Kniha Exodus

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

Ex 32, 1-35

1 Když lid viděl, že se Mojžíš z hory dlouho nevrací, shromáždili se kolem Árona. "Honem, udělej nám boha, který by nás vedl!" pobízeli ho. "Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta." 2 Áron jim řekl: "Strhejte svým ženám, synům i dcerám zlaté náušnice a přineste je ke mně." 3 Všechen lid si tedy strhal zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. 4 Ten od nich to zlato přijal, vytvaroval formu a odlil z toho sochu telete. Tehdy zvolali: "Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!" 5 Když to Áron uviděl, postavil před sochou oltář. Potom oznámil: "Zítra bude Hospodinova slavnost!" 6 Nazítří pak vstali časně zrána, obětovali zápalné oběti a pořádali obětní hody. Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili. 7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost. 8 Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili sochu telete, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: ‚Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!'" 9 Hospodin Mojžíšovi řekl: "Pozoruji tento lid - ó, jak je tvrdošíjný! 10 Nech mě, ať je zachvátí plamen mého hněvu; vyhladím je, ale z tebe učiním veliký národ!" 11 Mojžíš se snažil Hospodina, svého Boha, upokojit: "Hospodine, proč hoříš hněvem proti svému lidu? Vždyť jsi jej vyvedl z Egypta velikou silou a mocnou rukou. 12 Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je zlomyslně, aby je pobil na horách, aby je vyhladil z povrchu země'? Zastav plamen svého hněvu! Upusť od neštěstí, jež proti svému lidu zamýšlíš! 13 Vzpomeň na Abrahama, Izáka a Izraele, své služebníky. Vzpomeň, jak jsi jim sám při sobě přísahal: ‚Rozmnožím vaše semeno jako hvězdy na nebi. Celou tuto zem dám vašemu semeni, jak jsem řekl, aby ji zdědili navěky!'" 14 A Hospodin upustil od neštěstí, které proti svému lidu zamýšlel. 15 Mojžíš se otočil a sestoupil z hory. Měl v ruce dvě Desky svědectví, desky popsané z obou stran, popsané zepředu i zezadu. 16 Ty desky byly Boží dílo a to písmo bylo Boží písmo vyryté na deskách. 17 Když Jozue uslyšel hluk křičícího lidu, řekl Mojžíšovi: "Z tábora zní hluk boje!" 18 Ten však odpověděl: "To není jásot vítězství, to není poražených křik - já slyším prozpěvování!" 19 Jakmile se přiblížil k táboru, spatřil to tele a tance. Mojžíš vzplanul hněvem. Desky, které měl v rukou, zahodil a roztříštil je pod onou horou. 20 Pak vzal to tele, které si udělali, roztavil je v ohni, rozdrtil na prach, rozptýlil na hladinu vody a dal pít synům Izraele. 21 Pak Mojžíš řekl Áronovi: "Co ti tento lid udělal, že jsi je přivedl do takového hříchu?" 22 Áron odpověděl: "Nehněvej se, pane můj. Sám víš, jaké má tento lid sklony ke zlému. 23 Řekli mi: ‚Udělej nám boha, který by nás vedl! Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.' 24 Odpověděl jsem jim: ‚Kdo má zlato, strhněte si je!' Oni mi je dali, a když jsem to hodil do ohně, vzniklo tohle tele!" 25 Mojžíš viděl, jak je lid zdivočelý. (Áron je totiž k posměchu jejich protivníků nechal zdivočet.) 26 Postavil se tedy k bráně tábora a zvolal: "Kdo je Hospodinův, ke mně!" Shromáždili se kolem něj všichni synové Leviho. 27 Mojžíš jim řekl: "Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý si připásejte k boku meč. Procházejte táborem od brány k bráně a každý pobíjejte i své bratry, přátele a příbuzné!" 28 Leviho synové se zachovali podle Mojžíšova slova, a toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů. 29 Mojžíš totiž řekl: "Vstupte dnes do služby Hospodinu, i kdyby měl každý jít proti svému synu nebo bratru. Tak na sebe dnes přivedete požehnání." 30 Druhého dne Mojžíš lidu řekl: "Spáchali jste veliký hřích. Nyní však vystoupím k Hospodinu - snad ho ohledně vašeho hříchu usmířím." 31 A tak se Mojžíš vrátil k Hospodinu. "Běda!" zvolal. "Tento lid spáchal veliký hřích; udělali si boha ze zlata! 32 Kéž bys jim ten hřích nyní odpustil... A pokud ne, vymaž mne prosím z knihy, kterou píšeš." 33 Hospodin Mojžíšovi odpověděl: "Ze své knihy vymažu toho, kdo proti mně zhřešil. 34 Nyní však jdi a veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Až však přijde den zúčtování, potrestám je za jejich hřích." 35 Hospodin pak udeřil na lid za to, že si udělali to tele, to, které udělal Áron.

Verš 1

Když lid viděl, že se Mojžíš z hory dlouho nevrací, shromáždili se kolem Árona. "Honem, udělej nám boha, který by nás vedl!" pobízeli ho. "Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta."

Sk 7:40 - Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.'

Verš 6

Nazítří pak vstali časně zrána, obětovali zápalné oběti a pořádali obětní hody. Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.

1Kor 10:7 - Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: "Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili."

Verš 7

Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost.

Dt 32:5 - Jeho nesynové se ale zvrhli, zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod.

Verš 8

Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili sochu telete, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: ‚Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!'"

1Kr 12:28 - Král se tedy poradil a pak nechal zhotovit dvě zlatá telata. "Dost jste se nachodili do Jeruzaléma," prohlásil. "Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!"

Verš 9

Hospodin Mojžíšovi řekl: "Pozoruji tento lid - ó, jak je tvrdošíjný!

Ex 33:3 - Půjdeš do země oplývající mlékem a medem, avšak já s tebou nepůjdu, abych tě cestou nevyhladil, neboť jste tvrdošíjný lid."

Dt 9:6 - Věz tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, ti tu krásnou zem nedává za dědictví pro tvou spravedlnost - jste přece tvrdošíjný lid!

Dt 9:13 - Hospodin mi tehdy řekl: "Pozoruji tento lid - ó, jak je tvrdošíjný!

Iz 48:4 - Že jsi zatvrzelý, věděl jsem, svaly tvé šíje že jsou železné a že máš čelo bronzové.

Jer 5:3 - Ty ale, Hospodine, přece jistě očima pátráš po věrnosti. Bil jsi je, ale necítili bolest, hubils je, ale nedali se poučit. Tváře zatvrdili víc než kámen, vrátit se odmítli.

Oz 4:16 - Izrael se umíněně vzpírá jako umíněná kráva. Jak ho má Hospodin teď nechat pást svobodně jako beránka?

Verš 11

Mojžíš se snažil Hospodina, svého Boha, upokojit: "Hospodine, proč hoříš hněvem proti svému lidu? Vždyť jsi jej vyvedl z Egypta velikou silou a mocnou rukou.

Ž 106:21 - Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě:

Verš 12

Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je zlomyslně, aby je pobil na horách, aby je vyhladil z povrchu země'? Zastav plamen svého hněvu! Upusť od neštěstí, jež proti svému lidu zamýšlíš!

Nm 14:13 - Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: "Egypťané, z jejichž středu jsi vyvedl tento lid svou silou, se to doslechnou

Verš 13

Vzpomeň na Abrahama, Izáka a Izraele, své služebníky. Vzpomeň, jak jsi jim sám při sobě přísahal: ‚Rozmnožím vaše semeno jako hvězdy na nebi. Celou tuto zem dám vašemu semeni, jak jsem řekl, aby ji zdědili navěky!'"

Gn 12:7 - Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: "Tuto zem dám tvému semeni." Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal.

Gn 13:15 - Všechnu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému semeni až navěky.

Gn 15:18 - V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: "Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat:

Gn 26:4 - ‚Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi.'

Gn 28:13 - Vtom nad ním stanul Hospodin a řekl: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému semeni.

Dt 34:4 - Hospodin mu řekl: "Toto je zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi se slovy: ‚Dám ji tvému semeni.' Dovolil jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale vejít do ní nesmíš."

Verš 16

Ty desky byly Boží dílo a to písmo bylo Boží písmo vyryté na deskách.

Ex 31:18 - Když Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinaj domluvil, dal mu dvě Desky svědectví - kamenné desky psané Božím prstem.

Dt 9:10 - Tehdy mi Hospodin dal dvě kamenné desky popsané Božím prstem. Na nich byla všechna slova, která k vám Hospodin promluvil z prostředku ohně na oné hoře v den shromáždění.

Verš 19

Jakmile se přiblížil k táboru, spatřil to tele a tance. Mojžíš vzplanul hněvem. Desky, které měl v rukou, zahodil a roztříštil je pod onou horou.

Dt 9:17 - Vzal jsem ty dvě desky, oběma rukama je zahodil a před vašima očima je roztříštil.

Verš 20

Pak vzal to tele, které si udělali, roztavil je v ohni, rozdrtil na prach, rozptýlil na hladinu vody a dal pít synům Izraele.

Dt 9:21 - To vaše hříšné dílo, to tele, jsem pak vzal, roztavil v ohni, roztloukl a rozdrtil až na jemný prášek, který jsem vysypal do potoka stékajícího z té hory.

Verš 22

Áron odpověděl: "Nehněvej se, pane můj. Sám víš, jaké má tento lid sklony ke zlému.

1Jn 5:19 - Víme, že my jsme z Boha, ale celý svět leží ve Zlu.

Ex 32,1-6 - Boh, ktorého má dať zhotoviť Áron, nie je pohanský boh, ale je to znázornenie Boha Izraela, Pána. Na egyptský spôsob dali si ho uliať v podobe mladého junca, ktorý bol pokladaný za obraz sily a moci. Áronovo správanie prejavuje veľkú slabosť.

Ex 32,19 - Mojžiš zahorel svätým hnevom proti nevernému ľudu. Kamenné dosky nemali teraz význam, pokým sa zmluva zas neobnoví. Preto bolo skoro prirodzené, že sa zničil dokument o tej zmluve, ktorá viac neplatí.

Ex 32,20 - Porov. Dt 9,21. Vodu dal piť – týmto chcel Mojžiš naznačiť ničomnosť modly, a keď aj nútil ľud piť predmet jeho hriechu, chcel mu spolu ozrejmiť nevyhnutnosť a následky prísneho trestu (Nm 5,24).

Ex 32,21-24 - Áron sa tak vyhovára, že to prezrádza jeho slabosť, a preto Mojžiš mu na to ani neodpovedá. Áron bol slabý voči ľudu a ešte slabší sa ukazuje pri svojej obhajobe.

Ex 32,29 - Hebrejský text znie inakšie: Naplňte si dnes ruky pre Pána…! Podľa tohto textu Mojžiš by po boji prikazoval levitom priniesť obetu. To značia slová "naplniť ruky". Zdá sa, že predsa bolo potrebné uzmierenie za toľkú, hoci spravodlivo vyliatu krv. Podľa Dt 9,20 Pán sa tak hneval na Árona, že ho chcel potrestať smrťou. Na prímluvu Mojžišovu ho nechal nažive.

Ex 32,31 - Mojžiš ponúka na uzmierenie za previnenie ľudu vlastný život. V tom sa zračí jeho veľkosť a v tom možno aj vidieť, že Mojžiš bol ozajstným sprostredkovateľom medzi ľudom a Bohom.