Žalmy

1 (BKR) Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
1 (B21) Poučný žalm Asafův. Naslouchej, lide můj, mému učení, slov, která mluvím, všímej si.

2 (BKR) Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
2 (B21) V podobenstvích k tobě promluvím, abych ti odhalil dávná tajemství.

3 (BKR) Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
3 (B21) Slyšeli jsme a sami víme, co nám vyprávěli naši otcové.

4 (BKR) Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
4 (B21) Jejich dětem to nezatajíme, dalšímu pokolení budem vyprávět o chvále Hospodinově, o jeho síle, o zázracích, jež učinil.

5 (BKR) Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
5 (B21) Svědectví stvrdil Jákobovi, Izraeli svěřil učení, o kterém přikázal otcům našim, aby je předávali synům svým,

6 (BKR) Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
6 (B21) aby je poznalo budoucí pokolení, i děti, jež se teprv narodí, aby zas učily svoje potomky:

7 (BKR) Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
7 (B21) Ať v Bohu skládají svoji naději, ať nezapomínají, co učinil, a dodržují jeho příkazy!

8 (BKR) Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
8 (B21) Ať nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným!

9 (BKR) Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
9 (B21) Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci, v den bitvy se dali na útěk.

10 (BKR) Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
10 (B21) Nedodrželi smlouvu Boží, odmítli se řídit jeho Zákonem.

11 (BKR) Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
11 (B21) Zapomněli na jeho mocné činy, na zázraky, jež jim projevil.

12 (BKR) Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
12 (B21) Před jejich otci konal zázraky, v Egyptě, na poli soanském.

13 (BKR) Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
13 (B21) Rozdělil moře, převedl je, vody postavil jako hromady.

14 (BKR) Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
14 (B21) Oblakem svým je vodil ve dne, ohnivým světlem za nocí.

15 (BKR) Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
15 (B21) Rozlomil skály v poušti, jak z hlubin bezedných dal jim pít.

16 (BKR) Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
16 (B21) Ze skály nechal potoky proudit, jež v řeky rozvodnil.

17 (BKR) A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
17 (B21) Oni však proti němu stále hřešili, na poušti Nejvyššího dráždili!

18 (BKR) A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
18 (B21) Pokoušeli Boha v srdcích svých, podle své chuti pokrm žádali.

19 (BKR) A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
19 (B21) Mluvili proti Bohu se slovy: "Copak Bůh prostře stůl na poušti?

20 (BKR) Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
20 (B21) Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly - chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?"

21 (BKR) A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
21 (B21) Hospodin slyšel to a hněval se, proti Jákobovi vzplanul plamenem, vykypěl hněvem na Izrael.

22 (BKR) Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
22 (B21) Ačkoli Bohu nevěřili a nedoufali v jeho spasení,

23 (BKR) Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
23 (B21) přesto dal příkaz oblakům shůry, otevřel nebeské průduchy.

24 (BKR) A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
24 (B21) Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí!

25 (BKR) Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
25 (B21) Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta!

26 (BKR) Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
26 (B21) Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal.

27 (BKR) I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
27 (B21) Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře.

28 (BKR) Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
28 (B21) Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola.

29 (BKR) I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
29 (B21) Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili.

30 (BKR) Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
30 (B21) Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých,

31 (BKR) A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
31 (B21) když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil!

32 (BKR) S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
32 (B21) Oni však hřešili stůj co stůj a nevěřili jeho zázrakům.

33 (BKR) A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
33 (B21) Proto své dny skončili v marnosti, když jejich léta zkrátil hrůzami.

34 (BKR) Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
34 (B21) Když je však hubil, pilně ho hledali, vraceli se a Boha sháněli.

35 (BKR) Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
35 (B21) Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála, jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.

36 (BKR) (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
36 (B21) Pochlebování pak měli plná ústa a na jazyku lži.

37 (BKR) A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
37 (B21) Upřímní k němu nebyli v srdci, jeho smlouvě byli nevěrní.

38 (BKR) On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
38 (B21) On však byl soucitný - nezahladil je a jejich viny stále odpouštěl. Svůj hněv často odvracel od nich, všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.

39 (BKR) Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
39 (B21) Pamatoval na to, že jsou smrtelní, vánek, jenž odvane a už se nevrátí.

40 (BKR) Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
40 (B21) Kolikrát jen ho v poušti dráždili, jakou ho v pustině trápili bolestí!

41 (BKR) Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
41 (B21) Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!

42 (BKR) Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
42 (B21) Na jeho sílu nepamatovali, na den, kdy je vykoupil ze soužení.

43 (BKR) Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
43 (B21) Na den, kdy Egyptu dal svá znamení, na soanském poli když zázraky působil.

44 (BKR) Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
44 (B21) Jejich řeky tehdy ve krev obrátil, ze svých potoků se napít nemohli!

45 (BKR) Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
45 (B21) Mračno much poslal, aby je žraly, a také žáby, aby je hubily.

46 (BKR) A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
46 (B21) Jejich úrodu housenkám vydal, plod jejich práce kobylkám.

47 (BKR) Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
47 (B21) Kroupami jejich révu pobil, jejich fíkovníky zničil mráz.

48 (BKR) Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
48 (B21) Na jejich stáda dopustil krupobití, na jejich dobytek palčivý žár.

49 (BKR) Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
49 (B21) Planoucí hněv svůj poslal na ně, prchlivost, zlobu a soužení, anděly zkázy na ně dopustil!

50 (BKR) Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
50 (B21) Otevřel průchod pro svůj hněv, před samou smrtí je nešetřil, morové ráně je všechny vystavil.

51 (BKR) A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
51 (B21) V Egyptě pobil všechno prvorozené, ten výkvět mládí ve stanech Chamových.

52 (BKR) Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
52 (B21) Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce, jako stádo je v poušti provázel.

53 (BKR) Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
53 (B21) Vodil je bezpečně, takže se neděsili, nad jejich nepřáteli se vody zavřely.

54 (BKR) Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
54 (B21) Takto je dovedl až ke své svaté zemi, k hoře, již dobyl svojí pravicí.

55 (BKR) Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
55 (B21) Pohany vyhnal před jejich tváří, losem jim rozdělil jejich dědictví, izraelské kmeny doma usídlil.

56 (BKR) Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
56 (B21) Oni však Boha dráždili a pokoušeli, na svědectví Nejvyššího nedbali.

57 (BKR) Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
57 (B21) Zrádně se odvrátili jako otcové jejich, tak jako křivý luk minuli cíl.

58 (BKR) Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
58 (B21) Popouzeli ho svými výšinami, rozzuřili ho svými modlami!

59 (BKR) Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
59 (B21) Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu Izrael tehdy zcela zavrhl.

60 (BKR) Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
60 (B21) Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu, stan, v němž mezi lidmi přebýval.

61 (BKR) Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
61 (B21) Do zajetí dal padnout svoji sílu, svou slávu nechal v rukou nepřátel.

62 (BKR) Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
62 (B21) Svůj lid tehdy vydal napospas meči, na své dědictví se rozhořčil.

63 (BKR) Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
63 (B21) Jejich mladíky pohltil oheň, jejich pannám nezazněly písně svatební.

64 (BKR) Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
64 (B21) Jejich kněží tehdy padali mečem, jejich vdovy plakat nemohly.

65 (BKR) Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
65 (B21) Tehdy Pán procitl tak jako ze snu, jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.

66 (BKR) A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
66 (B21) Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu, vydal je věčné pohaně!

67 (BKR) Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
67 (B21) Zavrhl sice Josefův stan, Efraimův kmen si nevybral,

68 (BKR) Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
68 (B21) Judův kmen ale vyvolil - horu Sion, kterou si oblíbil.

69 (BKR) A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
69 (B21) Svatyni jako nebesa si tam postavil a jako země, již upevnil navěky.

70 (BKR) A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
70 (B21) Vyvolil svého služebníka Davida, vzal ho od ovcí v ohradách.

71 (BKR) Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
71 (B21) Povolal ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, totiž Izrael, jeho dědictví.

72 (BKR) Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
72 (B21) On je pak pásl se srdcem oddaným, vodil je dovedností rukou svých.