výhody registrácie

Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Ž 78, 1-72

1 (BKR) Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
1 (VUL) Maskil. Asaph. Attendite, popule meus, doctrinam meam; inclinate aurem vestram in verba oris mei.
1 (KAT) Asafova poučná pieseň. Počúvaj, ľud môj, moju náuku, nakloň sluch k slovám mojich úst.

2 (BKR) Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
2 (VUL) Aperiam in parabolis os meum, eloquar arcana aetatis antiquae.
2 (KAT) Otvorím svoje ústa v podobenstvách, vyrozprávam starodávne tajomstvá.

3 (BKR) Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
3 (VUL) Quanta audivimus et cognovimus ea, et patres nostri narraverunt nobis,
3 (KAT) Čo sme počuli a poznali a čo nám rozprávali naši otcovia,

4 (BKR) Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
4 (VUL) non occultabimus a filiis eorum, generationi alteri narrantes laudes Domini et virtutes eius et mirabilia eius, quae fecit.
4 (KAT) nezatajíme pred ich synmi; ďalším pokoleniam vyrozprávame slávne a mocné skutky Pánove a zázraky, ktoré urobil.

5 (BKR) Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
5 (VUL) Constituit testimonium in Iacob et legem posuit in Israel; quanta mandaverat patribus nostris nota facere ea filiis suis,
5 (KAT) Jakubovi dal nariadenie a pre Izraela vyhlásil za zákon, aby to, čo prikázal našim otcom, zvestovali svojim synom;

6 (BKR) Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
6 (VUL) ut cognoscat generatio altera, filii, qui nascentur. Exsurgent et narrabunt filiis suis,
6 (KAT) majú to vedieť aj ďalšie pokolenia, synovia, ktorí sa narodia. Oni prídu a vyrozprávajú svojim deťom,

7 (BKR) Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
7 (VUL) ut ponant in Deo spem suam et non obliviscantur operum Dei et mandata eius custodiant.
7 (KAT) aby svoju dôveru vkladali v Boha, aby nezabúdali na Božie diela a zachovávali jeho príkazy;

8 (BKR) Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
8 (VUL) Ne fiant sicut patres eorum, generatio rebellis et exasperans; generatio, quae non firmavit cor suum, et non fuit fidelis Deo spiritus eius.
8 (KAT) aby neboli ako ich otcovia, vzdorné a zatvrdlivé pokolenie, pokolenie nestáleho srdca, ktorého duch nebol verný Bohu.

9 (BKR) Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
9 (VUL) Filii Ephraim, intendentes et mittentes arcum, conversi sunt in die belli.
9 (KAT) Synovia Efraima, obratní lukostrelci, v deň bitky utiekli.

10 (BKR) Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
10 (VUL) Non custodierunt testamentum Dei et in lege eius renuerunt ambulare.
10 (KAT) Nezachovávali zmluvu s Bohom a odopreli kráčať podľa jeho zákona.

11 (BKR) Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
11 (VUL) Et obliti sunt factorum eius et mirabilium eius, quae ostendit eis.
11 (KAT) Zabudli na jeho činy a na zázraky, ktoré im ukázal.

12 (BKR) Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
12 (VUL) Coram patribus eorum fecit mirabilia in terra Aegypti, in campo Taneos.
12 (KAT) Pred zrakom ich otcov divy vykonal v krajine egyptskej, na pláni taniskej.

13 (BKR) Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
13 (VUL) Scidit mare et perduxit eos et statuit aquas quasi in utre.
13 (KAT) Rozdvojil more a previedol ich cezeň, vody postavil ako val.

14 (BKR) Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
14 (VUL) Et deduxit eos in nube per diem et per totam noctem in illuminatione ignis.
14 (KAT) Vo dne ich viedol oblakom, za noci žiarou ohnivou.

15 (BKR) Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
15 (VUL) Scidit petram in eremo et adaquavit eos velut abyssus multa.
15 (KAT) Rozštiepil skalu na púšti a napojil ich vodou ako z prívalu.

16 (BKR) Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
16 (VUL) Et eduxit rivulos de petra et deduxit tamquam flumina aquas.
16 (KAT) Potokom dal vytrysknúť zo skaly a vody nechal ako rieky tiecť.

17 (BKR) A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
17 (VUL) Et apposuerunt adhuc peccare ei, in iram excitaverunt Excelsum in inaquoso.
17 (KAT) Ale oni proti nemu ďalej hrešili, na stepi popudzovali k hnevu Najvyššieho.

18 (BKR) A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
18 (VUL) Et tentaverunt Deum in cordibus suis, petentes escas animabus suis;
18 (KAT) Pokúšali Boha vo svojom srdci, dychtivo sa dožadovali pokrmu.

19 (BKR) A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
19 (VUL) et contra Deum locuti sunt, dixerunt: “ Numquid poterit Deus parare mensam in deserto? ”.
19 (KAT) Proti Bohu reptali a vraveli: „Či Boh môže pripraviť stôl aj na púšti?“

20 (BKR) Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
20 (VUL) Ecce percussit petram, et fluxerunt aquae, et torrentes inundaverunt. “ Numquid et panem poterit dare aut parare carnes populo suo? ”.
20 (KAT) A on naozaj udrel na skalu a voda vytiekla a potoky sa rozliali. „A či on môže aj chlieb dať a svojmu ľudu mäso obstarať?“

21 (BKR) A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
21 (VUL) Ideo audivit Dominus et exarsit, et ignis accensus est in Iacob, et ira ascendit in Israel.
21 (KAT) Počul to Pán a hnevom zahorel, oheň vzplanul proti Jakubovi a hnev vzkypel proti Izraelovi.

22 (BKR) Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
22 (VUL) Quia non crediderunt in Deo nec speraverunt in salutari eius.
22 (KAT) Lebo nedôverovali Bohu a nedúfali v jeho pomoc.

23 (BKR) Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
23 (VUL) Verumtamen mandavit nubibus desuper et ianuas caeli aperuit;
23 (KAT) Rozkázal teda horným oblakom a otvoril brány nebies;

24 (BKR) A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
24 (VUL) et pluit illis manna ad manducandum et panem caeli dedit eis:
24 (KAT) a pršala im manna za pokrm a dal im chlieb z neba.

25 (BKR) Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
25 (VUL) panem angelorum manducavit homo; cibaria misit eis ad abundantiam.
25 (KAT) Človek jedol chlieb anjelský; pokrmu im dal dosýta.

26 (BKR) Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
26 (VUL) Excitavit austrum in caelo et induxit in virtute sua africum;
26 (KAT) Z oblohy vyburcoval vietor východný, svojou mocou priviedol vietor od juhu

27 (BKR) I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
27 (VUL) et pluit super eos sicut pulverem carnes et sicut arenam maris volatilia pennata:
27 (KAT) a spustil sa na nich dážď mäsa ako prach, okrídlené vtáky ako morský piesok.

28 (BKR) Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
28 (VUL) et ceciderunt in medio castrorum eorum, circa tabernacula eorum.
28 (KAT) Padali doprostred ich tábora, okolo stanov.

29 (BKR) I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
29 (VUL) Et manducaverunt et saturati sunt nimis, et desiderium eorum attulit eis.
29 (KAT) Nuž jedli a nasýtili sa nadmieru, splnil im, čo si žiadali.

30 (BKR) Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
30 (VUL) Nondum recesserant a desiderio suo, adhuc escae eorum erant in ore ipsorum,
30 (KAT) Ešte boli zachvátení svojou žiadostivosťou, ešte mali pokrm v ústach,

31 (BKR) A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
31 (VUL) et ira Dei ascendit super eos et occidit pingues eorum et electos Israel prostravit.
31 (KAT) keď proti nim vzplanul Boží hnev, popredných mužov pozabíjal a zničil výkvet Izraela.

32 (BKR) S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
32 (VUL) In omnibus his peccaverunt adhuc et non crediderunt in mirabilibus eius;
32 (KAT) Ale oni ďalej hrešili a neverili v jeho zázraky.

33 (BKR) A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
33 (VUL) et consumpsit in halitu dies eorum et annos eorum cum festinatione.
33 (KAT) Ich dni ukončil ako dych, ich roky náhlou smrťou.

34 (BKR) Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
34 (VUL) Cum occideret eos, quaerebant eum et conversi veniebant diluculo ad eum;
34 (KAT) Keď na nich smrť zoslal, vtedy ho hľadali, obrátili sa a na úsvite prichádzali k nemu.

35 (BKR) Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
35 (VUL) et rememorati sunt quia Deus adiutor est eorum, et Deus Excelsus redemptor eorum est.
35 (KAT) Rozpamätali sa, že Boh je ich pomoc, že Najvyšší, Boh, je ich záchranca.

36 (BKR) (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
36 (VUL) Et suaserunt ei in ore suo et lingua sua mentiti sunt ei;
36 (KAT) No podvádzali ho svojimi ústami, svojím jazykom ho klamali.

37 (BKR) A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
37 (VUL) cor autem eorum non erat rectum cum eo, nec fideles erant in testamento eius.
37 (KAT) Ich srdcia neboli k nemu úprimné, ani jeho zmluve neboli verní.

38 (BKR) On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
38 (VUL) Ipse autem est misericors et propitiatur iniquitati et non disperdit. Saepe avertit iram suam et non accendit omnem furorem suum.
38 (KAT) On sa predsa zľutoval a odpustil im vinu a nezničil ich. Často svoj hnev potlačil a nedal celkom vzplanúť svojmu rozhorčeniu.

39 (BKR) Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
39 (VUL) Et recordatus est quia caro sunt, spiritus vadens et non rediens.
39 (KAT) Veď pamätal, že sú len ľudia, závan, ktorý sa rozplynie a nevráti.

40 (BKR) Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
40 (VUL) Quoties exacerbaverunt eum in deserto, in iram concitaverunt eum in inaquoso!
40 (KAT) Koľko ráz ho na púšti popudzovali a k hnevu na stepi podnecovali.

41 (BKR) Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
41 (VUL) Et reversi sunt et tentaverunt Deum et Sanctum Israel exacerbaverunt.
41 (KAT) Znova a znova pokúšali Boha a roztrpčovali Svätého Izraela.

42 (BKR) Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
42 (VUL) Non sunt recordati manus eius, diei, qua redemit eos de manu tribulantis.
42 (KAT) Už nepamätali na jeho činy, ani na deň, v ktorý ich vyslobodil z rúk utláčateľov.

43 (BKR) Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
43 (VUL) Cum posuit in Aegypto signa sua et prodigia sua in campo Taneos.
43 (KAT) V Egypte urobil svoje znamenia, svoje zázraky na pláni taniskej.

44 (BKR) Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
44 (VUL) Convertit in sanguinem flumina eorum et rivulos eorum, ne biberent.
44 (KAT) Na krv premenil ich rieky a potoky, že už nemali čo piť.

45 (BKR) Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
45 (VUL) Misit in eos coenomyiam et comedit eos, ranam et perdidit eos.
45 (KAT) Zoslal na nich komáre, aby ich štípali, žaby, aby ich trápili.

46 (BKR) A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
46 (VUL) Dedit brucho fructus eorum, labores eorum locustae.
46 (KAT) Ich úrodu vydal húseniciam napospas a kobylkám plody ich námahy.

47 (BKR) Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
47 (VUL) Occidit in grandine vineas eorum, moros eorum in pruina.
47 (KAT) Vinice im zbil ľadovcom a moruše mrazom.

48 (BKR) Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
48 (VUL) Tradidit grandini iumenta eorum et greges eorum flammae ignis.
48 (KAT) Ľadovcu vydal ich dobytok, ich čriedy bleskom ohnivým.

49 (BKR) Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
49 (VUL) Misit in eos ardorem irae suae, indignationem et comminationem et angustiam, immissionem angelorum malorum.
49 (KAT) Zoslal na nich oheň svojho hnevu, rozhorčenie, hrôzu a strach ako poslov skazy.

50 (BKR) Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
50 (VUL) Complanavit semitam irae suae; non pepercit a morte animabus eorum et vitam eorum in peste conclusit.
50 (KAT) Uvoľnil cestu svojmu hnevu, neušetril ich od smrti, ich život vydal moru napospas.

51 (BKR) A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
51 (VUL) Percussit omne primogenitum in terra Aegypti, primitias roboris eorum in tabernaculis Cham.
51 (KAT) Pobil všetko prvorodené v Egypte, prvotiny mužskej sily v stanoch Chámových.

52 (BKR) Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
52 (VUL) Abstulit sicut oves populum suum et perduxit eos tamquam gregem in deserto.
52 (KAT) Svoj ľud však ako ovce vyviedol a viedol ako stádo po púšti.

53 (BKR) Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
53 (VUL) Deduxit eos in spe, et non timuerunt, et inimicos eorum operuit mare.
53 (KAT) Viedol ich bezpečne a nemali strach, ich nepriateľov však more pokrylo.

54 (BKR) Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
54 (VUL) Et induxit eos in fines sanctificationis suae, in montem, quem acquisivit dextera eius.
54 (KAT) A priviedol ich do svojej svätej zeme, na vrch, čo získala jeho pravica.

55 (BKR) Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
55 (VUL) Et eiecit a facie eorum gentes et divisit eis terram in funiculo hereditatis et habitare fecit in tabernaculis eorum tribus Israel.
55 (KAT) Pred nimi vyhnal kmene pohanské, meračským lanom im rozdelil dedičnú krajinu a v stanoch pohanov dal bývať kmeňom izraelským.

56 (BKR) Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
56 (VUL) Et tentaverunt et exacerbaverunt Deum Excelsum et testimonia eius non custodierunt.
56 (KAT) Ale oni pokúšali a popudzovali Najvyššieho, Boha, a nezachovávali jeho príkazy.

57 (BKR) Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
57 (VUL) Recesserunt et praevaricati sunt, quemadmodum patres eorum; conversi sunt retro ut arcus pravus.
57 (KAT) Odpadávali a boli neverní ako ich otcovia, sklamali ako pokazený luk.

58 (BKR) Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
58 (VUL) In iram concitaverunt eum in collibus suis et in sculptilibus suis ad aemulationem eum provocaverunt.
58 (KAT) Rozhnevali ho obradmi na výšinách a svojimi modlami vzbudili jeho žiarlivosť.

59 (BKR) Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
59 (VUL) Audivit Deus et exarsit et sprevit valde Israel.
59 (KAT) Počul to Boh a rozhneval sa a na Izraela veľmi zanevrel.

60 (BKR) Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
60 (VUL) Et reppulit habitaculum Silo, tabernaculum, ubi habitavit in hominibus.
60 (KAT) Opustil príbytok v Silo, stánok, v ktorom prebýval medzi ľuďmi.

61 (BKR) Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
61 (VUL) Et tradidit in captivitatem virtutem suam et pulchritudinem suam in manus inimici.
61 (KAT) Vydal svoju silu do zajatia, do rúk nepriateľa svoju nádheru.

62 (BKR) Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
62 (VUL) Et conclusit in gladio populum suum et in hereditatem suam exarsit.
62 (KAT) Svoj ľud vydal meču napospas a hnevom zahorel proti svojmu dedičstvu.

63 (BKR) Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
63 (VUL) Iuvenes eorum comedit ignis, et virgines eorum non sunt desponsatae.
63 (KAT) Ich mládencov pohltil oheň, ich panny sa nemohli zasnúbiť.

64 (BKR) Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
64 (VUL) Sacerdotes eorum in gladio ceciderunt, et viduae eorum non plorabantur.
64 (KAT) Kňazi padli pod mečom a ich vdovy nemal kto oplakať.

65 (BKR) Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
65 (VUL) Et excitatus est tamquam dormiens Dominus, tamquam potens crapulatus a vino.
65 (KAT) Pán sa však prebral ako zo spánku, ako hrdina vínom zmorený.

66 (BKR) A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
66 (VUL) Et percussit inimicos suos in posteriora, opprobrium sempiternum dedit illis.
66 (KAT) Porazil utekajúcich nepriateľov, pokryl ich večnou potupou.

67 (BKR) Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
67 (VUL) Et reppulit tabernaculum Ioseph et tribum Ephraim non elegit,
67 (KAT) Zavrhol stánok Jozefov, ani Efraimov kmeň si nezvolil,

68 (BKR) Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
68 (VUL) sed elegit tribum Iudae, montem Sion, quem dilexit.
68 (KAT) lež vyvolil si kmeň Júdov, vrch Sion, ten si obľúbil.

69 (BKR) A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
69 (VUL) Et aedificavit sicut excelsum sanctuarium suum, sicut terram, quam fundavit in saecula.
69 (KAT) A vystavil si svätyňu ako nebo vysokú, ako zem, ktorú upevnil naveky.

70 (BKR) A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
70 (VUL) Et elegit David servum suum et sustulit eum de gregibus ovium,
70 (KAT) A vyvolil si svojho sluhu Dávida, od čriedy oviec ho vyzdvihol,

71 (BKR) Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
71 (VUL) de post fetantes accepit eum: pascere Iacob populum suum et Israel hereditatem suam.
71 (KAT) vzal si ho od oviec, čo majú mláďatá, aby pásol Jakuba, jeho ľud, a Izraela, jeho dedičstvo.

72 (BKR) Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
72 (VUL) Et pavit eos in innocentia cordis sui et in prudentia manuum suarum deduxit eos.
72 (KAT) A on ich pásol so srdcom bez úhony a viedol ich rukou skúsenou.


Ž 78, 1-72





Verš 2
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Ž 49:4 - Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Mt 13:35 - Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.

Verš 5
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Dt 4:9 - A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým.
Dt 6:7 - A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.

Verš 8
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
Ex 32:9 - Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje.
Ex 33:3 - Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.
Ex 33:5 - Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou.
Ex 34:9 - A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.
Dt 9:6 - Protož věziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bůh tvůj dává tobě zemi tu výbornou, abys dědičně držel ji, poněvadž jsi lid tvrdé šíje.
Dt 9:13 - Mluvil také Hospodin ke mně, řka: Viděl jsem lid ten, a jistě lid tvrdošijný jest.
Dt 31:27 - Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, poněvadž, když jsem já ještě živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, čím tedy více, když já umru?

Verš 13
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Ex 14:21 - I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc; a učinil moře v suchost, když se rozstoupily vody.

Verš 14
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
Ex 13:21 - Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli.
Ž 105:39 - Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.

Verš 15
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Ex 17:6 - Aj, já státi budu před tebou tam na skále, na Orébě; i udeříš v skálu, a vyjdou z ní vody, kteréž bude píti lid. I učinil tak Mojžíš před očima starších Izraelských.
Nm 20:11 - I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát; i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich.
Ž 105:41 - Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
1Kor 10:4 - A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.

Verš 19
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
Nm 11:1 - I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, cožse nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.
Nm 11:4 - Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli?

Verš 20
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Ex 17:6 - Aj, já státi budu před tebou tam na skále, na Orébě; i udeříš v skálu, a vyjdou z ní vody, kteréž bude píti lid. I učinil tak Mojžíš před očima starších Izraelských.
Nm 20:11 - I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát; i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich.

Verš 21
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Nm 11:1 - I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, cožse nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.

Verš 24
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
Ex 16:14 - A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.

Verš 25
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Jn 6:31 - Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
1Kor 10:3 - A všickni týž pokrm duchovní jedli,

Verš 26
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Nm 11:31 - Tedy strhl se vítr od Hospodina, a zachvátiv křepelky od moře, spustil je na stany tak široce a dlouze, co by mohl za jeden den cesty ujíti všudy vůkol táboru, takměř na dva lokty zvýší nad zemí.

Verš 31
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
Nm 11:33 - Ještě maso vězelo v zubích jejich, a nebylo právě sžvýkáno, když hněv Hospodinův vzbudil se na lid. I ranil Hospodin lid ranou velikou náramně.
1Kor 10:5 - Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.

Verš 44
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
Ex 7:20 - Tedy učinili tak Mojžíš a Aron, jakž byl přikázal Hospodin; a zdvihna hůl, udeřil v vodu, kteráž byla v řece, před očima Faraonovýma a před očima služebníků jeho; i obráceny jsou všecky vody, kteréž byly v řece, v krev.

Verš 45
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Ex 8:24 - I učinil Hospodin tak. Nebo přišla těžká směsice škodlivých žížal na dům Faraonův,a do domů služebníků jeho i na všecku zemi Egyptskou; a nakazila se země od té směsice.
Ex 8:6 - I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou.

Verš 46
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Ex 10:13 - I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.

Verš 47
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Ex 9:23 - Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou.

Verš 50
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Ex 9:6 - I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo.

Verš 51
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
Ex 12:29 - Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad.

Verš 53
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Ex 14:27 - I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a navrátilo se moře ráno k moci své, a Egyptští utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské do prostřed moře.
Ex 15:10 - Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.

Verš 55
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Joz 13:7 - Protož nyní rozděl zemi tu v dědictví devateru pokolení, a polovici pokolení Manassesova,
Ž 136:21 - A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Verš 58
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Dt 32:16 - K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
Dt 32:21 - Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.

Verš 61
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
1Sam 4:10 - Bojovali tedy Filistinští, a poražen jest Izrael, a utíkali jeden každý do stanu svého. I byla ta porážka veliká velmi, nebo padlo z Izraele třidceti tisíc pěších;

Verš 64
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
1Sam 4:11 - Také truhla Boží vzata, a dva synové Elí zabiti, Ofni a Fínes.
1Sam 4:18 - I stalo se, že jakž jmenoval truhlu Boží, spadl Elí s stolice nazpět při úhlu brány, a tak zlomiv šíji, umřel; nebo byl muž starý a těžký. On soudil Izraele čtyřidceti let.
1Sam 4:19 - Nevěsta pak jeho, manželka Fínesova, jsuc těhotná a blízká porodu, uslyševši také tu pověst, že by truhla Boží vzata byla, a že umřel tchán její i muž její, sklonila se a porodila; nebo se obořily na ni úzkosti její.

Verš 66
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
1Sam 5:6 - Tedy ztížena jest ruka Hospodinova nad Azotskými, a pohubila je, (nebo ranila je neduhy na zadku), Azot i končiny jeho.
1Sam 6:4 - I řekli: Jakáž jest to obět za hřích, kterouž jí dáti máme? Odpověděli: Vedlé počtu knížat Filistinských pět zadků zlatých a pět myší zlatých; nebo rána jednostejná jest na všechněch, i na knížatech vašich.

Verš 70
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
1Sam 16:11 - Potom řekl Samuel Izai:Jsou-li to již všickni synové? Odpověděl: Ještěť zůstává nejmladší, a aj, pase ovce. Tedy řekl Samuel Izai:Pošli a vezmi jej; nebo aniž sedneme za stůl, dokudž on sem nepřijde.
2Sam 7:8 - Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.

Verš 71
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
2Sam 5:2 - A předešlých časů, když byl Saul králem nad námi, ty jsi vyvodil i zase přivodil lid Izraelský. A nadto řekl Hospodin tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad Izraelem.
1Krn 11:2 - Ano předešlých časů, když byl Saul králem, ty jsi vyvodil i přivodil Izraele, a nadto řekl Hospodin Bůh tvůj tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad lidem mým Izraelským.

Z 78 - Tento žalm je prvým z tzv. historických žalmov (78, 105, 106). Asaf, ktorý žil ešte i za kráľa Šalamúna (2 Krn 5,12), v žalme zachytáva históriu vyvoleného národa od odchodu z Egypta až po kráľa Dávida, presnejšie, až po vzburu desiatich severných kmeňov, ktorú viedol Seba z Benjamínovho rodu a ktorá nasledovala hneď po potlačení Absolónovej vzbury. Bolo to teda už ku koncu Dávidovho kráľovstva (1012-972).

Z 78,2 - Bude rozprávať v "porekadlách", "v podobenstvách" (hebr. ,mašál'), v poučných obrazoch a v piesni.

Z 78,9 - Kmeň Efraimov počtom veľký, ale vo viere v Boha chabý.

Z 78,12 - "Tanis-Zoán", staré mesto v delte Nílu, vtedy hlavné mesto Egypta.

Z 78,25 - "Chlieb anjelský" - doslova: "Chlieb silných" - "lehem 'abbírim". Anjeli sa v Písme často volajú "silní" (Ž 103,20; Múd 16,20; 19,20). Manna sa volá "chlieb anjelský", lebo prichádza z neba, zo sídla anjelov (a preto aj "chlieb z neba"; porov. Jn 6,32.50).

Z 78,51 - "Stany Chámove" označujú Egypt.

Z 78,61 - "Svoju silu… nádheru" - archu zmluvy.

Z 78,67 - Archa sa už nevracia do Šíla, ktoré je na území Efraima, ale je prenesená na vrch Sion v Júdsku, kde jej Dávid postavil svätyňu (1 Sam 6,1 n.; 7,1.2; 2 Sam 6). Slová sú však aj mesiášske. Veď pozemský Jeruzalem bol zničený (587).

Z 78,71 - Aby vládol nielen nad kmeňom Júdu, ale nad celým národom, ktorý sa tu označuje menami Izrael a Jakub.