Kazateľ

1 (BKR) Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
1 (B21) Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

2 (BKR) Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
2 (B21) Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,

3 (BKR) Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
3 (B21) čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,

4 (BKR) Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
4 (B21) čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,

5 (BKR) Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
5 (B21) čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,

6 (BKR) Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
6 (B21) čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,

7 (BKR) Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
7 (B21) čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,

8 (BKR) Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
8 (B21) čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.

9 (BKR) Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
9 (B21) Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?

10 (BKR) Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
10 (B21) Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.

11 (BKR) Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
11 (B21) On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.

12 (BKR) Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
12 (B21) Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života.

13 (BKR) Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
13 (B21) Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!

14 (BKR) Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
14 (B21) Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.

15 (BKR) To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
15 (B21) Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá.

16 (BKR) Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
16 (B21) A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo.

17 (BKR) I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
17 (B21) Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.

18 (BKR) Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
18 (B21) Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř.

19 (BKR) Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
19 (B21) Lidi i zvířata čeká stejný osud - jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost!

20 (BKR) Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
20 (B21) Všichni směřují k témuž místu - všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí.

21 (BKR) Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
21 (B21) Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?

22 (BKR) Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
22 (B21) Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?