| PrísloviaBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Prís 26, 1-28 |
1 Prís 26, 1 Jako sníh létu, jako sklizni déšť, asi tak sluší tupci čest. 2 Prís 26, 2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne, bezdůvodná kletba k cíli nedojde. 3 Prís 26, 3 Na koně je bič, na osla uzda, na hřbety tupců ale hůl. 4 Prís 26, 4 Neodpovídej tupci na jeho tupost, aby ses mu sám nezačal podobat. 5 Prís 26, 5 Odpověz tupci na jeho tupost, aby si přestal moudrý připadat. 6 Prís 26, 6 Uřezává si nohy, pije utrejch, kdo se zprávou tupce posílá. 7 Prís 26, 7 Chabé jak zmrzačené nohy je přísloví v ústech tupcových. 8 Prís 26, 8 Jako do praku nabíjet kámen je tupci prokazovat čest. 9 Prís 26, 9 Jako trn v ruce opilce je přísloví v ústech pitomce. 10 Prís 26, 10 Jako lučištník, jenž střílí naslepo, je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo. 11 Prís 26, 11 Jako se pes vrací k vlastním zvratkům, tak tupec opakuje vlastní pitomost. 12 Prís 26, 12 Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka! 13 Prís 26, 13 Lenoch říká: "Šelma je na cestě! Po ulicích běhá lev!" 14 Prís 26, 14 Dveře se otáčejí v pantech, lenoch v peřině. 15 Prís 26, 15 Lenoch k talíři ruku natáhne, zvednout ji k ústům už ale nezvládne. 16 Prís 26, 16 Lenoch sám sobě připadá moudrý nad sedm rádců zkušených. 17 Prís 26, 17 Tahá za uši rozběhnutého psa, kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká. 18 Prís 26, 18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští, 19 Prís 26, 19 takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: "Vždyť to byl žert!" 20 Prís 26, 20 Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár. 21 Prís 26, 21 Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře. 22 Prís 26, 22 Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají. 23 Prís 26, 23 Stříbrná glazura na střepu hliněném jsou vřelé rty na srdci zlém. 24 Prís 26, 24 Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest. 25 Prís 26, 25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř - v srdci má sedmerou ohavnost! 26 Prís 26, 26 I když se nenávist za přetvářku skrývá, přece pak veřejně bývá odhalena. 27 Prís 26, 27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí. 28 Prís 26, 28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí, úlisná ústa zkázu chystají.
| | Prís 26, 1-28 |
Verš 3
Na koně je bič, na osla uzda, na hřbety tupců ale hůl.
Ž 32:9 - "Nebuďte nerozumní jako kůň a mezek, co musí být zkroceni uzdou a ohlávkou, než tě poslechnou."
Prís 10:13 - Ve rtech rozvážného nalezneš moudrost, na záda nerozumného patří hůl.
Verš 11
Jako se pes vrací k vlastním zvratkům, tak tupec opakuje vlastní pitomost.
2Pt 2:22 - Stalo se jim, co se říká v tom pravdivém přísloví: "Pes se vrátil ke svým zvratkům" a "Umytá svině se znovu válí v bahně."
Verš 12
Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka!
Prís 29:20 - Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá? Více se dá čekat od hlupáka!
Verš 13
Lenoch říká: "Šelma je na cestě! Po ulicích běhá lev!"
Prís 22:13 - "Venku je lev!" říká lenoch. "Na ulici přijdu o život!"
Verš 15
Lenoch k talíři ruku natáhne, zvednout ji k ústům už ale nezvládne.
Prís 19:24 - Lenoch k talíři natáhne ruku, k ústům ji už ale nezvedne.
Verš 20
Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár.
Prís 22:10 - Vyžeň drzouna a zmizí rozepře - konec hádek i urážek!
Verš 21
Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.
Prís 15:18 - Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry, trpělivý dovede spory uklidnit.
Prís 29:22 - Hněvivý člověk vzbuzuje různice, kdo je vznětlivý, hřeší velice.
Verš 22
Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají.
Prís 18:8 - Pomluvy se tváří jako pamlsky, hluboko do nitra ale padají.
Verš 27
Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí.
Ž 7:15 - Na toho, jenž plodí proradnost, jenž těhotný trápením zrodí lež!
Ž 9:15 - abych pak zvěstoval všechny tvé chvály, v branách Dcery sionské abych tvou spásu oslavil!
Ž 10:2 - Ničemové ve své pýše honí chudáky, vymýšlejí úklady, aby je lapili!
Ž 57:6 - Zvedni se, Bože, nad nebe, svou slávou přikryj celou zem!
Kaz 10:8 - Kdo jámu kopá, ten do ní padá, kdo boří zeď, toho uštkne had.
Pris 26,4-5 - Naoko si tie dva verše protirečia. Lenže prvý raz sa odporúča nehovoriť s pochábľom tak hlúpo, ako hovorí on, aby sa mu nezdalo, že je to súhlas s jeho pochabými rečami, a druhý raz sa radí odpovedať mu tak, aby poznal svoju hlúposť, aby pádna odpoveď ho usvedčila z jeho pochabosti.
Pris 26,11 - Porov. 2 Pt 2,22.
Pris 26,22 - Porov. 18,8.