Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Ž 132, 1-18

1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho, 2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka: 3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého, 4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati, 5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu. 6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských. 7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho. 8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé. 9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují. 10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého. 11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj. 12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé. 13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka: 14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil. 15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím, 16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou. 17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému. 18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

Verš 11

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

2Sam 7:12 - Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho.

1Kr 8:25 - Nyní tedy, ó Hospodine, Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, řka: Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, kterýž by seděl na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, aby chodili přede mnou, jakž jsi ty chodil přede mnou.

2Krn 6:16 - Nyní tedy, ó Hospodine Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, řka: Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, aby neměl seděti na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, chodíce v zákoně mém, tak jakož jsi ty chodil přede mnou.

Lk 1:69 - A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,

Verš 16

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

2Krn 6:41 - Aj, nyní povstaň, ó Hospodine Bože, k odpočinutí svému, ty i truhla síly tvé; kněží tvoji, Hospodine Bože, nechť jsou oblečeni v spasení, a svatí tvoji ať se veselí v dobrých věcech.

Verš 3

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

1Krn 15:1 - Když pak sobě nastavěl domů v městě Davidově, a připravil místo pro truhlu Boží, a roztáhl jí stánek,

Verš 14

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Ž 132:8 - Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Ž 68:16 - Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.

Verš 17

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Lk 1:69 - A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,

Z 132 - Žalm je mesiášsky, verše 11 a 12 sa v plnom zmysle vyplnia len na Mesiášovi. V žalme sa jasne rozlišuje Dávidova osoba od jeho potomka, Mesiáša.

Z 132,2 - "Mocný Jakubov" je pomenovanie Boha (Gn 49,24; Iz 49,26; 60,16).

Z 132,3 - 2 Sam 7,1-2; 1 Krn 17,1.

Z 132,6 - "Počuli sme, že archa je v Efrate" - keď mal Dávid preniesť archu zmluvy z Kirjatiarimu na Sion, zvesť o tom sa rozšírila po jeho kráľovstve. Počuli totižto, že je neďaleko Betlehema, odkiaľ pochádzal Dávid, v kraji Efrata. V žalme sa hovorí: "Našli sme ju na jaarských nivách", čo je to isté ako Kirjatiarim. Odtiaľ Dávid preniesol v slávnostnom sprievode archu na Sion (1 Sam 7,1; 2 Sam 6,2).

Z 132,8 - Slová sú známe už z Mojžišových čias. Izraeliti sa ich modlili vždy, keď sa archa pohýnala na cestu po púšti (Nm 10,35.36; Ž 68,2). Odteraz už nebude putovať z miesta na miesto, lebo odvtedy, čo ju odniesli zo Šíla (1 Sam 4,3 n.), nemala pevný príbytok.

Z 132,11 - "Dávidovi sa Pán zaviazal prísahou"- tieto slová sú paralelné so slovami 2. verša. Vzťahujú sa na Boží sľub, ktorý dal Pán Dávidovi skrze proroka Nátana v čase, keď Pán odkázal, aby mu Dávid nestaval chrám (2 Sam 7,5-16; Ž 89,4-5.29-38).

Z 132,17 - Tento verš sa nedá vysvetliť inakšie ako o Mesiášovi. Tak ho chápe celá katolícka tradícia.

Z 132,18 - Na hlave mesiášskeho kráľa bude naveky žiariť Pánov "diadém". Mesiáš bude kráľom Izraela.