Kazateľ

1 (ROH) Slová kazateľa, syna Dávidovho, kráľa v Jeruzaleme.
1 (B21) Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

2 (ROH) Márnosť márností, riekol kazateľ; márnosť márností a všetko márnosť.
2 (B21) Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost!

3 (ROH) Aký užitok má človek zo všetkej svojej trudnej práce, ktorou sa trudí pod slnkom?
3 (B21) K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?

4 (ROH) Pokolenie ide, a pokolenie prijde, a zem stojí na veky.
4 (B21) Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky.

5 (ROH) A slnko vychádza a slnko zachádza a chvatom spiecha k svojemu miestu, kde zase vychádza.
5 (B21) Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má.

6 (ROH) Ide k poludniu a obracia sa k polnoci; obracajúc sa hneď sem hneď ta, tak ide ta vietor, a na svojich okruhoch zase sa navracia vietor.
6 (B21) Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se.

7 (ROH) Všetky rieky tečú do mora, a more nie je preplnené; na to miesto, z ktorého tečú rieky, ta sa zase navracujú, aby zase tiekly.
7 (B21) Veškeré řeky do moře míří, moře se ale nepřeplní. Tam, odkud pramení, se řeky vrací, aby pak odtamtud znovu plynuly.

8 (ROH) Všetky veci sú plné trudu; nemohol by to človek vypovedať; oko sa nenasýti hľadenia, a ucho sa nenaplní počúvaním.
8 (B21) Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením!

9 (ROH) Čo bolo, to i bude, a čo sa dialo, to sa i bude diať, ani nieto ničoho nového pod slnkom.
9 (B21) Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.

10 (ROH) Ak i je nejaká vec, o ktorej niekto povie: Pozri, toto je nové, už to bolo dávno za vekov, ktoré boly pred nami.
10 (B21) Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi!

11 (ROH) Nieto pamäti predošlým pokoleniam, ani budúcim, ktoré povstanú, nebude pamäti u tých, ktorí povstanú potom.
11 (B21) Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo je nahradí.

12 (ROH) Ja, kazateľ, som bol kráľom nad Izraelom v Jeruzaleme
12 (B21) Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě.

13 (ROH) a priložil som svoje srdce k tomu, aby som hľadal a zkúmal v múdrosti všetko, čo sa deje pod nebom. Je to trudné zamestnanie, ktoré dal Bôh synom človeka, aby sa ním trápili.
13 (B21) Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem - takový bídný úkol totiž dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.

14 (ROH) Videl som všetky skutky, ktoré sa dejú pod slnkom, a hľa, všetko je márnosť a honba po vetre.
14 (B21) Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.

15 (ROH) To, čo je krivé, nedá sa narovnať, a nedostatok sa nedá vypočítať.
15 (B21) Co je křivé, se narovnat nedá, co chybí, se nedá nahradit.

16 (ROH) Hovoril som so svojím srdcom a riekol som: Hľa, nadobudol som veľkej a vše väčšej múdrosti nad všetkých, ktorí boli predo mnou nad Jeruzalemom, a moje srdce videlo mnoho múdrosti a vedomosti,
16 (B21) Pomyslel jsem si: Hle, nabyl jsem moudrosti a převýšil všechny, kdo vládli Jeruzalému přede mnou. Protože jsem pojal tolik moudrosti a vědění,

17 (ROH) preto som priložil svoje srdce poznať múdrosť a poznať nerozum a bláznovstvo, ale som poznal, že aj to je shon po vetre;
17 (B21) rozhodl jsem se okusit moudrost, okusit také hloupost a ztřeštěnost. Poznal jsem ale, že je to honba za větrem.

18 (ROH) lebo kde je mnoho múdrosti, tam i mnoho hnevu, a ten, kto rozmnožuje vedomosť, rozmnožuje bolesť.
18 (B21) Čím více moudrosti, tím více mrzutosti; kdo množí vědění, množí žal.