| ŽalmyBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Ž 44, 1-26 |
1 Ž 44, 1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. 2 Ž 44, 2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. 3 Ž 44, 3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. 4 Ž 44, 4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. 5 Ž 44, 5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. 6 Ž 44, 6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. 7 Ž 44, 7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. 8 Ž 44, 8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. 9 Ž 44, 9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. 10 Ž 44, 10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. 11 Ž 44, 11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. 12 Ž 44, 12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. 13 Ž 44, 13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. 14 Ž 44, 14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. 15 Ž 44, 15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. 16 Ž 44, 16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, 17 Ž 44, 17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. 18 Ž 44, 18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. 19 Ž 44, 19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, 20 Ž 44, 20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. 21 Ž 44, 21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, 22 Ž 44, 22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. 23 Ž 44, 23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. 24 Ž 44, 24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. 25 Ž 44, 25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? 26 Ž 44, 26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]
| | Ž 44, 1-26 |
Verš 9
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
Ž 60:1 - Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,
Ž 74:1 - Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
Ž 89:38 - Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
Ž 108:11 - Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
Verš 2
Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Ex 15:17 - Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.
Ž 80:8 - Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
Verš 13
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Ž 79:4 - Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.
Ž 80:6 - Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou.
Jer 24:9 - Vydám je, pravím, v posmýkání k zlému po všech královstvích země, v pohanění a v přísloví, v rozprávku a v proklínání po všech těch místech, kamž je rozženu.
Verš 22
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Rim 8:36 - Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.
Z 44 - Najpravdepodobnejšie bude (ako hovorí Zorell, 73, a Herkenne, 166), že žalm opisuje národnú pohromu, ktorú pripravil za časov zbožného júdskeho kráľa Ezechiáša (r. 701 pred Kr.) júdskemu kráľovstvu asýrsky panovník Sennacherib (2 Krn 32,1). Potupu, o ktorej hovorí (verš 14), pripravili júdskemu kráľovstvu Filištínci, ktorým dobyté územie pridelil Sennacherib.
Z 44,5 - "Jakub" je tu miesto Izraela a označuje celý vyvolený národ.