Kniha proroka Izaiáša

1 (BKR) V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho.
1 (ROH) Toho dňa sa bude spievať táto pieseň v zemi Júdovej: Máme silné mesto! Bôh nám dal spasenie za múr a val.
1 (B21) V ten den se v judské zemi bude zpívat tato píseň: Máme pevné město - on sám je jeho spásou, jeho valem a hradbou.

2 (BKR) Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.
2 (ROH) Otvorte brány, aby vošiel spravedlivý národ, ostríhajúci vernosť.
2 (B21) Otevřete brány, ať vejde spravedlivý lid, který se drží věrnosti.

3 (BKR) Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.
3 (ROH) Človeka, ktorého myseľ je opretá na teba, Bože, zachováš v pokoji, áno, v pokoji, lebo sa nadeje na teba.
3 (B21) Člověka s pevným postojem chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na tebe.

4 (BKR) Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná.
4 (ROH) Nadejte sa na Hospodina na večné veky, pretože v Hospod-Hospodinovi je skala vekov.
4 (B21) Doufejte v Hospodina vždycky, navěky - Skalou věků je jen Hospodin!

5 (BKR) Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu.
5 (ROH) Lebo zohnul tých, ktorí bývajú vysoko, vyvýšené mesto; áno, poníži ho, poníži ho až k zemi, srazí ho až do prachu.
5 (B21) On strhává dolů obyvatele výšin a nedobytné město boří; boří je až k zemi, až do prachu je sráží.

6 (BKR) Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných.
6 (ROH) Noha ho zašliape, nohy biedneho, kroky chudobných.
6 (B21) Bude zašlapáno pod nohy, pod nohy ztrápených, kroky ubohých.

7 (BKR) Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš.
7 (ROH) Cestou spravedlivému je priamosť. Ty súc priamy urovnávaš drahu spravedlivého.
7 (B21) Cesta spravedlivého je poctivá, stezku spravedlivého vyrovnáš.

8 (BKR) Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše.
8 (ROH) Ešte aj na ceste tvojich súdov očakávame na teba, Hospodine; po tvojom mene a po rozpomienke na teba nesie sa túžba duše.
8 (B21) Na cestě tvých soudů, Hospodine, v tebe doufáme; po tvém jménu, po tvé připomínce v duši toužíme.

9 (BKR) Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti.
9 (ROH) Svojou dušou túžim po tebe vnoci, áno, svojím duchom v sebe ťa hľadám za skorého rána; lebo keď posielaš svoje súdy na zem, obyvatelia okruhu sveta sa učia spravedlivosti.
9 (B21) Má duše v noci touží po tobě, můj duch tě hledá s úsvitem. Když se tvé soudy dějí na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.

10 (BKR) Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu.
10 (ROH) Keď sa aj učiní bezbožnému milosť, on sa jednako nenaučí spravedlivosti; v zemi pravosti robí prevrátene a nevidí velebnosti Hospodinovej.
10 (B21) Když se však prokazuje vlídnost lumpovi, spravedlnosti se neučí; v zemi práva pak páchá bezpráví, nevidí, jak vznešený je Hospodin.

11 (BKR) Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš.
11 (ROH) Hospodine, hoci je vysoko vyvýšená tvoja ruka, nevidia. No, uvidia a budú sa hanbiť pre závisť, že závideli tvojmu ľudu, áno, oheň strávi tvojich protivníkov.
11 (B21) Svou rukou, Hospodine, hrozíš jim, oni to ale nevidí. Ať vidí, jak horlíš pro svůj lid! Ať se zastydí! Ať všechny tvé nepřátele oheň pohltí!

12 (BKR) Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše.
12 (ROH) Hospodine, ty nám spôsobíš pokoj, lebo i všetky naše skutky si ty vykonal za nás.
12 (B21) Nám však, Hospodine, pokoj působíš; za vše, co jsme udělali, jsi nám odplatil.

13 (BKR) Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé).
13 (ROH) Hospodine, náš Bože, panovali nad nami aj iní páni krome teba; no, my sa nadejeme iba na teba a pripomíname si iba tvoje meno.
13 (B21) Hospodine, Bože náš, jiní krom tebe vládli nám, my však jen na tebe chceme spoléhat, jen tvoje jméno uctívat.

14 (BKR) Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.
14 (ROH) Pomreli, neožijú; mŕtvi sú, viacej nevstanú. Tak si tedy navštívil a zahladil si ich a zahubíš i každú pamiatku na nich.
14 (B21) Už jsou však mrtví, neožijí, nevstanou jejich mrtvoly - vždyť jsi je ztrestal, vyhladil, nenechal jsi po nich ani památky.

15 (BKR) Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země.
15 (ROH) Rozmnožil si národ, Hospodine, rozmnožil si národ, si oslávený, ďaleko si posunul všetky konce zeme.
15 (B21) Rozmnožil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ, oslavil ses, rozšířil jsi všechny naše hranice!

16 (BKR) Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.
16 (ROH) Hospodine, v súžení ťa hľadali a navštívili; vylievali pokorné prosby tiché, keď si ich trestal a káznil.
16 (B21) Hospodine, hledali tě ve svém soužení, když jsi je napomínal, šeptali modlitby.

17 (BKR) Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine.
17 (ROH) Ako tehotná žena, ktorá sa blíži k porodu, že sa svíja a kričí vo svojich bolestiach, takí sme boli pred tvojou tvárou, ó, Hospodine.
17 (B21) Jako těhotná, když má porodit, trpí a sténá bolestí, tak jsme na tom před tebou byli my, tak jsme, Hospodine, trpěli.

18 (BKR) Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského.
18 (ROH) Tehotneli sme, svíjali sme sa, a keď sme porodili, bol to vietor; nijakého spasenia sme nespôsobili zemi, ani nepadli obyvatelia okruhu sveta.
18 (B21) Byli jsme těhotní, měli jsme bolesti, jen pouhý vítr jsme ale rodili: spásu jsme na zemi nezpůsobili, obyvatelé světa nepadli.

19 (BKR) Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.
19 (ROH) Tvoji mŕtvi ožijú, moje mŕtve telo, vstanú. Prebuďte sa plesajte vy, ktorí bývate v prachu! Lebo tvoja rosa je rosou svetiel, a zem vyvrhne mŕtvych.
19 (B21) Tví mrtví ale ožijí, vstanou mé mrtvoly. Probuďte se, prozpěvujte, v prachu pohřbení! Tvá rosa je jako rosa svítání, zemi mrtvých s ní zavlažíš!

20 (BKR) Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv.
20 (ROH) Idi, môj ľude, vojdi do svojich komôr, zatvor svoje dvere za sebou; skry sa na malú chvíľu, kým neprejde zúrivý hnev.
20 (B21) Vejdi, můj lide, do svých pokojů, zavři za sebou dveře. Schovej se na malou chviličku, než přejde jeho hněv.

21 (BKR) Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.
21 (ROH) Lebo hľa, Hospodin vyjde zo svojho miesta navštíviť neprávosť obyvateľov zeme, na každom z nich. Vtedy odkryje zem svoju krv a nebude viacej prikrývať svojich pobitých.
21 (B21) Hle - Hospodin opouští svůj příbytek, aby ztrestal viny obyvatel země. Země odkryje na ní prolitou krev, přestane přikrývat své zabité.