Príslovia

1 (BKR) Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
1 (B21) Jako sníh létu, jako sklizni déšť, asi tak sluší tupci čest.

2 (BKR) Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
2 (B21) Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne, bezdůvodná kletba k cíli nedojde.

3 (BKR) Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
3 (B21) Na koně je bič, na osla uzda, na hřbety tupců ale hůl.

4 (BKR) Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
4 (B21) Neodpovídej tupci na jeho tupost, aby ses mu sám nezačal podobat.

5 (BKR) Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
5 (B21) Odpověz tupci na jeho tupost, aby si přestal moudrý připadat.

6 (BKR) Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
6 (B21) Uřezává si nohy, pije utrejch, kdo se zprávou tupce posílá.

7 (BKR) Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
7 (B21) Chabé jak zmrzačené nohy je přísloví v ústech tupcových.

8 (BKR) Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
8 (B21) Jako do praku nabíjet kámen je tupci prokazovat čest.

9 (BKR) Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
9 (B21) Jako trn v ruce opilce je přísloví v ústech pitomce.

10 (BKR) Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
10 (B21) Jako lučištník, jenž střílí naslepo, je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.

11 (BKR) Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
11 (B21) Jako se pes vrací k vlastním zvratkům, tak tupec opakuje vlastní pitomost.

12 (BKR) Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
12 (B21) Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka!

13 (BKR) Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
13 (B21) Lenoch říká: "Šelma je na cestě! Po ulicích běhá lev!"

14 (BKR) Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
14 (B21) Dveře se otáčejí v pantech, lenoch v peřině.

15 (BKR) Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
15 (B21) Lenoch k talíři ruku natáhne, zvednout ji k ústům už ale nezvládne.

16 (BKR) Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
16 (B21) Lenoch sám sobě připadá moudrý nad sedm rádců zkušených.

17 (BKR) Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
17 (B21) Tahá za uši rozběhnutého psa, kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.

18 (BKR) Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
18 (B21) Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští,

19 (BKR) Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
19 (B21) takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: "Vždyť to byl žert!"

20 (BKR) Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
20 (B21) Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár.

21 (BKR) Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
21 (B21) Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.

22 (BKR) Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
22 (B21) Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají.

23 (BKR) Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
23 (B21) Stříbrná glazura na střepu hliněném jsou vřelé rty na srdci zlém.

24 (BKR) Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
24 (B21) Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest.

25 (BKR) Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
25 (B21) Jeho příjemným řečem vůbec nevěř - v srdci má sedmerou ohavnost!

26 (BKR) Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
26 (B21) I když se nenávist za přetvářku skrývá, přece pak veřejně bývá odhalena.

27 (BKR) Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
27 (B21) Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí.

28 (BKR) Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
28 (B21) Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí, úlisná ústa zkázu chystají.