Kazateľ

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Kaz 3, 1-22

1 Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas: 2 Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat, 3 čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat, 4 čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat, 5 čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat, 6 čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat, 7 čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat, 8 čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje. 9 Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění? 10 Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. 11 On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce. 12 Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života. 13 Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar! 14 Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň. 15 Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá. 16 A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo. 17 Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl. 18 Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. 19 Lidi i zvířata čeká stejný osud - jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! 20 Všichni směřují k témuž místu - všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. 21 Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí? 22 Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?

Verš 9

Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?

Kaz 1:3 - K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?

Verš 20

Všichni směřují k témuž místu - všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí.

Gn 3:19 - V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!"

Verš 5

čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,

1Kor 7:5 - Neodpírejte se jeden druhému - jedině po vzájemné shodě, že se na čas uvolníte pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan, kdybyste se nemohli ovládnout.

Kaz 3,1-9 - Kazateľ uvádza mnoho prípadov z ľudského života, na ktorých každý vidí, že všetky udalosti ľudského života podliehajú zákonitosti, ktorou Boh nezmeniteľne spravuje všetko na svete.

Kaz 3,5 - Porov. 2 Kr 3,25; Iz 5,2.

Kaz 3,9 - Porov. 1,1–8.

Kaz 3,11 - Verš svojou osnovou pôsobí značné ťažkosti pre výklad. Vg prekladá "svet vydal ich hádaniu (ich hádkam)".

Kaz 3,12 - Porov. 2,24.

Kaz 3,14 - Nie jednotlivé Božie diela sú nezničiteľné, ale zákony prírody ostávajú trvalo tie isté a nezmeniteľné. Boh je pôvodcom týchto zákonov. Táto večnosť Božieho zákona vedie človeka k bázni Božej (porov. Sir 18,5–6).

Kaz 3,15 - "Boh sa vie vypomstiť za prenasledovaného." Vg.: "Boh obnovuje, čo sa pominulo", t. j. akoby sa Boh časom vracal na cesty, ktoré zdanlivo opustil. Hebr. text poukazuje však na večnú spravodlivosť Božiu: dopustí aj neprávosť, ale súčasne bdie nad mravným poriadkom, ktorý vytvorila jeho svätá vôľa.

Kaz 3,19 - Práve tak ako človek podriaďujú sa zákonu pominuteľnosti aj zvieratá. (Iba v tomto zmysle je človek rovný zvieraťu.) Dych života rovnako uniká pri smrti, či hovoríme o ľuďoch alebo o zvieratách. Nesmrteľnosť ľudskej duše nie je na tomto mieste dotknutá, lebo keď ju Kazateľ aj výslovne nehlása, v ničom ju nepopiera. Inde však (9,10) aj Kazateľ spomína, že duša človeka zostupuje do podsvetia (šeolu), kde už niet radosti. S týmto náhľadom sa stretáme aj v žalme 104,29–30.

Kaz 3,21 - V dobe Kazateľovej ujímal sa náhľad, že životný dych ľudí vystupuje k Bohu, kým dych zvierat zostupuje pod zem.