Pieseň

1 (BKR) Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.
1 (ROH) Oj, aby si mi bol ako brat, ktorý ssal na prsiach mojej matky! Keď by som ťa našla vonku, bozkala by som ťa; ani by mnou neopovrhovali pre to.
1 (B21) Kéž bys mi býval rodným bratrem, z prsou mé matky kojeným! To bych tě na potkání směle políbila a nikdo by se na mě za to nezlobil.

2 (BKR) Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.
2 (ROH) Pojala by som ťa a doviedla by som ťa do domu svojej matky; vyučoval by si ma, a ja by som ti dala piť z voňavého vína korenného, z nového vína sladkého zo svojich granátových jabĺk.
1 (B21) Kéž bys mi býval rodným bratrem, z prsou mé matky kojeným! To bych tě na potkání směle políbila a nikdo by se na mě za to nezlobil.

3 (BKR) Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
3 (ROH) Jeho ľavica pod mojou hlavou, a jeho pravica by ma objímala.
2 (B21) Vést bych tě mohla, odvést si tě do domu své matky, své rodičky. Kořeněným vínem opojila bych tě, moštem z granátových jablek svých.

4 (BKR) Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.
4 (ROH) Prísahou vás zaväzujem, dcéry Jeruzalema; načo by ste budily a načo prebudily moju lásku, dokiaľ by sama nechcela?!
2 (B21) Vést bych tě mohla, odvést si tě do domu své matky, své rodičky. Kořeněným vínem opojila bych tě, moštem z granátových jablek svých.

5 (BKR) Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.
5 (ROH) Kto je to tá, ktorá vystupuje od púšte, ktorá sa podopiera na svojho milého? Pod jabloňou som ťa zobudila; tam ťa svíjajúc sa v bolestiach porodila tvoja matka, tam sa v bolestiach svíjala tá, ktorá ťa porodila.
3 (B21) Jeho levice pod hlavou mou a pravicí by mě objímal.

6 (BKR) Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší.
6 (ROH) Polož ma jako pečať na svoje srdce, jako pečatný prsteň na svoje rameno, lebo láska je silná jako smrť, tvrdá jako peklo žiarlivosť; jej blkot je blkotom ohňa, plameňom Hospodinovým.
3 (B21) Jeho levice pod hlavou mou a pravicí by mě objímal.

7 (BKR) Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.
7 (ROH) Ani mnohé vody nemôžu uhasiť lásku, a rieky jej nezatopia. Keby niekto dával všetko imanie svojho domu za lásku, opovrhli by ním.
4 (B21) Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít!

8 (BKR) Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?
8 (ROH) Máme malú sestru, ktorá ešte nemá pŕs. Čo učiníme svojej sestre v deň, v ktorý ju budú nahovárať?
4 (B21) Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít!

9 (BKR) Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.
9 (ROH) Keby bola múrom, postavili by sme na nej baštu zo striebra, a keby bola dverami, privreli by sme ich doskou z cedry.
5 (B21) Kdopak to z pouště přichází, se svým miláčkem v objetí? Pod jabloní jsem tě vzbudila, tam, kde tě počala matka tvá, tam, kde počala tvá rodička.

10 (BKR) Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.
10 (ROH) Ja som múrom, a moje prsia sú jako veže. Vtedy som bola v jeho očiach ako tá, ktorá našla pokoj.
5 (B21) Kdopak to z pouště přichází, se svým miláčkem v objetí? Pod jabloní jsem tě vzbudila, tam, kde tě počala matka tvá, tam, kde počala tvá rodička.

11 (BKR) Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.
11 (ROH) Šalamún mal vinicu v Bál-hamone, vydal vinicu strážcom, aby každý donášal za jej ovocie tisíc striebra.
6 (B21) Jak pečeť na srdce si mě vtiskni, jak pečeť, co nosíš na paži. Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob. Její plameny šlehají žárem nejprudším.

12 (BKR) Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.
12 (ROH) Ale moja vinica, ktorú ja mám, je predo mnou. Ten tisíc nech je tebe, Šalamúne, a dvesto tým, ktorí strážia jej ovocie.
6 (B21) Jak pečeť na srdce si mě vtiskni, jak pečeť, co nosíš na paži. Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob. Její plameny šlehají žárem nejprudším.

13 (BKR) Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.
13 (ROH) Ty, ktorá bývaš v zahradách, druhovia načúvajú na tvoj hlas; daj, nech počujem!
7 (B21) Lásku neuhasí spousty vod, neodplaví ji říční proud. Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit, jedině by se zesměšnil!

14 (BKR) Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.
14 (ROH) Utekaj, môj milý, a buď podobný srne alebo mladému jeleňu na vrchoch vonín.
7 (B21) Lásku neuhasí spousty vod, neodplaví ji říční proud. Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit, jedině by se zesměšnil!

15 ----
15 ----
8 (B21) Sestřičku malou máme, ještě je bez prsou. Co s naší sestrou uděláme, až námluvy jí započnou?

16 ----
16 ----
8 (B21) Sestřičku malou máme, ještě je bez prsou. Co s naší sestrou uděláme, až námluvy jí započnou?

17 ----
17 ----
9 (B21) Je-li hradbou, cimbuří stříbrné na ní postavíme, je-li však branou, zatarasíme ji deskou cedrovou!

18 ----
18 ----
9 (B21) Je-li hradbou, cimbuří stříbrné na ní postavíme, je-li však branou, zatarasíme ji deskou cedrovou!

19 ----
19 ----
10 (B21) Já hradbou jsem a prsy mé jsou věže. Očima až na mně spočine, bude spokojen.

20 ----
20 ----
10 (B21) Já hradbou jsem a prsy mé jsou věže. Očima až na mně spočine, bude spokojen.

21 ----
21 ----
11 (B21) Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu a tu vinici pronajal vinařům. Za její úrodu každý z nich odvádět musel tisíc stříbrných.

22 ----
22 ----
11 (B21) Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu a tu vinici pronajal vinařům. Za její úrodu každý z nich odvádět musel tisíc stříbrných.

23 ----
23 ----
12 (B21) Má vinice je ale jenom má! Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj - dvě stě z něj musíš dát hlídačům!

24 ----
24 ----
12 (B21) Má vinice je ale jenom má! Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj - dvě stě z něj musíš dát hlídačům!

25 ----
25 ----
13 (B21) Ty, jež prodléváš v zahradách, mí druhové touží uslyšet tvůj hlas. Kéž ho uslyším právě já!

26 ----
26 ----
13 (B21) Ty, jež prodléváš v zahradách, mí druhové touží uslyšet tvůj hlas. Kéž ho uslyším právě já!

27 ----
27 ----
14 (B21) Pospěš, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách koření!

28 ----
28 ----
14 (B21) Pospěš, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách koření!