Kniha proroka Izaiáša

1 (BKR) Běda tobě, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevěrně děláš, ješto tobě nečinili nevěrně. Když přestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když přestaneš nevěrně činiti, nevěrněť činiti budou.
1 (KAT) Beda ti, ničiteľ, sám však neničený, a lupič, sám však neolúpený! Až skončíš ničenie, zničia ťa, až dovŕšiš lúpenie, olúpia ťa.

2 (BKR) Hospodine, učiň nám milost, na tebeť očekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v čas ssoužení.
2 (KAT) Pane, zmiluj sa nad nami, v teba dúfame, buď naším ramenom každé ráno a našou spásou v čase tiesne!

3 (BKR) Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.
3 (KAT) Pred hlasom hrmotu utečú národy, a keď sa pozdvihneš, kmene sa rozpŕchnu.

4 (BKR) A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako připadají kobylky, tak připadnou na ni.
4 (KAT) Nakopíte korisť, ako sa kopia kobylky, poskokom koníčkov poskočíte na ňu.

5 (BKR) Vyvýšíť se Hospodin, nebo na výsosti přebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností.
5 (KAT) Velebný je Pán, veď býva na výsosti, naplňuje Sion právom a spravodlivosťou.

6 (BKR) I bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň Hospodinova poklad tvůj.
6 (KAT) Jeho časy budú bezpečné, bohatstvo spásy, múdrosť a poznanie a bázeň pred Pánom bude jeho poklad.

7 (BKR) Aj, rekové jejich naříkali vně, jednatelé pokoje hořce plakali.
7 (KAT) Hľa, hrdinovia volajú vonku, poslovia pokoja horko plačú.

8 (BKR) Zpustly silnice, přestali choditi cestou; zrušil příměří, nevážil sobě měst, za nic položil sobě člověka.
8 (KAT) Pusté sú chodníky, zanikli pútnici. Zrušil zmluvu, opovrhol mestami, znevažoval ľudí.

9 (BKR) Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen.
9 (KAT) Smúti, uvädá zem, hanbí sa Libanon, vyschýna, Sáron je podobný púšti, opršal Bášan a Karmel.

10 (BKR) Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu.
10 (KAT) „Teraz povstanem,“ hovorí Pán, „teraz sa vyvýšim, teraz sa zdvihnem.

11 (BKR) Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás.
11 (KAT) Počali ste seno, porodíte plevu, váš dych je ohňom, pohltí vás.

12 (BKR) I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou.
12 (KAT) Národy budú spálené sťa vápenec, odťaté tŕnie sa spáli na ohni.

13 (BKR) Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou.
13 (KAT) Čujte, vzdialení, čo som urobil, a blízki, poznajte moju moc!“

14 (BKR) Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným?
14 (KAT) Trasú sa hriešnici na Sione, pokrytcov zachvacuje strach: „Kto z nás môže bývať s ohňom, čo stravuje? Kto z nás môže bývať s večným požiarom?

15 (BKR) Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:
15 (KAT) Kto kráča v pravde a hovorí priamo, odmieta násilný zisk, potriasa rukami, aby sa nedotkol úplatku, zapcháva si uši, aby nepočul o krvi, a oči zatvára aby zlo nevidel:

16 (BKR) Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.
16 (KAT) Ten bude bývať na výsostiach, skalopevný je jeho hrad, dostane chleba a voda sa mu neminie.“

17 (BKR) Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou.
17 (KAT) Kráľa v jeho kráse uzrú tvoje oči, uvidia rozsiahlu krajinu.

18 (BKR) Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů?
18 (KAT) Tvoje srdce spomína na hrôzu: „Kde je, čo sčitoval? - Kde je, čo zvažoval? - Kde je, čo zratúval veže?“

19 (BKR) Lidu ukrutného neuhledáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl.
19 (KAT) Neuvidíš bezočivý národ, národ s rečou nejasnou, že ho nerozumieť, a brblavým jazykom, že ho nemožno pochopiť.

20 (BKR) Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá;
20 (KAT) Hľaď na Sion, mesto našich sviatkov, tvoje oči uzrú Jeruzalem, príbytok bezpečný, stánok neprenosný. Jeho kolíky sa nikdy nevytiahnu, ani jeden jeho povraz sa neroztrhne.

21 (BKR) Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude.
21 (KAT) Ba Velebný, Pán, tam bude pre nás namiesto prúdov, riek, brehov širokých. Veslová loď po nich neprejde a pyšná loď ich neprepláva.

22 (BKR) Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.
22 (KAT) Lebo Pán je naším sudcom, Pán naším zákonodarcom. Pán je naším kráľom, on nás spasí.

23 (BKR) Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist.
23 (KAT) Tvoje povrazy sú popustené, neudržia podstavec sťažňa, nerozvinú zástavu. Vtedy sa bude deliť veľká korisť, kuľhaví budú hojne plieniť.

24 (BKR) Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.
24 (KAT) Nik z obyvateľov nepovie: „Chorý som.“ Ľudu, čo tam býva, je odpustený hriech.