  | ŽalmyBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Ž 78, 1-72 |
1 Ž 78, 1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých. 2 Ž 78, 2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé. 3 Ž 78, 3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, 4 Ž 78, 4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil. 5 Ž 78, 5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým, 6 Ž 78, 6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým, 7 Ž 78, 7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho, 8 Ž 78, 8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho. 9 Ž 78, 9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili, 10 Ž 78, 10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi. 11 Ž 78, 11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. 12 Ž 78, 12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. 13 Ž 78, 13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada. 14 Ž 78, 14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. 15 Ž 78, 15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých. 16 Ž 78, 16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky. 17 Ž 78, 17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. 18 Ž 78, 18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. 19 Ž 78, 19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? 20 Ž 78, 20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému? 21 Ž 78, 21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, 22 Ž 78, 22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, 23 Ž 78, 23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel, 24 Ž 78, 24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. 25 Ž 78, 25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti. 26 Ž 78, 26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední. 27 Ž 78, 27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským. 28 Ž 78, 28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich. 29 Ž 78, 29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali. 30 Ž 78, 30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich, 31 Ž 78, 31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil. 32 Ž 78, 32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho. 33 Ž 78, 33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním. 34 Ž 78, 34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli, 35 Ž 78, 35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich: 36 Ž 78, 36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. 37 Ž 78, 37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho), 38 Ž 78, 38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své. 39 Ž 78, 39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase. 40 Ž 78, 40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách. 41 Ž 78, 41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali. 42 Ž 78, 42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, 43 Ž 78, 43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan, 44 Ž 78, 44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli. 45 Ž 78, 45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily. 46 Ž 78, 46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám. 47 Ž 78, 47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem. 48 Ž 78, 48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé. 49 Ž 78, 49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé. 50 Ž 78, 50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil. 51 Ž 78, 51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových. 52 Ž 78, 52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti. 53 Ž 78, 53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře, 54 Ž 78, 54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho. 55 Ž 78, 55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská. 56 Ž 78, 56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali. 57 Ž 78, 57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště. 58 Ž 78, 58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej. 59 Ž 78, 59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele, 60 Ž 78, 60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi, 61 Ž 78, 61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele. 62 Ž 78, 62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval. 63 Ž 78, 63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny. 64 Ž 78, 64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly. 65 Ž 78, 65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje. 66 Ž 78, 66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal. 67 Ž 78, 67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil, 68 Ž 78, 68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. 69 Ž 78, 69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky. 70 Ž 78, 70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda. 71 Ž 78, 71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho. 72 Ž 78, 72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
| | | Ž 78, 1-72 |
Verš 2
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Ž 49:4 - Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Mt 13:35 - Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.
Verš 5
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Dt 4:9 - A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým.
Dt 6:7 - A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.
Verš 8
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
Ex 32:9 - Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje.
Ex 33:3 - Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.
Ex 33:5 - Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou.
Ex 34:9 - A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.
Dt 9:6 - Protož věziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bůh tvůj dává tobě zemi tu výbornou, abys dědičně držel ji, poněvadž jsi lid tvrdé šíje.
Dt 9:13 - Mluvil také Hospodin ke mně, řka: Viděl jsem lid ten, a jistě lid tvrdošijný jest.
Dt 31:27 - Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, poněvadž, když jsem já ještě živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, čím tedy více, když já umru?
Verš 13
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Ex 14:21 - I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc; a učinil moře v suchost, když se rozstoupily vody.
Verš 14
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
Ex 13:21 - Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli.
Ž 105:39 - Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
Verš 15
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Ex 17:6 - Aj, já státi budu před tebou tam na skále, na Orébě; i udeříš v skálu, a vyjdou z ní vody, kteréž bude píti lid. I učinil tak Mojžíš před očima starších Izraelských.
Nm 20:11 - I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát; i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich.
Ž 105:41 - Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
1Kor 10:4 - A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.
Verš 19
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
Nm 11:1 - I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, cožse nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.
Nm 11:4 - Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli?
Verš 20
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Ex 17:6 - Aj, já státi budu před tebou tam na skále, na Orébě; i udeříš v skálu, a vyjdou z ní vody, kteréž bude píti lid. I učinil tak Mojžíš před očima starších Izraelských.
Nm 20:11 - I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát; i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich.
Verš 21
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Nm 11:1 - I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, cožse nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.
Verš 24
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
Ex 16:14 - A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.
Verš 25
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Jn 6:31 - Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
1Kor 10:3 - A všickni týž pokrm duchovní jedli,
Verš 26
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Nm 11:31 - Tedy strhl se vítr od Hospodina, a zachvátiv křepelky od moře, spustil je na stany tak široce a dlouze, co by mohl za jeden den cesty ujíti všudy vůkol táboru, takměř na dva lokty zvýší nad zemí.
Verš 31
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
Nm 11:33 - Ještě maso vězelo v zubích jejich, a nebylo právě sžvýkáno, když hněv Hospodinův vzbudil se na lid. I ranil Hospodin lid ranou velikou náramně.
1Kor 10:5 - Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.
Verš 44
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
Ex 7:20 - Tedy učinili tak Mojžíš a Aron, jakž byl přikázal Hospodin; a zdvihna hůl, udeřil v vodu, kteráž byla v řece, před očima Faraonovýma a před očima služebníků jeho; i obráceny jsou všecky vody, kteréž byly v řece, v krev.
Verš 45
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Ex 8:24 - I učinil Hospodin tak. Nebo přišla těžká směsice škodlivých žížal na dům Faraonův,a do domů služebníků jeho i na všecku zemi Egyptskou; a nakazila se země od té směsice.
Ex 8:6 - I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou.
Verš 46
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Ex 10:13 - I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.
Verš 47
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Ex 9:23 - Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou.
Verš 50
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Ex 9:6 - I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo.
Verš 51
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
Ex 12:29 - Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad.
Verš 53
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Ex 14:27 - I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a navrátilo se moře ráno k moci své, a Egyptští utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské do prostřed moře.
Ex 15:10 - Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.
Verš 55
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Joz 13:7 - Protož nyní rozděl zemi tu v dědictví devateru pokolení, a polovici pokolení Manassesova,
Ž 136:21 - A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Verš 58
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Dt 32:16 - K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
Dt 32:21 - Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
Verš 61
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
1Sam 4:10 - Bojovali tedy Filistinští, a poražen jest Izrael, a utíkali jeden každý do stanu svého. I byla ta porážka veliká velmi, nebo padlo z Izraele třidceti tisíc pěších;
Verš 64
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
1Sam 4:11 - Také truhla Boží vzata, a dva synové Elí zabiti, Ofni a Fínes.
1Sam 4:18 - I stalo se, že jakž jmenoval truhlu Boží, spadl Elí s stolice nazpět při úhlu brány, a tak zlomiv šíji, umřel; nebo byl muž starý a těžký. On soudil Izraele čtyřidceti let.
1Sam 4:19 - Nevěsta pak jeho, manželka Fínesova, jsuc těhotná a blízká porodu, uslyševši také tu pověst, že by truhla Boží vzata byla, a že umřel tchán její i muž její, sklonila se a porodila; nebo se obořily na ni úzkosti její.
Verš 66
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
1Sam 5:6 - Tedy ztížena jest ruka Hospodinova nad Azotskými, a pohubila je, (nebo ranila je neduhy na zadku), Azot i končiny jeho.
1Sam 6:4 - I řekli: Jakáž jest to obět za hřích, kterouž jí dáti máme? Odpověděli: Vedlé počtu knížat Filistinských pět zadků zlatých a pět myší zlatých; nebo rána jednostejná jest na všechněch, i na knížatech vašich.
Verš 70
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
1Sam 16:11 - Potom řekl Samuel Izai:Jsou-li to již všickni synové? Odpověděl: Ještěť zůstává nejmladší, a aj, pase ovce. Tedy řekl Samuel Izai:Pošli a vezmi jej; nebo aniž sedneme za stůl, dokudž on sem nepřijde.
2Sam 7:8 - Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.
Verš 71
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
2Sam 5:2 - A předešlých časů, když byl Saul králem nad námi, ty jsi vyvodil i zase přivodil lid Izraelský. A nadto řekl Hospodin tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad Izraelem.
1Krn 11:2 - Ano předešlých časů, když byl Saul králem, ty jsi vyvodil i přivodil Izraele, a nadto řekl Hospodin Bůh tvůj tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad lidem mým Izraelským.
Z 78 - Tento žalm je prvým z tzv. historických žalmov (78, 105, 106). Asaf, ktorý žil ešte i za kráľa Šalamúna (2 Krn 5,12), v žalme zachytáva históriu vyvoleného národa od odchodu z Egypta až po kráľa Dávida, presnejšie, až po vzburu desiatich severných kmeňov, ktorú viedol Seba z Benjamínovho rodu a ktorá nasledovala hneď po potlačení Absolónovej vzbury. Bolo to teda už ku koncu Dávidovho kráľovstva (1012-972).
Z 78,2 - Bude rozprávať v "porekadlách", "v podobenstvách" (hebr. ,mašál'), v poučných obrazoch a v piesni.
Z 78,9 - Kmeň Efraimov počtom veľký, ale vo viere v Boha chabý.
Z 78,12 - "Tanis-Zoán", staré mesto v delte Nílu, vtedy hlavné mesto Egypta.
Z 78,25 - "Chlieb anjelský" - doslova: "Chlieb silných" - "lehem 'abbírim". Anjeli sa v Písme často volajú "silní" (Ž 103,20; Múd 16,20; 19,20). Manna sa volá "chlieb anjelský", lebo prichádza z neba, zo sídla anjelov (a preto aj "chlieb z neba"; porov. Jn 6,32.50).
Z 78,51 - "Stany Chámove" označujú Egypt.
Z 78,61 - "Svoju silu… nádheru" - archu zmluvy.
Z 78,67 - Archa sa už nevracia do Šíla, ktoré je na území Efraima, ale je prenesená na vrch Sion v Júdsku, kde jej Dávid postavil svätyňu (1 Sam 6,1 n.; 7,1.2; 2 Sam 6). Slová sú však aj mesiášske. Veď pozemský Jeruzalem bol zničený (587).
Z 78,71 - Aby vládol nielen nad kmeňom Júdu, ale nad celým národom, ktorý sa tu označuje menami Izrael a Jakub.
