Verš 2
Slyšte, nebesa, země, vyslechni, co praví Hospodin: Syny jsem hýčkal, vychoval, oni mě ale zradili.
Dt 32:1 - Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím, poslechni, země, výroky úst mých.
Verš 4
Ach, národe hříšníků, lide obtížený vinami, plemeno zločinců, synové zkažení - Hospodina opustili, Svatého izraelského zavrhli, odvrátili se jako cizí!
Ž 78:8 - Ať nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným!
Iz 57:3 - Teď ale přistupte, vy synové čarodějky, vy plémě nevěrníka a nevěstky!
Verš 5
Proč máte být biti ještě víc? Proč se musíte stále protivit? Hlava je celá pokrytá ranami a srdce puká bolestí.
2Krn 28:22 - I během svého soužení zrazoval Hospodina čím dál víc. Takový byl král Achaz.
Jer 2:30 - Nadarmo jsem bil váš lid, nedal se poučit. Své proroky jste mečem hubili jako nenasytní lvi."
Verš 7
Vaše země leží v sutinách, vaše města jsou spálena. Půdu vám cizáci plení před očima - je z ní pustina, cizáky zcela zničená.
Dt 28:51 - Bude požírat plod tvého dobytka i plody tvé půdy, dokud nebudeš vyhlazen. Nenechá ti obilí, víno ani olej, vrh tvého skotu ani mláďata tvého bravu, dokud tě nevyhubí.
Iz 5:5 - Nyní vám tedy oznámím, co udělám se svou vinicí: Odstraním její plot a bude vypleněna, zbořím její zeď a bude zdupána.
Verš 9
Kdyby z nás Hospodin zástupů nenechal aspoň hrstku naživu, už bychom byli jako Sodoma, dopadli bychom jako Gomora!
Iz 17:6 - Zbudou z něj pouhé paběrky, jako když se češou olivy: dvě tři olivky na vrchu koruny, čtyři pět se jich urodí na větvích - tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.
Iz 24:6 - To proto zemi hltá prokletí a její obyvatelé pykají; obyvatelé země mizejí, zbývají už jen nemnozí.
Iz 30:17 - Tisíc vás uteče, když vás jeden okřikne, když zakřičí pět, všichni prchnete, až nakonec zůstanete sami jak vlajkový stožár na vrcholu hory, jako korouhev na kopci.
Rim 9:29 - A ještě předtím Izaiáš řekl: "Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě naživu, už bychom byli jako Sodoma, dopadli bychom jako Gomora!"
Gn 19:24 - A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe.
Verš 11
K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti? praví Hospodin. Mám už dost beraních zápalů i sádla tučných dobytčat. Krev býků, kozlů a beránků mi není příjemná.
Ž 50:8 - Kvůli tvým obětem tě neviním, tvé zápaly mi nikdy nechybí.
Prís 15:8 - Oběť darebáků se Hospodinu hnusí, zalíbení má v modlitbě poctivých.
Prís 21:27 - Sama ohavnost je oběť ničemů, zvlášť když se obětuje ze zlých úmyslů!
Iz 66:3 - Kdo poráží býka, zabíjí člověka, kdo obětuje beránka, rdousí psa, kdo nese obětní dar, přináší krev prasat, kdo pálí kadidlo, modlu uctívá! Oni si sami zvolili své cesty, ve svých ohavnostech si z duše libují,
Jer 6:20 - K čemu je mi to kadidlo ze Sáby, k čemu vonný puškvorec z dálné ciziny? Nemohu přijmout vaše zápaly, vaše oběti se mi nelíbí!"
Am 5:22 - Když mi přinášíte zápalné a moučné oběti, mně se to nelíbí. Na pokojné oběti z vašich dobytčat se nechci ani podívat.
Verš 15
Proto když ke mně vzpínáte ruce, zakrývám si oči před vámi; když své modlitby hromadíte, neslyším. Ruce máte celé od krve -
Prís 1:28 - Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou.
Verš 16
umyjte se a očisťte! Odkliďte mi už z očí zlo, jež jste páchali. Přestaňte jednat zle -
Ž 34:14 - Pak tedy chraň svůj jazyk před zlem, ve tvých rtech ať není žádná lest.
Ž 37:27 - Odmítej zlo a konej dobro, pak budeš bydlet v zemi navždycky.
Am 5:15 - Zlo nenáviďte a dobro milujte, u soudu v bráně právo podpořte - snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad tím, co z Josefa zůstane.
Rim 12:9 - Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru.
Verš 18
Potom to můžeme spolu probrat, praví Hospodin: Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat, zbělají jako sníh. Jsou-li jak purpurová látka, budou jak vlna beránčí.
Ž 51:7 - Vždyť nesu vinu už od narození, hříšný jsem od svého početí.
Verš 22
Tvé stříbro se proměnilo v strusku, tvé víno se vodou zředilo.
Ez 22:18 - "Synu člověčí, z domu Izraele se mi stala struska. Všichni jsou odpad mědi, cínu, železa a olova - struska oddělená v peci od stříbra.
Oz 4:18 - Když už je pití vypito, vrhnou se na smilstvo; ti, kdo jsou lidu záštitou, chovají v lásce zkaženost.
Verš 23
Tví vládcové jsou samozvanci a společníci zlodějů; všichni si úplatky oblíbili, záleží jim jen na zisku. Sirotkům nezjednávají právo, nemají zájem se zastat vdov.
Jer 5:28 - vypasení jsou a otylí. Předhánějí se svými zločiny, o spravedlnost nestojí, práva sirotků neprosazují, nehájí chudé v jejich při.
Za 7:10 - Neutlačujte vdovy a sirotky, přistěhovalce ani chudáky a nevymýšlejte, jak jedni druhým ublížit.'
Verš 24
Nuže, toto praví Panovník, Hospodin zástupů, Mocný izraelský: Ach, jak si ulevím od svých nepřátel, svým protivníkům pomstím se!
Dt 28:63 - Stane se, že tak jako vám Hospodin rád prokazoval dobrodiní a dával vám vzrůst, stejně tak rád vás Hospodin zničí a vyhladí, takže budete vyrváni ze země, kterou přicházíš obsadit.
Verš 25
Obrátím proti tobě ruku, dočista vytavím tvoji strusku, odstraním z tebe všechnu nečistotu!
Jer 6:29 - Měchy dmýchají naplno, oheň už pohltil všechno olovo, to přetavování však bylo nadarmo; zlo se nevyčistilo.
Mal 3:3 - Usedne a jako tavič pročišťuje stříbro, tak pročistí syny Leviho. Přetaví je jako zlato a stříbro, takže budou Hospodinu přinášet oběti ve spravedlnosti.
Verš 28
Zkáza však přijde na vzpurné a hříšné, zahyne každý, kdo Hospodina opouští.
Jób 31:3 - ne-li neštěstí pro zlosyna, ne-li pohromu pachatelům zla?
Ž 1:6 - Cestu poctivých dobře zná Hospodin, cesta ničemných se vniveč obrátí.
Ž 5:5 - Ty přece, Bože, nemáš rád podlost, nikdo zlý u tebe nesmí být.
Ž 73:27 - Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí, skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.
Ž 92:9 - Ty však, Hospodine, jsi vyvýšen navěky!
Ž 104:35 - Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli, kéž by tu darebáci více nebyli! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Haleluja!
Iz 1,1 - O Izaiášovi, o jeho otcovi aj o kráľoch, ktorí sa v tomto verši spomínajú, bližšie v úvode k prorokovi Izaiášovi. O prorockých videniach v spoločnom úvode do prorockých kníh.
Iz 1,4 - Izaiáš často dáva Bohu meno "Svätý Izraela". V iných knihách je tento názov zriedkavý.
Iz 1,8 - Na hore Sion stálo Dávidovo mesto (porov. 2 Sam 5,7–9) s kráľovským palácom, preto sa celý Jeruzalem často volá Sionom. Krajiny a mestá pokladali staré východné národy semitské za ženské bytosti, preto im dávali prímenie: "dcéra", kvitnúce dievča. Po spustošení ostatných miest trčí Jeruzalem uprostred krajiny ako opustené koliby na poli v jeseni po zobraní úrody.
Iz 1,9 - Proroci často prízvukujú, že sa z vyvoleného národa zachránia len zvyšky (Iz 10,21 n.; Am 3,12; Mich 7,18; Jer 30,11; Ez 5,3; Sof 3,13 atď.). Aj do Cirkvi vstúpila len malá čiastka tohto národa. V tomto zmysle cituje tento verš sv. Pavol (Rim 9,29).
Iz 1,10 - Prorok nebojácne a právom prirovnáva ľud a jeho kniežatá k obyvateľom Sodomy a Gomory.
Iz 1,11-15 - Izraeliti prinášali v jeruzalemskom chráme Pánovi obety, ale prinášali ich bez nábožného ducha; takéto obety nie sú Pánovi ľúbeznou vôňou, ale dymom. Kto prichádzal do chrámu bez pobožnosti, zbytočne rozšliapaval jeho nádvoria. Ľud mal prístup len do nádvoria, do samého chrámu smeli len kňazi a do veľsvätyne len veľkňaz, aj to len raz do roka na Deň zmierenia. – Bolo zvykom modliť sa s roztiahnutými rukami. Ruky plné krvi sú nielen ruky vrahov, ale i ruky všetkých, čo hrešia proti láske k blížnemu a vôbec ruky hriešnikov.
Iz 1,18 - Boh vo Svätom písme často volá hriešnikov, aby sa s ním išli pravotiť. Je prirodzené, že by takúto pravotu len Boh mohol vyhrať. – Červená farba, farba krvi, je aj farbou hriechu (porov. v. 15, tiež Ž 51,16). Šarlátovú farbu získavali z výrastkov na listoch akéhosi duba (Quercus coccifera), zapríčinených voškami, ktoré na listy duba kladú vajíčka. Purpur dostávali z tela slimákovitých živočíchov. Tu však vlastne ani nie je reč o purpure. Prorok dva razy spomína šarlát: raz šarlátovú farbu a raz červíčka, vošku, ktorá farbu dodáva.
Iz 1,21 - Zmluva, ktorú Boh uzavrel s národom, často sa predstavuje ako zmluva manželská: Boh je manžel, národ manželka (Oz hl. 1 – 13; Jer hl. 2 n.; Ez hl. 16; celá Veľpieseň: porov. Ef 5,23–32). Izrael sa dopúšťa cudzoložstva, keď slúži cudzím bohom, alebo ináč prestupuje Boží zákon, pretože porušuje manželskú vernosť.
Iz 1,24 - Vo Svätom písme sa Bohu často pripisujú ľudské city, ako tu pomsta, hoci on netresce z pomsty, ale zo spravodlivosti.
Iz 1,25 - Boh vyhubí z národa, čo je bezcenné, hriešne, a zachráni, čo je spravodlivé.
Iz 1,27 - Rozumej: Na národ príde Božie dopustenie, ale Boh zachráni tých, čo sa obrátia, a zahynú len hriešnici.
Iz 1,29 - Kanaánski pohania a podľa ich príkladu často aj Izraeliti konali modloslužbu pod košatými stromami, najmä terebintami, a v posvätných záhradách a hájoch.
