Príslovia

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Prís 1, 1-33

1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského, 2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti, 3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest, 4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost. 5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější, 6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich. 7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni. 8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své. 9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému. 10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj. 11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se; 12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; 13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží; 14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni: 15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich; 16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve. 17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva, 18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým. 19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje. 20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj. 21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka: 22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění? 23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá. 24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, 25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: 26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte, 27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení. 28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne. 29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, 30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. 31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou. 32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je. 33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

Verš 16

Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

Iz 59:7 - Nohy jejich k zlému běží, a pospíchají k vylévání krve nevinné. Myšlení jejich jsou myšlení nepravá, zpuštění a setření jest na cestách jejich.

Rim 3:15 - Nohy jejich rychlé k vylévání krve.

Verš 24

Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

Iz 65:12 - Vás, pravím, sečtu pod meč, tak že všickni vy k zabití na kolena padati budete, proto že, když jsem volal, neohlásili jste se, mluvil jsem, a neslyšeli jste, ale činili jste to, což zlého jest před očima mýma, a to, čehož neoblibuji, vyvolili jste.

Iz 66:4 - I jáť také vyvolím za nešlechetnosti jejich, a to, čehož se strachují, na ně uvedu, proto že, když jsem volal, žádný se neohlásil, když jsem mluvil, neslyšeli, ale činili to, což zlého jest před očima mýma, a to, čehož neoblibuji, vyvolili.

Jer 13:10 - Lidu toho přenešlechetného, kteříž nechtí poslouchati slov mých, kteříž chodí podlé zdání srdce svého, a chodí za bohy cizími, sloužíce jim, a klanějíce se jim. I bude podoben pasu tomu, kterýž se nehodí k ničemu.

Verš 10

Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

Prís 4:14 - Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

Verš 27

Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

Jób 27:9 - Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

Jób 35:12 - Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

Iz 1:15 - Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou.

Jer 11:11 - Protož takto praví Hospodin: Aj, já uvedu na ně zlé, z něhož nebudou moci vyjíti. By pak volali ke mně, nevyslyším jich.

Jer 14:12 - Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je.

Ez 8:18 - Protož i já také učiním podlé prchlivosti; neslitujeť se oko mé, aniž se smiluji. I budou volati v uši mé hlasem velikým, a nevyslyším jich.

Mi 3:4 - Tehdy volati budou k Hospodinu, a nevyslyší jich, ale skryje tvář svou před nimi v ten čas, tak jakž oni vykonávali zlá předsevzetí svá.

Verš 7

Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

Jób 28:28 - Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

Ž 111:10 - Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky.

Prís 9:10 - Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

Kaz 12:13 - Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.

Pris 1,1-6 - Prvá čiastka knihy (1,1 – 9,18) predstavuje všeobecný úvod, ktorý k jadru celej knihy (k jednotlivým prísloviam a naučeniam v ďalších častiach) napísal ich redaktor. Vhodnou formou (zosobnením múdrosti a pochabosti) sa podávajú pokyny a rady pre život. Dlhšie, súvislejšie vývody sú prepletené jednotlivosťami, lenže poriedko (napr. 3,27–30 a i.).Za nadpisom (1) spisovateľ uvádza hneď účel tejto zbierky prísloví.

Pris 1,7 - Jadrom všetkej múdrosti, je bázeň pred Pánom, bohabojnosť, ktorá vzdáva úctu Bohu vnútorne i navonok. – Porov. 9,10a.

Pris 1,8 - Porov. 6,20b.

Pris 1,9 - Porov. 4,9a.

Pris 1,11 - "Nevinnému", v hebr.: "krvi".

Pris 1,16 - Tento verš nie je v gréckych rukopisoch, preto ho niektorí pokladajú za sem vsunutý z Iz 59,7 (Peters).

Pris 1,20-23 - Personifikácia je známa v poézii všetkých národov, lež zvlášť je prijateľná obrazivej mysli Orientálcov.

Pris 1,21 - "Na samom vrchu hradieb" preložené podľa LXX, miesto hebr. "v čele zhluknutého ľudu" a takisto Vulg. Nazdávame sa, že pôvodný text sa tu nezachoval celkom neporušený.

Pris 1,27 - Tento verš pokladajú novší bádatelia za glosu.