výhody registrácie

Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Ž 139, 1-24

1 (BKR) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
1 (ROH) Hospodine, prezkúmal si ma a poznal.

2 (BKR) Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
2 (ROH) Ty znáš moje sadanie i moje vstávanie; rozumieš mojej myšlienke zďaleka.

3 (BKR) Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
3 (ROH) Pozoruješ moje chodenie i ležanie a znáš dobre všetky moje cesty.

4 (BKR) Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
4 (ROH) Lebo ešte ani nemám slova na jazyku, a hľa, Hospodine, ty to vieš všetko.

5 (BKR) Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
5 (ROH) Obkľúčil si ma odzadu i odpredu a položil si na mňa svoju ruku.

6 (BKR) Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
6 (ROH) Je to predivná znalosť, nad môj rozum, tak vysoká, že nemôžem po ňu.

7 (BKR) Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
7 (ROH) Kam by som zašiel od tvojho ducha? Alebo kam by som utiekol pred tvojou tvárou?

8 (BKR) Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
8 (ROH) Keby som vystúpil na nebesia, tam si ty; keby som si postlal v hrobe, hľa, i tam si.

9 (BKR) Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
9 (ROH) Keby som vzal krýdla rannej zory, aby som zaletel a býval pri najďaľšom mori,

10 (BKR) I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
10 (ROH) i tam by ma sprevadila tvoja ruka, a pochytila by ma tvoja pravica.

11 (BKR) Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
11 (ROH) A keby som povedal: Aspoň tma ma zakryje; ale i noc je tebe svetlom vôkol mňa.

12 (BKR) Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
12 (ROH) Ani tma nezatmí pred tebou, a noc ti svieti jako deň, tebe je jedno či tma či svetlo.

13 (BKR) Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
13 (ROH) Lebo tvojím vlastníctvom sú moje ľadviny; usnoval si ma v živote mojej matky.

14 (BKR) Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
14 (ROH) Oslavovať ťa budem preto, že som hrozne a predivne utvorený. Predivné sú tvoje skutky, a moja duša to zná veľmi dobre.

15 (BKR) Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
15 (ROH) Niktorá moja kosť nie je ukrytá pred tebou, ktorý som učinený v skrytosti; utkaný som v hlbinách zeme.

16 (BKR) Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
16 (ROH) Tvoje oči videly môj trup, a do tvojej knihy sú zapísané všetky moje údy jako aj dni, v ktorých boly utvorené, keď ešte nebolo ani jedného z nich.

17 (BKR) Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
17 (ROH) A mne jaké drahé sú tvoje myšlienky, ó, silný Bože, A jaký ohromný je ich počet!

18 (BKR) Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
18 (ROH) Keby som ich chcel spočítať, je ich viac ako piesku. Keď sa prebudím, vždy len som s tebou.

19 (BKR) Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
19 (ROH) Keby si, Bože, zabil bezbožníka a povedal: Mužovia krvi, odstúpte odo mňa!

20 (BKR) Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
20 (ROH) Tí, ktorí hovoria o tebe nešľachetne, berú nadarmo tvoje meno, tvoji odporcovia.

21 (BKR) Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
21 (ROH) Či nie je tak, Hospodine, že nenávidím tých, ktorí teba nenávidia? A tí, ktorí povstávajú proti tebe, sa mi ošklivia.

22 (BKR) Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
22 (ROH) Celou nenávisťou ich nenávidím; stali sa mi nepriateľmi.

23 (BKR) Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
23 (ROH) Prezkúmaj ma, silný Bože, a poznaj moje srdce! Zkús ma a poznaj moje myšlienky

24 (BKR) A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
24 (ROH) a vidz, či je vo mne nejaká zlá cesta, a veď ma cestou večnosti.


Ž 139, 1-24





Verš 8
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
Jób 26:6 - Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.
Am 9:2 - Byť se pak do země zakopali, i odtud by je ruka má vzala; pakli by vstoupili do nebe, i odtud bych je strhl.
Heb 4:13 - A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

Verš 23
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Jób 31:6 - Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
Ž 26:2 - Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

Verš 15
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Jób 10:8 - Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Jób 10:10 - Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Kaz 11:5 - Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.

Z 139,2 - Pán vie o všetkom, čo žalmista robí.

Z 139,4 - Pán pozná myšlienky človeka (2b), preto je len zrejmé, že pozná aj ľudské slová, ktoré sú vyjadrením myšlienky. Pán ich pozná prv, než zaznejú z ľudských úst.

Z 139,9 - Keby žalmista rýchlosťou svetla zutekal na východ -"zornička" - alebo keby sa vychytil a býval na západe - "na najvzdialenejšom mori" - pred Božou prítomnosťou neutečie.

Z 139,12 - Tieto slová sú asi exegetická glosa, ktorá sa dostala z marga do textu.

Z 139,13-14 - Pán utvoril útroby človeka - dosl. obličky (Ž 26,2). "Obličky" sa považovali za sídlo myšlienok a citov (Ž 7,10; Prís 23,16 atď.). Pán "utkal" žalmistu - a každého človeka - ako nejaký tkáč z nervov, žíl, kostí, mäsa a kože v lone jeho matky. Vznik a vývoj ľudského plodu v materskom živote Semiti považovali za najväčší div a tajomstvo (Kaz 11,5). A Pánovi nie je ani to neznáme, ba naopak, on je pôvodcom tohto tajomstva. To, čo je neprístupné ľudskému oku, Pán vidí, vie o tom, lebo to sám pôsobí.

Z 139,18 - Stále mu ostáva celý Pán na rozjímanie a na rozprávanie - "ešte stále som pri tebe".