stvořil, který roztáhl nebesa a položil základy země. Proč máš neustále, po celé dny, strach ze vzteku utiskovatele, který ti chystal zkázu? Kde je ten utiskovatel i se svým vztekem?"
13 (KAT) Zabúdaš na Pána, svojho tvorcu, čo rozostrel nebo a založil zem, a stále sa trasieš, celý deň, pred zlosťou utláčateľa, keď sa chystá nivočiť. Kdeže je teraz zlosť utláčateľa?

14 (CEP) Brzy se spoutanému otevře žalář; nezemře v jámě, ani chléb mu nebude scházet.
14 (KAT) Zhrbený sa náhle oslobodí, nezomrie v jame a chlieb mu chýbať nebude.

15 (CEP) "Já Hospodin, tvůj Bůh, vzdouvám moře, až jeho vlny hlučí. - Hospodin zástupů je jeho jméno. -
15 (KAT) Ja som Pán, tvoj Boh, čo dráždim more, že búria sa mu vlny, Pán zástupov je moje meno.

16 (CEP) Vložil jsem ti do úst svá slova, přikryl jsem tě stínem své ruky, jako stan jsem roztáhl nebesa a položil základy země, a řekl jsem Sijónu: »Ty jsi můj lid«."
16 (KAT) Vložím ti do úst svoje slová a schovám ťa v tieni svojej ruky, aby som zasadil nebesá a založil zem a povedal Sionu: „Ty si môj ľud.“

17 (CEP) Probuď se, probuď, povstaň, jeruzalémská dcero! Pila jsi z Hospodinovy ruky pohár jeho rozhořčení. Ten kalich, pohár závrati, jsi vypila až do dna.
17 (KAT) Preber sa, preber sa, vstaň, Jeruzalem, čo si pil z Pánovej ruky kalich jeho hnevu; omamný pohár si pil, vyprázdnil.

18 (CEP) Nikdo ji nevede, žádný ze synů, jež porodila, nikdo ji neuchopil za ruku, žádný se synů, jež vychovala.
18 (KAT) Niet toho, kto by ho viedol zo všetkých synov, čo splodil; niet toho, kto by ho držal za ruku zo všetkých synov, čo vychoval.

19 (CEP) Toto obojí tě potkalo, a kdo s tebou cítil? Zhouba a zkáza, hlad a meč. Čímpak tě potěším?
19 (KAT) Tieto dve veci ťa postihli: - ktože smúti nad tebou? - skaza a ničenie, hlad a meč, - ktože ťa poteší?

20 (CEP) Tvoji synové leží vysíleni na nárožích všech ulic jak divoká ovce v pasti pod tíhou Hospodinova rozhořčení, pohrůžek tvého Boha.
20 (KAT) Tvoji synovia odpadli, ležia na rohoch všetkých ulíc ako gazela v sieti, plní Pánovho hnevu, výčitiek svojho Boha.

21 (CEP) Proto slyš toto, ty utištěná, opojená, ne však vínem:
21 (KAT) Preto počuj toto, pokorený a opojený, nie však vínom:

22 (CEP) Toto praví tvůj Panovník Hospodin, tvůj Bůh, jenž vede spor svého lidu: "Hle, beru ti z rukou ten pohár závrati, ten kalich, pohár mého rozhořčení; už nikdy z něho nebudeš pít.
22 (KAT) Toto hovorí tvoj Pán, Jahve, a tvoj Boh, ktorý si bráni svoj ľud: „Hľa, vezmem ti z ruky kalich omamný, pohár svojho hnevu; nebudeš ho viac piť.

23 (CEP) Vkládám jej do ruky těm, kdo tě sužovali, kteří ti poroučeli: »Skloň se, když přicházíme kolem.« A ty jsi musela nastavovat záda, byla jsi jako země, jak ulice těm, kdo po ní chodí."
23 (KAT) A dám ho do rúk tvojich trýzniteľov, čo ti hovorili: »Schýľ sa, nech prejdeme!« A spravil si zo svojho chrbta zem, sťa ulicu pre chodcov.“