Kazateľ

1 (KAT) Úvahy Dávidovho syna Kazateľa, kráľa nad Jeruzalemom.
1 (VUL) Verba Ecclesiastes filii David regis Ierusalem.”
1 (BKR) Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

2 (KAT) Márnosť, len márnosť - hovorí Kazateľ. Márnosť, len márnosť, všetko je iba márnosť.
2 (VUL) “ Vanitas vanitatum, dixit Ecclesiastes, vanitas vanitatum et omnia vanitas ”.
2 (BKR) Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.

3 (KAT) Aký osoh má človek zo všetkej svojej námahy, ktorou sa ustáva, (kým je) pod slnkom?
3 (VUL) Quid lucri est homini de universo labore suo, quo laborat sub sole?
3 (BKR) Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

4 (KAT) (Jedno) pokolenie prichádza, (iné) pokolenie odchádza. Zem však stojí naveky.
4 (VUL) Generatio praeterit, et generatio advenit, terra autem in aeternum stat.
4 (BKR) Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.

5 (KAT) Slnko vychádza a slnko zapadá a ženie sa späť na miesto, kde (zasa) vyjde.
5 (VUL) Oritur sol, et occidit sol et ad locum suum anhelat ibique renascitur.
5 (BKR) Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.

6 (KAT) Veje na juh a obráti sa na sever, v ustavičnom krúžení duje vietor a vietor sa vo svojom kolobehu opätovne vracia.
6 (VUL) Gyrat per meridiem et flectitur ad aquilonem, lustrans universa in circuitu pergit spiritus et in circulos suos revertitur.
6 (BKR) Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.

7 (KAT) Všetky rieky tečú do mora, a more sa nepreplňuje. Kde vyvreli, k tomu miestu tečú rieky späť, aby sa odtiaľ vydali na novú cestu.
7 (VUL) Omnia flumina pergunt ad mare, et mare non redundat; ad locum, unde exeunt, flumina illuc revertuntur in cursu suo.
7 (BKR) Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.

8 (KAT) Všetky bytosti sú podrobené ustávaniu - vyrozprávať to nevládze nik. Oko sa nenasycuje videním, ucho sa nenapĺňa počúvaním.
8 (VUL) Cunctae res difficiles; non potest eas homo explicare sermone. Non saturatur oculus visu, nec auris auditu impletur.
8 (BKR) Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.

9 (KAT) Čo bolo, je to, čo aj zasa bude. A čo sa už stalo, to sa opäť stane. Nič nie je nové pod slnkom.
9 (VUL) Quod fuit, ipsum est, quod futurum est. Quod factum est, ipsum est, quod faciendum est:
9 (BKR) Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.

10 (KAT) Ak je niečo, o čom by človek povedal: „Pozri toto je niečo nové!“, už to bolo v časoch, ktoré boli pred nami.
10 (VUL) nihil sub sole novum. Si de quadam re dicitur: “ Ecce hoc novum est ”, iam enim praecessit in saeculis, quae fuerunt ante nos.
10 (BKR) Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.

11 (KAT) Však na minulosť už niet spomienky a s budúcnosťou to bude tiež len tak. Nebude po nich spomienky u tých, čo budú nasledovať za nimi.
11 (VUL) Non est priorum memoria, sed nec eorum quidem, qui postea futuri sunt, erit recordatio apud eos, qui futuri sunt in novissimo.
11 (BKR) Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.

12 (KAT) Ja, Kazateľ, bol som kráľom nad Izraelom v Jeruzaleme.
12 (VUL) Ego Ecclesiastes fui rex Israel in Ierusalem
12 (BKR) Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,

13 (KAT) A svojou mysľou som sa dal na to, že múdro preskúmam a vystopujem všetko, čo sa deje pod nebom. To trápne zamestnanie uložil Boh Adamovým synom, aby sa ním umárali.
13 (VUL) et proposui in animo meo quaerere et investigare sapienter de omnibus, quae fiunt sub sole. Hanc occupationem pessimam dedit Deus filiis hominum, ut occuparentur in ea.
13 (BKR) A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)

14 (KAT) Videl som všetko, čo sa deje pod slnkom, - ale to všetko je márnosť a honba za vetrom!
14 (VUL) Vidi cuncta, quae fiunt sub sole; et ecce universa vanitas et afflictio spiritus.
14 (BKR) Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.

15 (KAT) Krivé sa nedá urobiť rovným a čoho niet, to nemožno počítať.
15 (VUL) Quod est curvum, rectum fieri non potest; et, quod deficiens est, numerari non potest.
15 (BKR) Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.

16 (KAT) Povedal som si v srdci: „Hľa, vzrástol som a zbohatol v múdrosti, moja myseľ videla mnoho múdrosti a vedomosti.“
16 (VUL) Locutus sum ego in corde meo dicens: “ Ecce ego magnificavi et apposui sapientiam super omnes, qui fuerunt ante me in Ierusalem; et mens mea contemplata est multam sapientiam et scientiam ”.
16 (BKR) Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.

17 (KAT) Preto som sa v srdci rozhodol poznávať múdrosť a tiež poznávať, (čo je) bláznovstvo a pochabosť. Ale zistil som, že aj to je iba honba za vetrom.
17 (VUL) Dedique cor meum, ut scirem sapientiam et scientiam, insipientiam et stultitiam. Et agnovi quod in his quoque esset afflictio spiritus, eo quod
17 (BKR) I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.

18 (KAT) Lebo čím viac je múdrosti, tým väčšmi pribúda aj mrzutosti; a ako si niekto zväčšuje vedomosti, tak si zväčšuje aj bolesť.
18 (VUL) in multa sapientia multus sit maeror; et, qui addit scientiam, addit et laborem.
18 (BKR) Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.