Kazateľ

1 (BKR) Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.
1 (B21) Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných - útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů - útěcha nikde!

2 (BKR) Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.
2 (B21) Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.

3 (BKR) Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.
3 (B21) Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!

4 (BKR) Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.
4 (B21) Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!

5 (BKR) Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:
5 (B21) Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.

6 (BKR) Lepší jest plná hrst s odpočinutím,nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.
6 (B21) Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!

7 (BKR) Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:
7 (B21) Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:

8 (BKR) Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.
8 (B21) Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. "Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí."

9 (BKR) Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.
9 (B21) Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:

10 (BKR) Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
10 (B21) Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!

11 (BKR) Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?
11 (B21) Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?

12 (BKR) Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.
12 (B21) Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!

13 (BKR) Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,
13 (B21) Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit.

14 (BKR) Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.
14 (B21) Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem.

15 (BKR) Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.
15 (B21) Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi.

16 (BKR) Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.
16 (B21) Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.

17 ----
17 (B21) Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků - ti ani nevědí, jak špatně jednají!