  | KazateľBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Kaz 1, 1-18 |
1 (CEP) Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
1 (HEM) דברי קהלת בן דוד מלך בירושלם׃
2 (CEP) Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.
2 (HEM) הבל הבלים אמר קהלת הבל הבלים הכל הבל׃
3 (CEP) Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
3 (HEM) מה יתרון לאדם בכל עמלו שיעמל תחת השמש׃
4 (CEP) Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.
4 (HEM) דור הלך ודור בא והארץ לעולם עמדת׃
5 (CEP) Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.
5 (HEM) וזרח השמש ובא השמש ואל מקומו שואף זורח הוא שם׃
6 (CEP) Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.
6 (HEM) הולך אל דרום וסובב אל צפון סובב סבב הולך הרוח ועל סביבתיו שב הרוח׃
7 (CEP) Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.
7 (HEM) כל הנחלים הלכים אל הים והים איננו מלא אל מקום שהנחלים הלכים שם הם שבים ללכת׃
8 (CEP) Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.
8 (HEM) כל הדברים יגעים לא יוכל איש לדבר לא תשבע עין לראות ולא תמלא אזן משמע׃
9 (CEP) Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.
9 (HEM) מה שהיה הוא שיהיה ומה שנעשה הוא שיעשה ואין כל חדש תחת השמש׃
10 (CEP) Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.
10 (HEM) יש דבר שיאמר ראה זה חדש הוא כבר היה לעלמים אשר היה מלפננו׃
11 (CEP) Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.
11 (HEM) אין זכרון לראשנים וגם לאחרנים שיהיו לא יהיה להם זכרון עם שיהיו לאחרנה׃
12 (CEP) Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.
12 (HEM) אני קהלת הייתי מלך על ישראל בירושלם׃
13 (CEP) Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí.
13 (HEM) ונתתי את לבי לדרוש ולתור בחכמה על כל אשר נעשה תחת השמים הוא ענין רע נתן אלהים לבני האדם לענות בו׃
14 (CEP) Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
14 (HEM) ראיתי את כל המעשים שנעשו תחת השמש והנה הכל הבל ורעות רוח׃
15 (CEP) Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat.
15 (HEM) מעות לא יוכל לתקן וחסרון לא יוכל להמנות׃
16 (CEP) Rozmlouval jsem se svým srdcem: Hle, nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou, mé srdce nabylo mnoho moudrosti a vědění.
16 (HEM) דברתי אני עם לבי לאמר אני הנה הגדלתי והוספתי חכמה על כל אשר היה לפני על ירושלם ולבי ראה הרבה חכמה ודעת׃
17 (CEP) Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost. Poznal jsem však, že i to je honička za větrem,
17 (HEM) ואתנה לבי לדעת חכמה ודעת הוללות ושכלות ידעתי שגם זה הוא רעיון רוח׃
18 (CEP) neboť kde je mnoho moudrosti, ji i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.
18 (HEM) כי ברב חכמה רב כעס ויוסיף דעת יוסיף מכאוב׃
| | | Kaz 1, 1-18 |
Verš 9
Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.
Kaz 3:15 - Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo.
Verš 2
Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.
Ž 62:9 - Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
Ž 144:4 - Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.
Verš 3
Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
Kaz 2:22 - Vždyť co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
Kaz 3:9 - Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?
Verš 4
Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.
Ž 104:5 - Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.
Verš 7
Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.
Jób 38:8 - Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,
Ž 104:9 - Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.
Kaz 1,1 - Qohelet alebo Ecclesiastes (gr.): člen zhromaždenia (zhromaždenie – hebr. qahal, gr. ekklesía); znamená toho, kto hovorí – rečníka v zhromaždení (kazateľa), ktorý sa identifikuje s "kráľom nad Jeruzalemom". Ide tu o literárnu fikciu, ktorá za- mieňa autora so Šalamúnom, pretože sa preslávil múdrosťou (1 Kr 5,9–14).
Kaz 1,2 - "Márnosť" – hebrejsky hebel – znamená: vánok, dych, para a vôbec vec, ktorá rýchlo uniká, nemá dlhej stálosti.
Kaz 1,3 - "Pod slnkom – pod nebom", t. j. na tomto svete, v tomto časnom živote.
Kaz 1,4 - "Zem stojí naveky." Keď Sväté písmo hovorí o prírodných javoch, vyslovuje sa o nich neraz básnicky a iba podľa ľudových náhľadov, a nie teraz obvyklým vedeckým spôsobom.
Kaz 1,5 - "Ženie sa späť", podľa hebr. doslovne "túžobne sa hnať, žiadať si voľačo natoľko, že človek až dych tratí" (Jób 7,2). Možno, že v osnove pôvodne bolo "vracia sa" (podľa gr.).
Kaz 1,8 - Vg: Všetky veci unavujú človeka (ak pozoruje kolobeh mnohých prírodných javov).
Kaz 1,14 - Honba za vetrom: zhon za takou vecou, ktorú nemožno ani dohoniť, ani pevne uchytiť.
Kaz 1,16 - "Vzrástol som", podľa hebr. "rozmnožil som" (múdrosť svoju).
