Žalmy

1 (ROH) Náčelníkovi speváckeho sboru, Jedutúnovi. Žalm Dávidov.
1 (B21) Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův.

2 (ROH) Povedal som: Budem pozorovať na svoje cesty, aby som nezhrešil svojím jazykom; budem strážiť svoje ústa, aby maly úzdu, dokiaľ bude predo mnou bezbožný.
2 (B21) Řekl jsem: "Dám si pozor na své cesty, svým jazykem abych nehřešil, na uzdě svoje ústa podržím, dokud je se mnou ničemník."

3 (ROH) A tak som nevydal hlasu jako nemý a mlčal som viac, než bolo dobre. Ale moja bolesť sa búrila.
3 (B21) Jako němý jsem zůstal tiše, nadobro jsem se odmlčel, svou bolest však jen jitřil jsem.

4 (ROH) Moje srdce sa rozpálilo v mojom vnútri, a keď som rozmýšľal, zanietil sa vo mne oheň; vravel som svojím jazykom
4 (B21) Srdce mě pálilo v útrobách, oheň mi hořel v myšlenkách, takže můj jazyk začal promlouvat:

5 (ROH) a riekol som: Daj mi znať, ó, Hospodine, môj koniec, a jaký je výmer mojich dní, aby som vedel, ako rýchle sa pominiem.
5 (B21) Můj konec, Hospodine, ukaž mi, kolik dnů jsi mi odměřil, ať poznám, jak pomíjím!

6 (ROH) A hľa, dal si mi dní na šír niekoľko dlaní, a môj vek je pred tebou jako nič. Áno, všetko je márnosť, i každý človek, čo i jako pevne stojí. Sélah.
6 (B21) Ach, jen hrstku dnů dals mi, můj věk je u tebe jako nic, člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! Séla

7 (ROH) Áno, človek ide ta jako tôňa; púha márnosť je, za čo sa nepokojí; hromadí, a nevie, kto to všetko poberie.
7 (B21) Jak pouhý stín člověk životem kráčí, marně se trápí, marně hromadí, nevěda ani, kdo to podědí!

8 (ROH) A tak teraz na čože by som očakával, ó, Pane? Ten, na koho sa nadejem, si ty.
8 (B21) Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal? Všechna má naděje v tobě spočívá!

9 (ROH) Vytrhni ma zo všetkých mojich prestúpení! Nevystav ma na potupu bláznovi!
9 (B21) Vyprosti mě ze všech mých provinění, ať se mi prosím blázni nesmějí!

10 (ROH) Zanemel som; neotvorím svojich úst, lebo si to ty učinil.
10 (B21) Zůstanu tiše, neotevřu ústa, protože tys to způsobil!

11 (ROH) Odvráť svoj úder odo mňa, lebo ja hyniem od švihania tvojej ruky.
11 (B21) Odvrať ode mě svoji metlu, pod ranami tvé ruky umírám!

12 (ROH) Keď kárajúc pre neprávosť tresceš človeka, rozpadáva sa jeho pôvab ako moľovina. Áno, vskutku je márnosťou každý človek. Sélah.
12 (B21) Když trestáš člověka za jeho vinu, jako mol ničíš vše, co měl rád - člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla

13 (ROH) Počuj moju modlitbu, Hospodine; nakloň ucho k môjmu volaniu o pomoc! Nemlč na moje slzy! Lebo som cudzincom u teba; som pohostínom, ako boli aj všetci moji otcovia.
13 (B21) Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, když křičím o pomoc, naslouchej. Nad mými slzami nezůstaň mlčet, poutník a host jsem přece u tebe tak jako všichni moji otcové!

14 (ROH) Odvráť svoj pozor odo mňa, aby som sa potešil, prv než pojdem, a nebude ma.
14 (B21) Odvrať svůj pohled, ať se zotavím, dříve než odejdu a nebudu tu víc!