Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Ž 144, 1-15

1 (BKR) Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
1 (VUL) David. Benedictus Dominus, adiutor meus, qui docet manus meas ad proelium et digitos meos ad bellum.
1 (KAT) Od Dávida. Nech je zvelebený Pán, môj ochranca, čo učí moje ruky zápasiť a moje prsty bojovať.

2 (BKR) Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
2 (VUL) Misericordia mea et fortitudo mea, refugium meum et liberator meus; scutum meum, et in ipso speravi, qui subdit populum meum sub me.
2 (KAT) On je ku mne milosrdný a dodáva mi odvahy, on je moje útočište a môj osloboditeľ; on je moja záštita, na ktorú sa spolieham; on mi podrobuje môj ľud.

3 (BKR) Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
3 (VUL) Domine, quid est homo, quod agnoscis eum, aut filius hominis, quod reputas eum?
3 (KAT) Pane, čože je človek, že sa k nemu priznávaš, a syn človeka, že myslíš na neho?

4 (BKR) Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
4 (VUL) Homo vanitati similis factus est, dies eius sicut umbra praeteriens.
4 (KAT) Preludu sa človek podobá, jeho dni sú ako letiaci tieň.

5 (BKR) Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
5 (VUL) Domine, inclina caelos tuos et descende; tange montes, et fumigabunt.
5 (KAT) Pane, zníž nebesia a zostúp z nich; dotkni sa vrchov a budú chrliť dym.

6 (BKR) Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
6 (VUL) Fulgura coruscationem et dissipa eos; emitte sagittas tuas et conturba eos.
6 (KAT) Zablýskaj bleskom a rozpráš nepriateľov; vypusť šípy a vydes ich.

7 (BKR) Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
7 (VUL) Emitte manum tuam de alto; eripe me et libera me de aquis multis, de manu filiorum alienigenarum,
7 (KAT) Vystri ruku z výsosti; vytrhni ma a vysloboď z prívalov, z rúk cudzincov;

8 (BKR) Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
8 (VUL) quorum os locutum est vanitatem, et dextera eorum dextera mendacii.
8 (KAT) ich ústa luhajú a ich pravica je krivoprísažná.

9 (BKR) Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
9 (VUL) Deus, canticum novum cantabo tibi, in psalterio decachordo psallam tibi,
9 (KAT) Bože, novú pieseň ti zaspievam; zahrám ti na desaťstrunovej citare.

10 (BKR) Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
10 (VUL) qui das salutem regibus, qui redimis David servum tuum de gladio maligno.
10 (KAT) Ty pomáhaš kráľom, ty zachraňuješ svojho sluhu Dávida pred mečom záhuby.

11 (BKR) Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
11 (VUL) Eripe me et libera me de manu filiorum alienigenarum, quorum os locutum est vanitatem, et dextera eorum dextera mendacii.
11 (KAT) Vytrhni ma a vysloboď z rúk cudzincov. Ich ústa luhajú, ich pravica je krivoprísažná.

12 (BKR) Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
12 (VUL) Filii nostri sicut novellae crescentes in iuventute sua; filiae nostrae sicut columnae angulares, sculptae ut structura templi.
12 (KAT) Naši synovia nech sú ako mládniky, čo vyrastajú v mladistvej sile. Naše dcéry nech sú sťa stĺpy nárožné, kresané ako kvádre chrámové.

13 (BKR) Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
13 (VUL) Promptuaria nostra plena, redundantia omnibus bonis; oves nostrae in milibus innumerabiles in campis nostris,
13 (KAT) Naše sýpky nech sú plné, nech je v nich hojnosť všetkých plodov. Našich oviec nech sú nesčíselné tisíce na našich nivách;

14 (BKR) Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
14 (VUL) boves nostrae crassae. Non est ruina maceriae neque egressus neque clamor in plateis nostris.
14 (KAT) náš statok nech je vypasený. Nech niet trhlín na hradbách ani vyhnanstva, ani náreku na našich uliciach.

15 (BKR) Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
15 (VUL) Beatus populus, cui haec sunt; beatus populus, cui Dominus est Deus.
15 (KAT) Blažený ľud, ktorému sa tak vodí; blažený ľud, ktorého Bohom je Pán.

Verš 1

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

2Sam 22:35 - Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

Ž 18:34 - Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

Verš 2

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

2Sam 22:48 - Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

Ž 18:47 - Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

Verš 3

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Jób 7:17 - Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

Ž 8:4 - Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

Ž 31:7 - Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

Heb 2:6 - Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.

Verš 4

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Ž 39:5 - Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Ž 62:9 - Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

Jób 8:9 - (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

Jób 14:2 - Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Ž 102:11 - Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Verš 5

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Ž 18:9 - Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

Ž 18:7 - V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

Ž 104:32 - On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Verš 6

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

2Sam 22:8 - Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Ž 18:14 - I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

1Sam 7:10 - I bylo, že když Samuel obětoval obět zápalnou, Filistinští přiblížili se, aby bojovali proti Izraelovi, ale zahřměl Hospodin hřímáním náramným v ten den nad Filistinskými, a potřel je, i poraženi jsou před tváří Izraele.

Z 144 - Prvá časť žalmu (1-11) je poskladaná z iných žalmov, najmä z 8, 18, 33, 104.

Z 144,1-2 - Kráľ Dávid je pred bojom. Vie však, že ak Pán nebude pomáhať a ak on nezlomí nepriateľa, všetko úsilie by bolo daromné.

Z 144,5-6 - Dúfa, že Pán mimoriadnym spôsobom zasiahne na ochranu svojho ľudu. Má sa to stať za pomoci búrky, v ktorej Pán prejavoval svoju moc a hrôzu.

Z 144,7 - Prívaly, veľké vody sú vo Svätom písme symbolom veľkého nebezpečenstva (Ž 18,17).

Z 144,8 - "Krivoprísažná pravica", pars pro toto, označuje tých, čo falošne a skrivodlivo prisahali. Pri prísahe zdvíhali pravú ruku (Ž 137,5).

Z 144,12-15 - Žalmista prosí o požehnanie, pokoj a blahobyt pre svoj národ.