Kazateľ

1 (BKR) Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:
1 (B21) Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi:

2 (BKR) Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.
2 (B21) Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít - nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné!

3 (BKR) Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.
3 (B21) Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on!

4 (BKR) Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.
4 (B21) Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách,

5 (BKR) Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.
5 (B21) nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid.

6 (BKR) A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?
6 (B21) Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil - což všichni tamtéž nemíří?

7 (BKR) Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.
7 (B21) Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová.

8 (BKR) Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?
8 (B21) Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi?

9 (BKR) Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.
9 (B21) Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.

10 (BKR) Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.
10 (B21) Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je - s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.

11 (BKR) A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?
11 (B21) Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má?

12 (BKR) Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?
12 (B21) Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?