Kazateľ

1 (BKR) Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
1 (ROH) Slová kazateľa, syna Dávidovho, kráľa v Jeruzaleme.

2 (BKR) Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
2 (ROH) Márnosť márností, riekol kazateľ; márnosť márností a všetko márnosť.

3 (BKR) Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
3 (ROH) Aký užitok má človek zo všetkej svojej trudnej práce, ktorou sa trudí pod slnkom?

4 (BKR) Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
4 (ROH) Pokolenie ide, a pokolenie prijde, a zem stojí na veky.

5 (BKR) Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
5 (ROH) A slnko vychádza a slnko zachádza a chvatom spiecha k svojemu miestu, kde zase vychádza.

6 (BKR) Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
6 (ROH) Ide k poludniu a obracia sa k polnoci; obracajúc sa hneď sem hneď ta, tak ide ta vietor, a na svojich okruhoch zase sa navracia vietor.

7 (BKR) Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
7 (ROH) Všetky rieky tečú do mora, a more nie je preplnené; na to miesto, z ktorého tečú rieky, ta sa zase navracujú, aby zase tiekly.

8 (BKR) Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
8 (ROH) Všetky veci sú plné trudu; nemohol by to človek vypovedať; oko sa nenasýti hľadenia, a ucho sa nenaplní počúvaním.

9 (BKR) Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
9 (ROH) Čo bolo, to i bude, a čo sa dialo, to sa i bude diať, ani nieto ničoho nového pod slnkom.

10 (BKR) Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
10 (ROH) Ak i je nejaká vec, o ktorej niekto povie: Pozri, toto je nové, už to bolo dávno za vekov, ktoré boly pred nami.

11 (BKR) Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
11 (ROH) Nieto pamäti predošlým pokoleniam, ani budúcim, ktoré povstanú, nebude pamäti u tých, ktorí povstanú potom.

12 (BKR) Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
12 (ROH) Ja, kazateľ, som bol kráľom nad Izraelom v Jeruzaleme

13 (BKR) A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
13 (ROH) a priložil som svoje srdce k tomu, aby som hľadal a zkúmal v múdrosti všetko, čo sa deje pod nebom. Je to trudné zamestnanie, ktoré dal Bôh synom človeka, aby sa ním trápili.

14 (BKR) Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
14 (ROH) Videl som všetky skutky, ktoré sa dejú pod slnkom, a hľa, všetko je márnosť a honba po vetre.

15 (BKR) Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
15 (ROH) To, čo je krivé, nedá sa narovnať, a nedostatok sa nedá vypočítať.

16 (BKR) Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
16 (ROH) Hovoril som so svojím srdcom a riekol som: Hľa, nadobudol som veľkej a vše väčšej múdrosti nad všetkých, ktorí boli predo mnou nad Jeruzalemom, a moje srdce videlo mnoho múdrosti a vedomosti,

17 (BKR) I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
17 (ROH) preto som priložil svoje srdce poznať múdrosť a poznať nerozum a bláznovstvo, ale som poznal, že aj to je shon po vetre;

18 (BKR) Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
18 (ROH) lebo kde je mnoho múdrosti, tam i mnoho hnevu, a ten, kto rozmnožuje vedomosť, rozmnožuje bolesť.