Kniha proroka Izaiáša

1 (BKR) Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš.
1 (B21) Potěšujte, potěšujte lid můj, praví váš Bůh.

2 (BKR) Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své.
2 (B21) Mluvte láskyplně k Jeruzalému a ohlašujte mu, že už skončila jeho poroba, že jeho vina je splacena, že ho svou rukou ztrestal Hospodin dvojnásob za všechen jeho hřích.

3 (BKR) Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho.
3 (B21) Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinovu, vyrovnejte v pustině stezku Bohu našemu!

4 (BKR) Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou.
4 (B21) Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a výšina ať poklesnou; co je hrbolaté, ať je vyrovnáno, pahorkatina ať je planinou.

5 (BKR) Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila.
5 (B21) Neboť se zjeví sláva Hospodinova a všichni lidé naráz uvidí, že ústa Hospodinova mluvila."

6 (BKR) Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.
6 (B21) Hlas říká: "Volej!" A já se ptám: "Co volat mám?" Každý člověk je jako tráva, všechen jeho půvab jako polní květ.

7 (BKR) Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva.
7 (B21) Usychá tráva, kvítí uvadá, jak na něj zavane Hospodinův dech. Lidé jsou zajisté ta tráva.

8 (BKR) Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.
8 (B21) Usychá tráva, kvítí uvadá, slovo našeho Boha však věky přetrvá.

9 (BKR) Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš.
9 (B21) Na vysokou horu vystup si, kdo neseš dobré zprávy Sionu; hlasitě volej ze všech sil, kdo neseš dobré zprávy Jeruzalému! Hlasitě volej, nic se nestrachuj, řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!"

10 (BKR) Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním;aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním.
10 (B21) Hle, Panovník Hospodin v moci přichází a jeho paže bude vládnout s ním. Hle, jeho odplata jde s ním, jeho odměna ho předchází.

11 (BKR) Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.
11 (B21) Jako pastýř bude své stádo pást, shromáždí do náručí beránky, bude je nosit na rukách, zvolna povede březí ovečky.

12 (BKR) Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?
12 (B21) Kdo shrnul vody do hrsti a nebe prsty rozměřil? Kdo prach země vsypal do mírky, kdo vložil hory na váhy a zvážil je i s pahorky?

13 (BKR) Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil?
13 (B21) Kdo Hospodinova ducha usměrnil a stal se mu rádcem, aby ho poučil?

14 (BKR) S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl?
14 (B21) S kým se radil, aby mu něco vysvětlil, aby ho stezce práva naučil, aby mu předal vědění a seznámil ho s cestou moudrosti?

15 (BKR) Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje.
15 (B21) Hle, národy jsou jako kapka do vědra, neváží víc než smítko na vahách, on zvedá ostrovy jako prach.

16 (BKR) Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti.
16 (B21) Libanon by nevystačil ani na podpal, k oběti by nestačila jeho zvířena.

17 (BKR) Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho.
17 (B21) Všechny národy jsou před ním jako nic, jsou pro něj nicota a ještě míň!

18 (BKR) K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu?
18 (B21) Ke komu chcete Boha přirovnat? Čemu se podle vás podobá?

19 (BKR) Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá;
19 (B21) Odlité modle řemeslníka, pozlacené od zlatníka, s řetízky tepanými ze stříbra?

20 (BKR) A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula.
20 (B21) Anebo obětnímu daru chudáka, jenž trvanlivé dřevo vybírá a hledá zručného řemeslníka, ať postaví modlu, co se nehýbá?

21 (BKR) Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země?
21 (B21) Copak to nevíte? Copak neslyšíte? Copak se vám to od počátku neoznamuje? Copak od založení země nerozumíte?

22 (BKR) Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání,
22 (B21) On se nad obzorem na trůn usadil, obyvatelé země jsou pro něj kobylky. On prostírá nebe jako baldachýn, roztahuje je jako stan k bydlení.

23 (BKR) Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje,
23 (B21) On panovníky vniveč obrací, soudcové země jsou pro něj nicotní.

24 (BKR) Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je.
24 (B21) Sotva jsou zasazeni, sotva zaseti, sotva zapustí v zemi kořeny, jak na ně zavane, uschnou hned, jak plevy odnáší je vichřice.

25 (BKR) K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý?
25 (B21) Ke komu mě tedy chcete přirovnat? Svatý říká: Kdo se mi vyrovná?

26 (BKR) Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.
26 (B21) Zvedněte oči a pohleďte: Kdo stvořil toto vše? Kdo koná přehlídku hvězdných zástupů, kdo je volá jménem, všechny do počtu? Má nesmírnou sílu, jeho moc je úžasná - nikdy mu nechybí ani jediná!

27 (BKR) Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází?
27 (B21) Proč tedy říkáš, Jákobe, proč si, Izraeli, stěžuješ: "Má cesta je Hospodinu ukrytá, můj Bůh si nevšímá mých práv"?

28 (BKR) Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?
28 (B21) Copak to nevíš? Copak neslyšíš? Hospodin, Bůh věčnosti, jenž stvořil zemské končiny, není unaven ani vyčerpán - jeho moudrost je nezměrná!

29 (BKR) On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.
29 (B21) On dává sílu znaveným a vysílené umí posílit.

30 (BKR) Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají,
30 (B21) Mladí jsou unavení, zesláblí, mládenci klopýtají a padají,

31 (BKR) Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.
31 (B21) kdo ale v Hospodina doufají, ti nabývají nových sil: Vznášejí se jako na orlích perutích, běží a nejsou vyčerpáni, kráčí a nejsou znaveni.