Žalmy

1 (BKR) Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
1 (B21) Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův.

2 (BKR) Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
2 (B21) Řekl jsem: "Dám si pozor na své cesty, svým jazykem abych nehřešil, na uzdě svoje ústa podržím, dokud je se mnou ničemník."

3 (BKR) Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
3 (B21) Jako němý jsem zůstal tiše, nadobro jsem se odmlčel, svou bolest však jen jitřil jsem.

4 (BKR) Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
4 (B21) Srdce mě pálilo v útrobách, oheň mi hořel v myšlenkách, takže můj jazyk začal promlouvat:

5 (BKR) Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
5 (B21) Můj konec, Hospodine, ukaž mi, kolik dnů jsi mi odměřil, ať poznám, jak pomíjím!

6 (BKR) Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
6 (B21) Ach, jen hrstku dnů dals mi, můj věk je u tebe jako nic, člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! Séla

7 (BKR) Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
7 (B21) Jak pouhý stín člověk životem kráčí, marně se trápí, marně hromadí, nevěda ani, kdo to podědí!

8 (BKR) Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
8 (B21) Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal? Všechna má naděje v tobě spočívá!

9 (BKR) A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
9 (B21) Vyprosti mě ze všech mých provinění, ať se mi prosím blázni nesmějí!

10 (BKR) Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
10 (B21) Zůstanu tiše, neotevřu ústa, protože tys to způsobil!

11 (BKR) Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
11 (B21) Odvrať ode mě svoji metlu, pod ranami tvé ruky umírám!

12 (BKR) Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
12 (B21) Když trestáš člověka za jeho vinu, jako mol ničíš vše, co měl rád - člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla

13 (BKR) Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]
13 (B21) Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, když křičím o pomoc, naslouchej. Nad mými slzami nezůstaň mlčet, poutník a host jsem přece u tebe tak jako všichni moji otcové!

14 ----
14 (B21) Odvrať svůj pohled, ať se zotavím, dříve než odejdu a nebudu tu víc!