Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Ž 22, 1-32

1 (BKR) Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.
1 (VUL) Magistro chori. Ad modum cantici " Cerva diluculo ". PSALMUS. David.
1 (KAT) Zbormajstrovi. Na nápev „Laň na svitaní“. Dávidov žalm.

2 (BKR) Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 (VUL) Deus, Deus meus, quare me dereliquisti? Longe a salute mea verba rugitus mei.
2 (KAT) Bože môj, Bože môj, prečo si ma opustil? Slová môjho náreku sú ďaleko od toho, kto by ma zachránil.

3 (BKR) Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 (VUL) Deus meus, clamo per diem, et non exaudis, et nocte, et non est requies mihi.
3 (KAT) Bože môj, volám vo dne, a nečuješ; volám v noci, a nenachádzam pokoja.

4 (BKR) Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 (VUL) Tu autem sanctus es, qui habitas in laudibus Israel.
4 (KAT) A predsa ty si svätý, ty tróniš na chválach Izraela.

5 (BKR) V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 (VUL) In te speraverunt patres nostri, speraverunt, et liberasti eos;
5 (KAT) V teba dúfali naši otcovia; dúfali a vyslobodil si ich.

6 (BKR) K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 (VUL) ad te clamaverunt et salvi facti sunt, in te speraverunt et non sunt confusi.
6 (KAT) Ku tebe volali a boli spasení, v teba dúfali a zahanbení neboli.

7 (BKR) Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 (VUL) Ego autem sum vermis et non homo, opprobrium hominum et abiectio plebis.
7 (KAT) No ja som červ, a nie človek, ľuďom som na posmech a davu na opovrhnutie.

8 (BKR) Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 (VUL) Omnes videntes me deriserunt me; torquentes labia moverunt caput:
8 (KAT) Vysmievajú sa mi všetci, čo ma vidia, vykrúcajú ústa a potriasajú hlavou.

9 (BKR) Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 (VUL) “ Speravit in Domino: eripiat eum, salvum faciat eum, quoniam vult eum ”.
9 (KAT) „Úfal v Pána, nech ho vyslobodí, nech ho zachráni, ak ho má rád.“

10 (BKR) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 (VUL) Quoniam tu es qui extraxisti me de ventre, spes mea ad ubera matris meae.
10 (KAT) Veď ty si ma vyviedol z lona a na prsiach matky si mi dal spočinúť.

11 (BKR) Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 (VUL) In te proiectus sum ex utero, de ventre matris meae Deus meus es tu.
11 (KAT) Od samého zrodu som odkázaný na teba. Ty si môj Boh, odkedy ma mať povila.

12 (BKR) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 (VUL) Ne longe fias a me, quoniam tribulatio proxima est, quoniam non est qui adiuvet.
12 (KAT) Nevzďaľuj sa odo mňa, lebo sa blíži ku mne nešťastie a nieto, kto by mi pomohol.

13 (BKR) Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 (VUL) Circumdederunt me vituli multi, tauri Basan obsederunt me.
13 (KAT) Obkľučuje ma stádo juncov, obstupujú ma býky z Bášanu.

14 (BKR) Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 (VUL) Aperuerunt super me os suum sicut leo rapiens et rugiens.
14 (KAT) Otvárajú na mňa svoje papule ako lev, čo plieni a reve.

15 (BKR) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 (VUL) Sicut aqua effusus sum, et dissoluta sunt omnia ossa mea. Factum est cor meum tamquam cera liquescens in medio ventris mei.
15 (KAT) Rozlievam sa sťa voda a uvoľňujú sa vo mne všetky kĺby. Srdce mi mäkne ako vosk a topí sa mi v útrobách.

16 (BKR) Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 (VUL) Aruit tamquam testa palatum meum, et lingua mea adhaesit faucibus meis, et in pulverem mortis deduxisti me.
16 (KAT) Podnebie mi vysychá ako črepiny a jazyk sa mi lepí k hrtanu. Do prachu smrti ma odvádzaš.

17 (BKR) Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 (VUL) Quoniam circumdederunt me canes multi, concilium malignantium obsedit me. Foderunt manus meas et pedes meos,
17 (KAT) Obkľučuje ma svorka psov, obstupuje ma tlupa zlosynov. Prebodli mi ruky a nohy,

18 (BKR) Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 (VUL) et dinumeravi omnia ossa mea. Ipsi vero consideraverunt et inspexerunt me;
18 (KAT) môžem si spočítať všetky svoje kosti. Lež oni si ma premeriavajú a skúmajú;

19 (BKR) Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 (VUL) diviserunt sibi vestimenta mea et super vestem meam miserunt sortem.
19 (KAT) delia si moje šaty a o môj odev hádžu lós.

20 (BKR) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 (VUL) Tu autem, Domine, ne elongaveris; fortitudo mea, ad adiuvandum me festina.
20 (KAT) Ale ty, Pane, nevzďaľuj sa odo mňa, ty, moja sila, ponáhľaj sa mi na pomoc.

21 (BKR) Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 (VUL) Erue a framea animam meam et de manu canis unicam meam.
21 (KAT) Chráň mi dušu pred kopijou a môj život pred pazúrmi psov.

22 (BKR) Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 (VUL) Salva me ex ore leonis et a cornibus unicornium humilitatem meam.
22 (KAT) Vysloboď ma z tlamy levovej, mňa úbohého chráň pred rohmi byvolov.

23 (BKR) I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 (VUL) Narrabo nomen tuum fratribus meis, in medio ecclesiae laudabo te.
23 (KAT) Tvoje meno chcem zvestovať svojim bratom a uprostred zhromaždenia chcem ťa velebiť.

24 (BKR) Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 (VUL) Qui timetis Dominum, laudate eum; universum semen Iacob, glorificate eum. Metuat eum omne semen Israel,
24 (KAT) Chváľte Pána, vy, ktorí sa ho bojíte, oslavujte ho, všetci Jakubovi potomci. Nech majú pred ním bázeň všetky pokolenia Izraelove,

25 (BKR) Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 (VUL) quoniam non sprevit neque despexit afflictionem pauperis nec avertit faciem suam ab eo et, cum clamaret ad eum, exaudivit.
25 (KAT) veď on nepohŕda, ani neopovrhuje nešťastným chudákom; ani svoju tvár neodvracia od neho, lež vyslyší ho, keď volá k nemu.

26 (BKR) O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 (VUL) Apud te laus mea in ecclesia magna; vota mea reddam in conspectu timentium eum.
26 (KAT) Tebe patrí moja chvála vo veľkom zhromaždení a svoje sľuby splním pred tvárou tých, čo sa boja Pána.

27 (BKR) Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 (VUL) Edent pauperes et saturabuntur; et laudabunt Dominum, qui requirunt eum: “ Vivant corda eorum in saeculum saeculi! ”.
27 (KAT) Chudobní sa najedia a budú nasýtení a Pána budú chváliť tí, čo ho hľadajú: „Naveky nech žijú ich srdcia!“

28 (BKR) Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 (VUL) Reminiscentur et convertentur ad Dominum universi fines terrae, et adorabunt in conspectu eius universae familiae gentium.
28 (KAT) Pána budú spomínať a k nemu sa obrátia všetky zemské končiny, jemu sa budú klaňať všetky rodiny národov.

29 (BKR) Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 (VUL) Quoniam Domini est regnum, et ipse dominabitur gentium.
29 (KAT) Veď Pánovo je kráľovstvo, on panuje nad národmi.

30 (BKR) Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 (VUL) Ipsum solum adorabunt omnes, qui dormiunt in terra; in conspectu eius procident omnes, qui descendunt in pulverem. Anima autem mea illi vivet,
30 (KAT) Jemu jedinému sa budú klaňať všetci, čo spia pod zemou; pred jeho tvárou padnú na zem všetci, čo zostupujú do prachu. Aj moja duša bude preňho žiť

31 (BKR) Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]
31 (VUL) et semen meum serviet ipsi. Narrabitur de Domino generationi venturae;
31 (KAT) a jemu bude slúžiť moje potomstvo. Budúcim pokoleniam sa bude rozprávať o Pánovi

32 ----
32 (VUL) et annuntiabunt iustitiam eius populo, qui nascetur: “ Haec fecit Dominus! ”.
32 (KAT) a jeho spravodlivosť budú ohlasovať ľudu, ktorý sa narodí: „Toto urobil Pán.“

Verš 1

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

Mt 27:46 - A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

Mk 15:34 - A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? jenž se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?

Verš 5

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

Ž 25:3 - A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.

Ž 31:1 - Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

Iz 49:23 - I budou králové pěstounové tvoji, a královny jejich chovačky tvé. Tváří k zemi skláněti se budou před tebou, a prach noh tvých lízati budou, a poznáš, že jsem já Hospodin, a že nebývají zahanbeni, kteříž na mne očekávají.

Rim 9:33 - Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.

Verš 7

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Mt 27:39 - Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých,

Verš 8

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Mt 27:43 - Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.

Verš 16

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

Mt 27:35 - Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.

Mk 15:24 - A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl.

Lk 23:33 - A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

Jn 19:23 - Žoldnéři pak, když Ježíše ukřižovali, vzali roucha jeho, a učinili čtyři díly, každému rytíři díl jeden, vzali také i sukni, kterážto sukně byla nesšívaná, ale odvrchu všecka naskrze setkaná.

Jn 19:37 - A opět jiné Písmo dí: Uzříť, v koho jsou bodli.

Jn 20:25 - I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. A on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.

Verš 18

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

Lk 23:34 - Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.

Jn 19:24 - I řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, řkoucí: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. A žoldnéři zajisté tak učinili.

Verš 22

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

Heb 2:12 - Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.

Verš 27

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

Ž 2:8 - Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Ž 72:11 - Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou.

Ž 86:9 - Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

Verš 31

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

Ž 52:9 - Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své. [ (Psalms 52:10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků. ] [ (Psalms 52:11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých. ]

Z 22 - Tento žalm si zaslúži meno "Veľkopiatočnej vízie". Desať storočí predtým, ako sa dialo tajomstvo veľkého týždňa, omilostený prorok a básnik vidí v duchu trpiaceho Mesiáša a sýtymi farbami, smelými symbolmi, neporovnateľnou rečou líči utrpenie a víťazstvo svojho potomka, Ježiša Krista. Titulná poznámka "Laň na svitaní" označuje známu pieseň, podľa ktorej sa žalm spieval. Mesiášsky charakter žalmu je zjavný z obsahu žalmu.

Z 22,8 - Komu sa zapáči, môže ho vysmiať, môže ho pošliapať (Iz 41,14; 52,14 -53,12).

Z 22,13 - Je to obraz tvrdej, bezohľadnej sily, obraz zúrivosti a bezcitnosti. Bášan je krajina na východ od Jordána.

Z 22,17-19 - "Prebodli mi ruky a nohy". (Hebrejský text na tomto mieste je nejasný, preto volíme zmysel podľa starších prekladov ako LXX, V., preklad sýrsky, etiópsky a arabský). 17. verš ostáva jedným z najvýraznejších proroctiev SZ, lebo Dávid tu opisuje spôsob Mesiášovej smrti napriek tomu, že Židia, kým neprišli do styku s rímskym svetom, o kríži nevedeli (porov. Jn 19,37). Prv, než ho pozbavia života, delia sa o jeho odev. Nepoznáme, že by bolo bývalo zvykom u Izraelitov rozdeliť si imanie odsúdencov, alebo že by ho bol zákon prisúdil katovi. Tým viac prekvapuje, že sa aj takáto nezvyčajná okolnosť vyplňuje pri Ježišovom utrpení (Jn 19,24).

Z 22,23 - V druhej časti žalmu sa bolestné volanie mení na poďakovanie, na hymnus vďaky. Mesiáš umiera na kríži, ale je si istý, že pomoc príde, záchrana nie je ďaleko. Cez husté mrákavy nadchádzajúcej smrti preniká žiara veľkonočného rána. To, čo teraz hovorí Mesiáš, týka sa ovocia jeho vykupiteľskej smrti, to sú požehnania, ktoré sa rozprestrú nad celým ľudstvom.

Z 22,26 - Okrem vďaky a oslavy Mesiáš prinesie aj ďakovnú obetu. To znamenajú slová: "Svoje sľuby splním" (Lv 7,16; Prís 7,14). Čo znamenala a aká bola ďakovná obeta, čiže sľúbená obeta v SZ, je nám známe. Bola to obeta prinesená z vďačnosti, že Pán je v pokoji so svojím ľudom, bola to zmierna obeta, keď sa Pán po oddialení hnevu opäť blahosklonne obrátil k svojmu ľudu. Takúto obetu prinesie a bude prinášať v opätovnom obetovaní aj Mesiáš. Tu sa nemôže naznačovať nič iné, iba novozákonná obeta, obeta eucharistická, ktorá spája veriacu spoločnosť s Bohom. Je to tá istá obeta, o ktorej bude neskoršie hovoriť prorok Malachiáš, že budú od východu slnka až po západ na každom mieste obetovať, lebo je veľké Pánovo meno medzi národmi (Mal 1,11). Toto je druhé ovocie Mesiášovho utrpenia.

Z 22,28 - Tretím ovocím Mesiášovho utrpenia bude "obrátenie pohanov", vzrast Cirkvi a jej rozšírenie po celom svete, čo značí všeobecnosť spasenia.