Kazateľ

1 (CEP) Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
1 (KAT) Úvahy Dávidovho syna Kazateľa, kráľa nad Jeruzalemom.

2 (CEP) Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.
2 (KAT) Márnosť, len márnosť - hovorí Kazateľ. Márnosť, len márnosť, všetko je iba márnosť.

3 (CEP) Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
3 (KAT) Aký osoh má človek zo všetkej svojej námahy, ktorou sa ustáva, (kým je) pod slnkom?

4 (CEP) Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.
4 (KAT) (Jedno) pokolenie prichádza, (iné) pokolenie odchádza. Zem však stojí naveky.

5 (CEP) Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.
5 (KAT) Slnko vychádza a slnko zapadá a ženie sa späť na miesto, kde (zasa) vyjde.

6 (CEP) Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.
6 (KAT) Veje na juh a obráti sa na sever, v ustavičnom krúžení duje vietor a vietor sa vo svojom kolobehu opätovne vracia.

7 (CEP) Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.
7 (KAT) Všetky rieky tečú do mora, a more sa nepreplňuje. Kde vyvreli, k tomu miestu tečú rieky späť, aby sa odtiaľ vydali na novú cestu.

8 (CEP) Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.
8 (KAT) Všetky bytosti sú podrobené ustávaniu - vyrozprávať to nevládze nik. Oko sa nenasycuje videním, ucho sa nenapĺňa počúvaním.

9 (CEP) Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.
9 (KAT) Čo bolo, je to, čo aj zasa bude. A čo sa už stalo, to sa opäť stane. Nič nie je nové pod slnkom.

10 (CEP) Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.
10 (KAT) Ak je niečo, o čom by človek povedal: „Pozri toto je niečo nové!“, už to bolo v časoch, ktoré boli pred nami.

11 (CEP) Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.
11 (KAT) Však na minulosť už niet spomienky a s budúcnosťou to bude tiež len tak. Nebude po nich spomienky u tých, čo budú nasledovať za nimi.

12 (CEP) Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.
12 (KAT) Ja, Kazateľ, bol som kráľom nad Izraelom v Jeruzaleme.

13 (CEP) Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí.
13 (KAT) A svojou mysľou som sa dal na to, že múdro preskúmam a vystopujem všetko, čo sa deje pod nebom. To trápne zamestnanie uložil Boh Adamovým synom, aby sa ním umárali.

14 (CEP) Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
14 (KAT) Videl som všetko, čo sa deje pod slnkom, - ale to všetko je márnosť a honba za vetrom!

15 (CEP) Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat.
15 (KAT) Krivé sa nedá urobiť rovným a čoho niet, to nemožno počítať.

16 (CEP) Rozmlouval jsem se svým srdcem: Hle, nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou, mé srdce nabylo mnoho moudrosti a vědění.
16 (KAT) Povedal som si v srdci: „Hľa, vzrástol som a zbohatol v múdrosti, moja myseľ videla mnoho múdrosti a vedomosti.“

17 (CEP) Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost. Poznal jsem však, že i to je honička za větrem,
17 (KAT) Preto som sa v srdci rozhodol poznávať múdrosť a tiež poznávať, (čo je) bláznovstvo a pochabosť. Ale zistil som, že aj to je iba honba za vetrom.

18 (CEP) neboť kde je mnoho moudrosti, ji i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.
18 (KAT) Lebo čím viac je múdrosti, tým väčšmi pribúda aj mrzutosti; a ako si niekto zväčšuje vedomosti, tak si zväčšuje aj bolesť.