  | Kniha proroka IzaiášaBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Iz 50, 1-11 |
1 Iz 50, 1 Takto praví Hospodin: Kdež jest lístek zapuzení matky vaší, kterýmž jsem ji propustil? Aneb kdo jest z věřitelů mých, jemuž jsem vás prodal? Aj, nepravostmi svými prodali jste sebe, a pro převrácenosti vaše propuštěna jest matka vaše. 2 Iz 50, 2 Proč, když přicházím, není žádného, když volám, žádný se neozývá? Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má, aby nemohla vykoupiti? A žádné-liž není ve mně moci k vysvobození? Aj, žehráním svým vysušuji moře, obracím řeky v poušť, až se smrazují ryby jejich, proto že nebývá vody, a mrou žízní. 3 Iz 50, 3 Obláčím nebesa v smutek, a žíni dávám jim za oděv. 4 Iz 50, 4 Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý, abych uměl příhodně ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící. 5 Iz 50, 5 Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurně, aniž se nazpět odvracím. 6 Iz 50, 6 Těla svého nastavuji bijícím, a líce svého rvoucím mne, tváři své neskrývám od pohanění a plvání. 7 Iz 50, 7 Nebo Panovník Hospodin spomáhá mi, pročež nebývám zahanben. Pro touž příčinu nastavuji tváři své jako škřemene; nebo vím, že nebudu zahanben. 8 Iz 50, 8 Blízkoť jest ten, kterýž mne ospravedlňuje. Kdož se nesnadniti bude se mnou? Postavme se spolu; kdo jest odpůrce můj, nechť přistoupí ke mně. 9 Iz 50, 9 Aj, Panovník Hospodin spomáhati mi bude. Kdož jest, ješto by mne potupil? Aj, všickni takoví jako roucho zvetšejí, mol sžíře je. 10 Iz 50, 10 Kdo jest mezi vámi, ješto se bojí Hospodina, poslouchej hlasu služebníka jeho. Kdo jest, ješto chodí v temnostech, a nemá žádného světla, doufej ve jméno Hospodinovo, a zpolehni na Boha svého. 11 Iz 50, 11 Aj, vy všickni, kteříž zaněcujete oheň, a jiskrami se přepasujete, choďtež v blesku ohně svého, a v jiskrách, kteréž jste roznítili. Od ruky mé toto se vám stane, že v bolesti ležeti budete.
| | | Iz 50, 1-11 |
Verš 8
Blízkoť jest ten, kterýž mne ospravedlňuje. Kdož se nesnadniti bude se mnou? Postavme se spolu; kdo jest odpůrce můj, nechť přistoupí ke mně.
Rim 8:32 - Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
Verš 2
Proč, když přicházím, není žádného, když volám, žádný se neozývá? Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má, aby nemohla vykoupiti? A žádné-liž není ve mně moci k vysvobození? Aj, žehráním svým vysušuji moře, obracím řeky v poušť, až se smrazují ryby jejich, proto že nebývá vody, a mrou žízní.
Nm 11:23 - Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Zdali ruka Hospodinova ukrácena jest? Již nyní uzříš, přijde-li na to, což jsem mluvil, čili nic.
Iz 59:1 - Aj, neníť ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti.
Verš 5
Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurně, aniž se nazpět odvracím.
Jn 14:31 - Ale aby poznal svět, že miluji Otce, a jakož mi přikázání dal Otec, tak činím. Vstaňte, pojďme odtud.
Flp 2:8 - A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže.
Heb 10:5 - Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
Iz 50,1 - U prorokov je častý obraz, že Jahve je manželom a vyvolený národ manželkou. Izraeliti sú deťmi, Boh sa ich dvojako mohol zbaviť. Mohol prepustiť matku (Dt 24,1 n.), alebo mohol predať deti veriteľom za otrokov. Ale Boh neprepustil národ, ten by nevedel ukázať priepustný list. A ani nepredal deti, veď nemal veriteľov. Že sú predsa od Boha vzdialení, že sú v zajatí, to je pre ich hriechy. Boh však i takto volá národ naspäť k sebe, je dosť mocný, aby ho vyslobodil.
Iz 50,4 - O piesňach o Pánovom služobníkovi pozri pozn. pred hl. 42. – Národ bol neposlušný, tým poslušnejší je však Pánov služobník.
Iz 50,5-7 - Poslanie prorokov bolo ťažké, nejeden sa ho chcel striasť (porov. Ex 4,10; Jer 1,6; Jon 1,3). Pánov služobník ochotne prijíma aj najväčšiu potupu a utrpenie, ktoré ho pri plnení úlohy čaká. Trýznitelia nepreberajú v mukách, bijú ho, trhajú mu bradu, čo je bolestné a potupné (porov. Neh 13,25). Napľuť niekomu do tváre pokladali ľudia vždy za najväčšiu potupu (Nm 12,14; Dt 25,9; Jób 30,10). Pánov služobník však prijíma všetko bez reptania a tak trpezlivo, že mu na tvári ani nevidieť bôľ. (Ako sa to všetko splnilo na Mesiášovi, pozri Mt 26,67; 27,30; Mk 14,65; Lk 18,32; 22,64; Jn 18,22.)
Iz 50,10 - Osud pobožných býva často podobný osudu Pánovho služobníka. Ten dúfal v Boha a zvíťazil, preto i pobožní nech dúfajú v Boha i vtedy, keď sa utrpenie zdá beznádejným ako tma. Nástrahy svojich nepriateľov obráti však Boh proti nim. Oheň fakieľ, ktorý pozapaľovali na trýznenie iných, zasiahne ich samých.
