Žalmy

1 (BKR) Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
1 (B21) Pro předního zpěváka. Žalm synů Korachových.

2 (BKR) Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 (B21) Všechny národy, naslouchejte, obyvatelé světa, poslyšte,

3 (BKR) Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 (B21) obyčejní lidé tak jako důležití, ať už jste chudí nebo bohatí.

4 (BKR) Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 (B21) Z mých úst teď moudrá slova zazní, rozumně mé srdce přemýšlí,

5 (BKR) Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 (B21) své ucho nakláním k moudré písni, za zvuků citery tajemství odhalím:

6 (BKR) I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 (B21) Proč bych se bát měl ve zlých časech, když jsem obklopen záští nepřátel?

7 (BKR) Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 (B21) Oni se spoléhají na vlastní jmění, chlubí se velikostí svého bohatství.

8 (BKR) Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 (B21) Jeden druhého však vykoupit nedokáže, nevnutí za něj Bohu úplatek.

9 (BKR) (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 (B21) Výkupné za život je příliš drahé, nikdo z nich toto nikdy nesvede!

10 (BKR) Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 (B21) Nikdo nebude naživu věčně, hrobová jáma nikoho nemine.

11 (BKR) Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 (B21) Jak vidno, i moudrý člověk zemře, stejně tak hyne tupec a hrubián, každý své jmění cizím zanechá!

12 (BKR) Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 (B21) Jejich hroby jim budou věčnými domy, na věky věků jim budou obydlím, třebaže dříve vlastnili pozemky.

13 (BKR) Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 (B21) Při vší své nádheře tu lidé nezůstanou, tak jako zvířata musí zahynout!

14 (BKR) Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
14 (B21) Takto dopadnou, kdo jsou si sebou jistí, i ti, kdo obdivují jejich výroky. séla

15 (BKR) Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
15 (B21) Do hrobu zahnáni budou jak ovce, smrt bude nakonec jejich pastýřem! Ráno pak poctiví pošlapají je, když jejich tělo bude v hrobě hnít daleko od jejich slavných obydlí.

16 (BKR) Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
16 (B21) Můj život ale Bůh z hrobu vykoupí, on mě vytrhne z jeho sevření! séla

17 (BKR) Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 (B21) Proto se nestrachuj, když někdo bohatne ani když jeho dům slavně vzmáhá se.

18 (BKR) Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 (B21) Až zemře, nic s sebou nepobere, jeho nádhera s ním dolů nepůjde.

19 (BKR) Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 (B21) Za svého života sám sobě dobrořečil: "Musí se uznat, že máš blahobyt!"

20 (BKR) A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]
20 (B21) Musí však odejít za svými předky, světlo už nikdy nespatří.

21 ----
21 (B21) Při vší své nádheře když lidé neprohlédnou, tak jako zvířata musí zahynout.