| KazateľBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Kaz 4, 1-17 |
1 Kaz 4, 1 Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných - útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů - útěcha nikde! 2 Kaz 4, 2 Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu. 3 Kaz 4, 3 Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem! 4 Kaz 4, 4 Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem! 5 Kaz 4, 5 Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se. 6 Kaz 4, 6 Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem! 7 Kaz 4, 7 Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem: 8 Kaz 4, 8 Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. "Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí." 9 Kaz 4, 9 Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu: 10 Kaz 4, 10 Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?! 11 Kaz 4, 11 Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám? 12 Kaz 4, 12 Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne! 13 Kaz 4, 13 Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit. 14 Kaz 4, 14 Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem. 15 Kaz 4, 15 Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi. 16 Kaz 4, 16 Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem. 17 Kaz 4, 17 Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků - ti ani nevědí, jak špatně jednají!
| | Kaz 4, 1-17 |
Verš 5
Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.
Prís 6:10 - Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a spočineš?
Prís 24:33 - Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a poležíš;
Kaz 4,1-3 - Týmto veršom sú obsahom blízke verše 3,16–17. Autor týmito veršami tlmočí súcitný výraz starozákonného človeka, ktorý má zmysel pre sociálny cit s utláčanými a predpokladá, že nádej na odstránenie sociálnej krivdy je márna, oddáva sa slabošskej zásade: "Lepšia smrť ako trpký život."
Kaz 4,5 - "Pochabý" môže znamenať aj lenivca. Porov. Prís 6,10; 24,33.
Kaz 4,13-16 - Vykladači usilovali sa tieto slová vzťahovať na určitého panovníka. Ale boli to bezvýsledné pokusy, lebo veď nevieme ani to, v akej dobe žil skladateľ Knihy Kazateľ.
Kaz 4,14 - Miesto je nejasné aj v hebrejskom znení.
Kaz 4,17 - "Dom (Boží)" je tu chrám jeruzalemský, v ktorom sa konali obety. "Pozor si dávať na kroky" je pripomienka, aby pri obetiach každý presne zachoval, čo Mojžišov zákon v tomto ohľade predpisoval. "Počuť" môže znamenať pozorné vypočutie každého poučenia o účasti na bohoslužbe, najmä na obetiach. Kazateľ nezazlieva obety, ale iba neporiadky, ktoré sa vinou ľudí vlúdili aj do pobožnosti (porov. 1 Sam 15,22 n.). V Novom zákone nájdeme niečo podobného u Mt 6,7.