Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Ž 144, 1-15

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. 2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. 3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? 4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. 5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. 6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. 7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. 8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. 9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, 10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. 11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. 12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. 13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. 14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. 15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Verš 1

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

2Sam 22:35 - Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

Ž 18:34 - Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

Verš 2

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

2Sam 22:48 - Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

Ž 18:47 - Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

Verš 3

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Jób 7:17 - Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

Ž 8:4 - Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

Ž 31:7 - Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

Heb 2:6 - Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.

Verš 4

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Ž 39:5 - Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Ž 62:9 - Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

Jób 8:9 - (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

Jób 14:2 - Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Ž 102:11 - Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Verš 5

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Ž 18:9 - Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

Ž 18:7 - V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

Ž 104:32 - On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Verš 6

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

2Sam 22:8 - Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Ž 18:14 - I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

1Sam 7:10 - I bylo, že když Samuel obětoval obět zápalnou, Filistinští přiblížili se, aby bojovali proti Izraelovi, ale zahřměl Hospodin hřímáním náramným v ten den nad Filistinskými, a potřel je, i poraženi jsou před tváří Izraele.

Z 144 - Prvá časť žalmu (1-11) je poskladaná z iných žalmov, najmä z 8, 18, 33, 104.

Z 144,1-2 - Kráľ Dávid je pred bojom. Vie však, že ak Pán nebude pomáhať a ak on nezlomí nepriateľa, všetko úsilie by bolo daromné.

Z 144,5-6 - Dúfa, že Pán mimoriadnym spôsobom zasiahne na ochranu svojho ľudu. Má sa to stať za pomoci búrky, v ktorej Pán prejavoval svoju moc a hrôzu.

Z 144,7 - Prívaly, veľké vody sú vo Svätom písme symbolom veľkého nebezpečenstva (Ž 18,17).

Z 144,8 - "Krivoprísažná pravica", pars pro toto, označuje tých, čo falošne a skrivodlivo prisahali. Pri prísahe zdvíhali pravú ruku (Ž 137,5).

Z 144,12-15 - Žalmista prosí o požehnanie, pokoj a blahobyt pre svoj národ.