Kazateľ

1 (BKR) Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho.
1 (B21) Když jsem o tom všem v srdci uvažoval, dospěl jsem k tomuto: Spravedlivé a moudré i s jejich skutky má ve svých rukou Bůh. Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi.

2 (BKR) Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí.
2 (B21) Každý pokaždé dopadá stejně: Spravedlivé i zlosyny čeká týž osud - dobré i zlé, čisté i nečisté, ty, kteří obětují, i ty, kdo nikoli. Dobrý je na tom tak jako hříšník; kdo skládá přísahu i ten, kdo se jí bojí.

3 (BKR) A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,
3 (B21) To je to nejhorší na všem, co se děje pod sluncem - že všechny čeká týž osud. Lidské srdce je navíc plné zloby a hloupost je provází celým životem. Když potom musejí zemřít,

4 (BKR) Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.
4 (B21) bude snad někdo ušetřen? Všichni živí však mají naději, vždyť: "Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev."

5 (BKR) Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich.
5 (B21) Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla.

6 (BKR) Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.
6 (B21) Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.

7 (BKR) Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.
7 (B21) Vzhůru! Jez radostně svůj chléb a zvesela pij víno své, vždyť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil!

8 (BKR) Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.
8 (B21) Ať jsou tvé šaty vždycky bílé, olej na tvé hlavě ať nikdy nechybí.

9 (BKR) Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.
9 (B21) Užívej život se svou milovanou ženou po všechny marné dny svého života, jenž ti byl darován pod sluncem. Všechny své marné dny si užij - vždyť to je tvou odměnou, dokud žiješ, ve všem tom pachtění, kterým se pachtíš pod sluncem.

10 (BKR) Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.
10 (B21) Čehokoli se chopí tvá ruka, tomu se věnuj ze všech sil - vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat, kde chybí smysl, moudrost i vědění!

11 (BKR) A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm.
11 (B21) Když jsem se rozhlédl pod sluncem, viděl jsem, že běh nezáleží na rychlých a boj na statečných, ba ani živobytí na moudrých, bohatství na šikovných a přízeň na zkušených - o všem rozhoduje chvíle a náhoda.

12 (BKR) Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle.
12 (B21) Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lapeni lidé, když na ně znenadání přichází chvíle neštěstí.

13 (BKR) Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:
13 (B21) Viděl jsem pod sluncem také tento příklad moudrosti a připadá mi významný:

14 (BKR) Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké.
14 (B21) Bylo jedno malé město a v něm hrstka lidí. Přitáhl na ně mocný král, a když je oblehl, navršil kolem něj mohutný val.

15 (BKR) I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého.
15 (B21) V tom městě byl jeden chudý mudrc a ten je svou moudrostí zachránil. Potom si ale na toho chudáka už nikdo nevzpomněl.

16 (BKR) Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali.
16 (B21) Souhlasím, že "Moudrost je lepší než síla". Moudrost chudáka však bývá v opovržení a jeho slova nikdo neslyší.

17 (BKR) Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny.
17 (B21) Lepší je slyšet klidná slova moudrých než povyk vládce hlupáků.

18 (BKR) Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.
18 (B21) Moudrost je lepší než válečné zbraně - jediný hříšník však zničí mnoho dobrého.