Príslovia

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Prís 8, 1-36

1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého? 2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí, 3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci: 4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským. 5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem. 6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu. 7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost. 8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného. 9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění. 10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější. 11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou. 12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám. 13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím. 14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla. 15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé. 16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští. 17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne. 18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost. 19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné. 20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu, 21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila. 22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy. 23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země. 24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami. 25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem; 26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského. 27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí; 28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti; 29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země: 30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času; 31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými. 32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých. 33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se. 34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých. 35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina. 36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Verš 32

A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

Ž 119:1 - Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.

Ž 128:1 - Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.

Lk 11:28 - A on řekl: Ovšem pak blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho.

Verš 1

Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

Prís 1:20 - Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

Verš 35

Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

Prís 12:2 - Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

Verš 11

Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

Jób 28:15 - Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

Ž 19:10 - Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

Prís 3:14 - Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.

Prís 16:16 - Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

Verš 18

Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

Prís 3:16 - Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.

Verš 19

Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

Prís 3:14 - Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.

Verš 23

Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

Jn 1:1 - Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.

Verš 27

Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

Jób 26:10 - Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.

Verš 28

Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

Gn 7:11 - Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

Verš 29

Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

Gn 1:9 - Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.

Jób 38:10 - Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

Ž 104:9 - Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Verš 30

Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

Jn 5:17 - Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.

Pris 8,1-7 - Zosobnená múdrosť vystupuje všade, kde sa hmýri život (v. 1–3), ako kazateľka pravdy (v. 4–7); porov. 1,20–33.

Pris 8,11 - Porov. 3,15b.

Pris 8,22-31 - Pôvod všetkej múdrosti je v Bohu. Nemyslí sa tu však na stvorenú (ľudskú) múdrosť, ale na nejakú múdrosť vyššiu, lebo sa jej pripisujú také vlastnosti, čo patria, alebo čo sa môžu pripisovať iba Bohu. Nuž a táto nestvorená, večná múdrosť nebola len na začiatku stvoriteľskej Božej činnosti (v. 22); a tým menej nie iba odvtedy a vtedy, keď už spolupracovala s Bohom pri stvorení neviditeľných a viditeľných svetov (v. 30). Bola od samého počiatku, prv než Boh začal konať navonok, ba podľa vážnych exegétov (Knabenbauer) bola dôvodom, že sa Boh zjavil v stvorenstve, že začal konať navonok. Nuž podľa toho katolícki exegéti chápu túto múdrosť rozmanite. Jedni vidia v nej len nadzmyslovú zosobnenú múdrosť. Iní zas v nej vidia zosobnenú múdrosť Božiu (vlastnosť Božiu, Sapientia essentialis). Tí, čo idú ešte ďalej, napokon v nej vidia bytosť skutočnú a samostatnú (hypostázu, naozajstnú osobu). Tá, vystrojená vlastnosťami Božími, zúčastňuje sa na stvoriteľskej a spravujúcej činnosti Božej (Sapientia notionalis). – Pozri pozn. ku Knihe Jób 28,1.