Kniha proroka Izaiáša

1 (BKR) Poslouchejte mne ostrovové, a pozorujte národové dalecí: Hospodin hned z života povolal mne, od života matky mé v pamět uvedl jméno mé,
1 (KAT) Počúvajte ma, ostrovy, a pozorujte, národy ďaleké: Pán ma povolal od lona, od života mojej matky spomínal mi meno.

2 (BKR) A učinil ústa má podobná meči ostrému. V stínu ruky své skryl mne, a učiniv ze mne střelu vypulerovanou, v toule svém schoval mne.
2 (KAT) Ústa mi urobil ako ostrý meč, v tieni svojej ruky ma skryl a urobil zo mňa šíp brúsený, do svojho tulca ma schoval.

3 (BKR) A řekl mi: Služebník můj jsi, v Izraeli skrze tebe oslaven budu.
3 (KAT) A riekol mi: „Služobníkom si mi, Izraelom, tebou sa chcem osláviť.“

4 (BKR) Já pak řekl jsem: Nadarmo jsem pracoval, daremně a marně sílu svou jsem strávil. Ale však soud můj jestiť u Hospodina, a práce má u Boha mého.
4 (KAT) Ja však som povedal: „Darmo som pracoval, márne a zbytočne strávil svoju silu.“ Predsa je moje právo u Pána a moja odmena u môjho Boha.

5 (BKR) A nyní dí Hospodin, kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého, abych zase přivedl k němu Jákoba; (byť pak i nebyl sebrán Izrael, slávu však mám před očima Hospodinovýma; nebo Bůh můj jest síla má);
5 (KAT) Teraz však hovorí Pán, čo si ma od lona služobníkom urobil, aby som Jakuba priviedol späť k nemu, aby sa Izrael k nemu zhromaždil. Som oslávený v očiach Pánových a môj Boh sa mi stal silou.

6 (BKR) I to řekl Hospodin: Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země.
6 (KAT) Povedal teda: „Primálo je, keď si mi služobníkom, aby si zbudoval Jakubove kmene a priviedol späť zachránených Izraela: ustanovím ťa za svetlo pohanom, aby si bol mojou spásou až do končín zeme!“

7 (BKR) Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tě, povstanou, a knížata klaněti se budou pro Hospodina, kterýž věrný jest, Svatého Izraelského, jenž tě vyvolil.
7 (KAT) Toto hovorí Pán, vykupiteľ Izraela, jeho Svätý, tomu, ktorého dušou opovrhujú, ktorým národ pohŕda, služobníkovi vládcov: „Králi uvidia a vstanú, kniežatá sa budú skláňať kvôli Pánovi, ktorý je verný, Svätému Izraela, ktorý ťa vyvolil.“

8 (BKR) Toto praví Hospodin: V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná;
8 (KAT) Toto hovorí Pán: „V čase milostivom ťa vyslyším a v deň spásy ti pomôžem, zachovám ťa a zmluvou ľudu ťa spravím, aby si zbudoval krajinu, aby si dostal spustnuté dedičstvá.

9 (BKR) Abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich.
9 (KAT) A povedal väzňom: »Vyjdite!« a tým, čo sú vo tme: »Zjavte sa!« Budú sa pásť popri cestách a na všetkých poliach bude ich pastva.

10 (BKR) Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenů vod povede je.
10 (KAT) Nebudú lačnieť ani žízniť, nespáli ich úpal ani slnce, lebo ich bude viesť ten, čo sa zľutoval, a popri žriedlach vôd ich napojí.

11 (BKR) Přes to způsobím na všech horách svých cesty, a silnice mé vyvýšeny budou.
11 (KAT) Zo všetkých svojich vrchov cesty porobím a moje chodníky sa vyvýšia.

12 (BKR) Aj, tito zdaleka přijdou, aj, onino od půlnoci a od moře, a jiní z země Sinim.
12 (KAT) Hľa, títo prichádzajú zďaleka a tí, hľa, od severu a západu a tamtí z južnej krajiny.“

13 (BKR) Prozpěvujte nebesa, a plésej země, a zvučně prokřikujte hory; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého, a nad chudými svými slitoval se.
13 (KAT) Plesaj, nebo, a jasaj, zem, plesaním zaznejte, vrchy, lebo Pán utešuje svoj ľud a nad svojimi biednymi sa zľutúva.

14 (BKR) Ale řekl Sion: Opustiltě mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne.
14 (KAT) Ale Sion povedal: „Pán ma opustil, Pán na mňa zabudol.“

15 (BKR) I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě.
15 (KAT) Či zabudne žena na svoje nemluvňa a nemá zľutovania nad plodom svojho lona? I keby ona zabudla, ja nezabudnem na teba.

16 (BKR) Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou.
16 (KAT) Hľa, do dlaní som si ťa vryl, tvoje múry sú vždy predo mnou.

17 (BKR) Pospíšíť k tobě synové tvoji, ti pak, kteříž tě bořili a kazili, odejdou od tebe.
17 (KAT) Náhle prišli tvoji stavitelia a tí, čo ťa búrali a pustošili, odišli od teba.

18 (BKR) Pozdvihni vůkol očí svých, a pohleď, všickni ti shromáždíce se, přijdou k tobě. Živť jsem já, praví Hospodin, že se jimi všemi jako okrasou přioděješ, a otočíš se jimi jako halží nevěsta,
18 (KAT) Zdvihni si vôkol oči a pozri: všetci sa zišli, prišli k tebe. Tak, ako žijem - hovorí Pán - všetkých si ich oblečieš sťa ozdobu, opášeš sa nimi ako mladucha.

19 (BKR) Proto že pustiny tvé, a pouště tvé, a zbořeniny země tvé že tehdáž těsné budou, příčinou obyvatelů, když vzdáleni budou ti, kteříž tě zžírali;
19 (KAT) Veď tvoje rumy a tvoje sutiny a tvoja spustošená krajina bude teraz tesná pre obyvateľov a tí, čo ťa pustošili, sa vzdialia.

20 (BKR) Tak že řeknou před tebou synové siroby tvé: Těsné mi jest toto místo, ustup mi, abych bydliti mohl.
20 (KAT) Ešte budú hovoriť - počuješ to - dietky tvojej neplodnosti: „Tesné mi je miesto, odstúp sa mi, aby som mal kde bývať!“

21 (BKR) I díš v srdci svém: Kdo mi naplodil těchto? Nebo jsem já byla osiřelá a osamělá, sem i tam přecházející a odcházející. Tyto, pravím, kdo vychoval? Aj, pozůstala jsem byla sama jediná. Kdež tito byli?
21 (KAT) A budeš si vravieť v sebe: „Ktože mi týchto porodil? Veď ja som bezdetná a neplodná, zajatá a vzdialená, kto teda týchto vychoval? Hľa, ja som ostala sama, odkiaľže sú títo?“

22 (BKR) Toto praví Panovník Hospodin: Aj, já pozdvihnu k národům ruky své, a k lidem vyzdvihnu korouhev svou, aby přinesli syny tvé na rukou, a dcery tvé aby na plecech neseny byly.
22 (KAT) Toto hovorí Pán, Jahve: „Hľa, zdvihnem ruku k národom, ku kmeňom vztýčim svoju zástavu; i prinesú ti synov v náručí, dcéry ti na pleciach ponesú.

23 (BKR) I budou králové pěstounové tvoji, a královny jejich chovačky tvé. Tváří k zemi skláněti se budou před tebou, a prach noh tvých lízati budou, a poznáš, že jsem já Hospodin, a že nebývají zahanbeni, kteříž na mne očekávají.
23 (KAT) Králi ti budú pestúnmi, ich kňažné tvojimi dojkami, tvárou na zem padnú pred tebou a budú lízať prach tvojich nôh. Vtedy sa dozvieš, že ja som Pán, v ktorom sa nesklamú tí, čo v neho dúfajú.“

24 (BKR) Ale díš: Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude?
24 (KAT) Či možno odobrať korisť obrovi ? A čo silák zajal, možno vyslobodiť?

25 (BKR) Anobrž tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštěno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím.
25 (KAT) Áno, takto hovorí Pán: „Aj čo obor zajal, bude odobraté, aj korisť siláka vyslobodená. S tými, čo sa s tebou pravotia, budem sa ja pravotiť a tvojich synov ja vyslobodím.

26 (BKR) A nakrmím ty, kteříž tě utiskují, vlastním masem jejich, a jako mstem krví svou se zpijí. I poznáť všeliké tělo, že já Hospodin jsem spasitel tvůj, a vykupitel tvůj Bůh silný Jákobův.
26 (KAT) Tvojim tyranom dám jesť ich vlastné telo a sťa muštom opoja sa vlastnou krvou; tak sa dozvie každé telo, že ja som Pán, tvoj spasiteľ a tvoj vykupiteľ, Silný Jakubov.“