Žalmy

1 (BKR) Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

2 (BKR) Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

3 (BKR) Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

4 (BKR) Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

5 (BKR) Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

6 (BKR) Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

7 (BKR) Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

8 (BKR) Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

9 (BKR) Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

10 (BKR) Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

11 (BKR) Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

12 (BKR) Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

13 (BKR) Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

14 (BKR) Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

15 (BKR) Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

16 (BKR) Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

17 (BKR) Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

18 (BKR) Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

19 (BKR) Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

20 (BKR) Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

21 (BKR) Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

22 (BKR) Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

23 (BKR) Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

24 (BKR) Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

25 (BKR) Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

26 (BKR) I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

27 (BKR) Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

28 (BKR) Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]